Nejsilnější důkazy, které vláda předložila soudu proti Dělnické straně

Rasistický program
- vláda se snažila pomocí materiálů ze stranického tisku nebo rozborem stanov DS prokázat, že strana hlásá potlačování práv menšin, prosazuje totalitní stát a ohrožuje demokracii.
- expert na extremismus pak ve svém posudku rozebíral symboliku strany - snažil se ukázat, že odkazuje k nacistickému Německu.
- vláda chtěla tímto především dokázat, že výstupy proti menšinám a rasismus nejsou excesy jednotlivých členů, ale že na nedemokratických principech stojí celá strana

Členové kriminálníci
- policejní profily jednotlivých členů strany měly u soudu dokázat, že lidé z DS často porušují zákon, bývají trestně stíháni nebo už byli potrestáni například za podněcování nenávisti vůči menšinám.
- výpovědi tří policistů pak měly doložit, že členové DS porušují zákon i při svých veřejných akcích: útočí na policisty, hajlují nebo hlásají hesla propagující útlak menšin.

Spojení s neonacisty
- další důkazy měly ukázat, že DS je napojená na nelegální neonacistická hnutí.
- o tom měly soudce přesvědčit především fotografie členů strany z neonacistických akcí, kde se často objímají s hajlujícími příslušníky Národního odporu, který je nejvýznamnějším neonacistickým hnutím v Česku
- o propojení strany s neonacistickou scénou pak vypovídali rovněž předvolaní svědci: tři policisté a expert na extremismus.

Nejvyšší správní soud v Brně vynesl přelomový rozsudek. Vyhověl v pořadí druhému návrhu vlády a rozhodl o zrušení krajně pravicové Dělnické strany. A především tak dal jasně najevo, co je pro českou demokracii větší nebezpečí: zda politická strana propagující extremistické názory, nebo tak silný zásah do politického systému, jakým je právě soudní zákaz politické strany.

Po vynesení verdiktu zazněly v zaplněné jednací síni výrazy údivu. Předseda sedmičlenného senátu soudců Vojtěch Šimíček nyní předčítá zdůvodnění rozhodnutí soudu. To potrvá zřejmě dvě hodiny.

Předseda strany Tomáš Vandas se tváří klidně a nad předčítaným rozsudkem se velmi sebejistě usmívá.

Před soudem se sešlo asi 30 příznivců strany. V okolních ulicích stojí policejní vozy, v nichž jsou připraveni policisté k případnému zákroku. Radikálové si donesli vlajky a transparenty. Jeden z mladíků chtěl rozvinout prapor se symbolem DS, policie mu to neumožnila.

Příznivci DS, kteří se dostali do jednací síně, chtěli svoji stranu aspoň trochu podpořit a na věšák, kde visí bundy novinářů a ostatních návštěvníků, pečlivě rozvěsili pět šál Dělnické strany tak, aby byl nápis na nich co nejvíc vidět. Jeden z příznivců rovnal šálu na věšák asi minutu, aby bylo jasně rozeznatelné, co je na ní napsáno.

Měsíc na rozhodnutí soudu

Soudci se na své rozhodnutí připravovali téměř měsíc. Důkazy, které měly ukázat, že strana porušuje zákon, jim vláda předložila už v polovině ledna. Čtyři dny se sedmičlenný senát soudců probíral fotografiemi hajlujících členů strany, videozáznamy policejních zásahů z různých akcí strany, profily jednotlivých členů a jejich kriminální činností nebo vyslýchal policisty a odborníka na extremismus.

Vláda se snažila pomocí svědeckých výpovědí a materiálů z internetu či stranického tisku prokázat, že Dělnická strana je napojena na neonacistickou scénu, propaguje potlačování práv, rasistické názory a ohrožuje demokracii. "Doufám, že naše důkazy a argumenty byly silné a soud návrhu vyhoví," řekl HN advokát Tomáš Sokol, který vládu zastupoval.

Kandidovat budeme

Vedení Dělnické strany už několik měsíců tvrdí, že i když soud stranu rozpustí, nezabrání jí tím kandidovat v květnových parlamentních volbách - její členové založí stranu novou a pod jiným názvem. Nebo mohou kandidovat například pod hlavičkou již existující Dělnické strany sociální spravedlnosti.

Strana také může podat ústavní stížnost, která má odkladný účinek. "Pokud budeme rozpuštěni, necháme si pár dní na rozmyšlenou a v sobotu oznámíme, jak budeme kandidovat," říká předseda strany Tomáš Vandas. Ve volbách do Evropského parlamentu získala loni strana 1,7 procenta hlasů. A dosáhla tak i na státní příspěvek - dostala přes tři čtvrtě milionu korun.

Rozhodnutí o návrhu na zrušení Dělnické strany je v Česku průlomové a určí na další roky, jak a za jakých podmínek je možné politickou stranu rozpustit. Pravidla proto nebyla jasná až do chvíle, kdy se vláda pokoušela o zrušení DS poprvé. Loni v březnu soud její první návrh zamítl, protože vládě chyběly jakékoli zásadnější důkazy. Odůvodnění rozsudku ale bylo v Česku prvním uceleným "návodem", za jakých podmínek je přípustné politickou stranu zakázat.

A nastavená pravidla ovlivnila i rozhodnutí o občanském sdružení Komunistický svaz mládeže. Ministerstvo vnitra jej totiž v roce 2006 zakázalo. Pražský městský soud ale letos na konci ledna rozhodnutí zrušil a žádá po ministerstvu, aby zvážilo, zda je takový krok opravdu nezbytný a zda sdružení ohrožuje demokracii.

Dnešní rozsudek bude ojedinělý i v rámci Evropy, podobných případů řešily soudy v evropských zemích zatím jen pomálu. Na Slovensku například soud v roce 2006 zakázal nacionalistickou stranu Slovenská pospolitost-Národní strana, která se hlásila k odkazu prezidenta válečného státu Jozefa Tisa. Španělsko zakázalo v roce 2003 radikální separatistickou stranu Batasuna, považovanou za křídlo teroristické organizace ETA. Extremistickou stranu zakázal soud i v Belgii či v Rusku.

Ne vždy ale soudy návrhům na rozpuštění stran vyhoví. V Německu Ústavní soud zastavil proces, který měl vést k rozpuštění Národnědemokratické strany Německa (NPD). Vyšlo totiž najevo, že stranu měli usvědčit její údajní aktivisté, kteří však ve skutečnosti byli agenty tajné služby.

Ve většině případů ale bývalí členové zakázaných stran stejně založí nové uskupení. Například v Belgii je taková strana i v parlamentu.