Čeští vědci došli ve spolupráci s kolegy ze zahraničí k průlomovému objevu. Popsali, jak lék proti závislosti na alkoholu známý jako antabus zabírá proti nádorovým buňkám. V budoucnu by se tak mohl využít v boji proti rakovině. Zda a jak se s ním začne pracovat při léčbě této nemoci, ukážou klinické studie.

Významné poznatky přinesli vědci z Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, ve čtvrtek jejich článek vyšel v jednom z nejuznávanějších vědeckých časopisů světa, Nature.

"Zajímavý přesah je v tom, že většina takových vědeckých objevů mívá velmi daleko k možnostem aplikace v praxi. Tady je to však víceméně jednoznačný návod: zkusme lék nasadit onkologickým pacientům, jsou pro to dobré důvody, máme popsaný mechanismus," vysvětluje jeden z autorů výzkumu Martin Mistrík.

Zároveň ale upozorňuje, že vědci nechtějí zveřejněním výsledků objevu dávat lidem přehnanou naději, že našli všelék na rakovinu. Ve studii popsali, že se, jednoduše řečeno, antabus (odborně disulfiram) s mědí přeměňuje v lidském těle na látku, která se pak hromadí v nádorových buňkách. Tam se naváže na důležitý NPL4 protein, který zablokuje, a pomůže tak nemocnou buňku zničit.

"Buňka se zahltí toxickými produkty, kterých se není schopná zbavovat, a zahubí ji to. Představte si třeba, když se velkoměsto zahltí odpadem, protože stávkují popeláři. My vlastně v buňce způsobujeme tu, obrazně řečeno, stávku popelářů," přirovnává v rozhovoru pro HN Mistrík.

Na počátku stál nápad jednoho z autorů studie, biochemika a filozofa Borise Cveka. Ten asi před osmi lety navštívil přednášku pro užší komunitu vědců, kde promluvil i Mistrík. Cvek mu navrhl, zda by nechtěl společně s kolegy otestovat účinnost antabusu s mědí proti rakovině.

Tématu se věnoval dlouhodobě a po prostudování literatury ze zahraničí a navázání spolupráce s odborníky z ciziny ho napadlo, zda by látku nevyzkoušeli olomoučtí vědci.

"Abych byl upřímný, jsem k takovým všelékům z principu skeptik, ale řekli jsme si, že tu sloučeninu můžeme zkusit nalít na buňky a podívat se, jestli a jak to funguje. A ono to skutečně velice účinně zafungovalo," popisuje začátky doktor Mistrík.

Po prvních nadějných výsledcích z laboratoře začal věc nadšeně diskutovat s profesorem Jiřím Bártkem, který nyní působí v laboratořích v Dánsku.

Shodou okolností na stejném ústavu sídlí výzkumná epidemiologická skupina, která má k dispozici unikátní zdroj informací. Z obrovského souboru dat jsou schopni zjistit desítky let do minulosti zdravotní podrobnosti o lidech, kteří dostali určitý předepsaný lék. Čeští vědci tedy zažádali Dány, aby z databáze "vydolovali" pacienty s alkoholismem a rakovinou, kteří užívali antabus.

"Řekli, že se nám na to podívají, a následoval úsměvný vývoj. Začali testovat svým rutinním postupem a najednou jim vypadly informace, které jim ještě nikdy dříve takhle jasně nevyšly. Byli z toho velice překvapení," líčí Mistrík.

Výsledek mluvil o tom, že pacienti alkoholici, u nichž se rozvinula rakovina a užívali dále disulfiram, měli výrazně menší riziko úmrtí než ti, kteří léky přestali užívat. Statistici udrželi objevná data v tajnosti a vědci z Olomouce mezitím v laboratořích ověřovali svou hypotézu a pod mikroskopem zkoumali, jak látka na buňky působí.

S preklinickým zkoušením jim pomáhali i pražští odborníci z Ústavu biofyziky a informatiky 1. lékařské fakulty pod vedením docentky Pavly Poučkové, kteří testovali účinky na myších, spolupracovali i badatelé z Dánska, Švédska, Švýcarska, USA a Kanady.

Do výzkumu se později zapojili také pacienti Andrey Miklovičové z Psychiatrické léčebny ve Šternberku. Tamější antabusem léčení alkoholici svolili k poskytnutí svých vzorků krve pro výzkum.

Pod významným článkem je podepsána necelá třicítka autorů.

Nyní probíhá ve Fakultní nemocnici Olomouc druhá fáze klinické studie, kam jsou zapojené pacientky s nádory prsu, u nichž selhala předchozí terapie. Výsledky by měly být známé do roka.

"Na disulfiramu nepracujeme jenom my, protinádorové účinky jsou známé delší dobu a po světě je spuštěno několik klinických studií," upřesňuje Mistrík s tím, že fungovat by mohl antabus i při léčbě nádorů hlavy. Doposud se však nevědělo o tom, jak přesně v buňkách funguje.

A co říkají autoři studie na riziko, že po zveřejnění jejich objevu začnou nemocní rakovinou shánět pokoutně antabus, který je na předpis? "Pokud to začnou lidé zkoušet dobrodružnou cestou, nemůžeme jim to zakázat. Pokud se k tomu dostanou, je to jejich zodpovědnost. Ale nedoporučuji to. Tyto věci je třeba brát vážně a opatrně. Musí to být kontrolované, v součinnosti s onkologem, ideálně v rámci klinické studie," varuje Mistrík.

Jak ale zmiňuje Jiří Bártek v magazínu časopisu Science, "velký farmaceutický průmysl" pravděpodobně nebude mít zájem vyvíjet disulfiram proti rakovině, protože mu již vypršela patentová ochrana a lék je tak velmi levný.

Na to má Boris Cvek, autor původního nápadu zkoumat účinky antabusu na rakovinu, svérázný názor, který s ním ovšem vědci z Ústavu molekulární a translační medicíny nesdílí. "Potřebujeme veřejnou, politickou podporu, podporu charit a občanů. V případě, že by neziskové klinické testy vedly k úspěchu, cena antabusu se nijak nezvýší, tedy by bylo možno léčit rakovinu za pár tisíc korun ročně," řekl HN Boris Cvek, který se nyní věnuje problematice neziskových léků.