Když ministr kultury Jiří Besser v půli listopadu náhle odvolal ředitele Národního filmového archivu Vladimíra Opělu, budilo to dojem, že se tento dlouholetý státní úředník musel dopustit mimořádně vážného přehmatu. Do jeho ohlášeného odchodu do penze zbývalo šest týdnů a uznávaného odborníka Opělu mělo po dvaceti letech v čele archivu čekat spíše rozloučení se všemi poctami než okamžitý vyhazov.

Bližší pohled na dramatické prohlášení ministra o neprávem vyplacených penězích a špatně zadaném tendru na nové sídlo ukazuje, že jsme s největší pravděpodobností svědky střetu šéfa úřadu s poctivým mužem, který stál v cestě podfuku svých nadřízených.

A čerstvý problém ministra Bessera, který si pořídil na Floridě byt s odsouzeným korupčníkem a neuvedl tuto skutečnost do povinného majetkového přiznání, toto podezření jen posiluje.

Na první pohled je jasné jen to, že dvě smlouvy uzavřené Vladimírem Opělou s manažerem projektu depozitáře Martinem Kotíkem jsou odbyté. Chybí v nich název stavby, což ovšem nevypadá na tak velký průšvih, aby musel Opělu stát křeslo.