Až v sobotu, poté, co získal křeslo v Senátu, oznámil Tomio Okamura oficiálně svou kandidaturu na českého prezidenta. Již před vyhlášením výsledků voleb do Senátu však pro něj začala nejmenovaná PR agentura sbírat potřebných 50 tisíc podpisů, které musejí uchazeči o prezidentskou funkci shromáždit do 6. listopadu.

Podnikatel už tak nemá příliš času. Proto také oslovil některé senátory a poslance, aby jej nominovali - zisk podpory deseti senátorů je také jedna z možností, jak získat nominaci. Nechce ale prozradit, o koho se jedná. Údajně je na ně vyvíjen až "nechutný" tlak.

Povinný transparentní bankovní účet na prezidentskou kampaň si novopečený senátor zřídit hodlá co nejdříve.

"Účet chystám, ale je v mém případě zatím zbytečný, nemám zatím jediný sponzorský dar a netuším, jestli nějaký získám. Vzhledem k tomu že moje osobní prostředky na kampaň jsou omezené, tak nebude stát víc než řádově několik milionů," sdělil IHNED.cz

Podle komentátora Hospodářských novin Petra Honzejka se Okamurovi podařilo prosadit stylem, který je lidem v Česku blízký - kombinací suverénního vystupování, podnikatelského úspěchu a protiromské rétoriky.

A při senátních volbách slavil první úspěch, ve 2. kole porazil ve Zlíně kandidáta ČSSD Stanislava Mišáka. Teď už se mu zjevně nezdá vzdálená ani meta nejvyšší, úřad hlavy státu.

Můžete potvrdit, že jste zahájil jednání s některými senátory a poslanci, kteří by vás mohli pro volbu navrhnout? Můžete uvést, o koho jde, a z jakých stran tito lidé jsou?

Nebyl ještě čas na vážná jednání. S některými poslanci a senátory jsem o svojí případné kandidatuře mluvil vícekrát a někteří mi podporu slíbili. Dokonce někteří už návrh i podepsali. Někteří spolustraníci (tedy správněji jeden pověřený vedením) na ně ovšem vyvíjeli extrémní až nechutný tlak - a část z nich podepsala návrh i stranickému kandidátovi.

A tady vyvstává otázka, který podpis je platný. Protože výklad ministerstva vnitra, který máme k dispozici tvrdí, že návrh na prezidentskou kandidaturu může poslanec či senátor podepsat pouze jednomu kandidátovi. Problém je to v mém případě teoretický, protože pokud někdo podpis pod mým návrhem bude chtít stáhnout, tak ho škrtnu. Vím ovšem o jiných zastupitelích, kteří také podepsali nebo se chystají podepsat návrhy více kandidátům.

Je to problém kterého si nevšiml nikdo - ani poslanci ani právníci ani média. Jediný, kdo mě na to kdysi upozornil, byl pan senátor Kubera. Můj právní expert zastává názor, který potvrdila i advokátka a kandidátka na prezidentku Klára Samková, že výklad ministerstva je protiústavní - takže už teď máme zaděláno na ústavní žalobu ohledně prezidentských nominací. Podle mého soudu je jediné řešení změnit výklad ministerstva, protože opravdu není podložen ústavním, respektive žádným zákonem. Je to menší zlo než po volbách čelit žalobám.

Kolik už máte sebraných podpisů od občanů? Se sběrem jste tedy začal už před vyhlášením konečných výsledků senátních voleb? Kdo pro vás podpisy sbírá a jakou hrajete roli vy (kromě té hlavní)?

Vše pro mne začíná vlastně dneškem. To znamená, sejdu se s organizátory petice pro moji kandidaturu a zjistíme stav a dohodneme se jak dál. Nejspíš v nejbližších dnech uspořádám tiskovou konferenci, na které se všechno dozvíte.

Kdy budete mít hotové náležitosti, které souvisejí s kandidaturou, např. transparentní účet na kampaň? Můžete ho již zveřejnit?

Účet chystám, ale je v mém případě zatím zbytečný, nemám zatím jediný sponzorský dar a netuším, jestli nějaký získám. Nestojí za mnou žádná lobby, žádný kmotr, žádná strana (navíc financovaná z veřejných peněz), žádný miliardář. Vzhledem k tomu že moje osobní prostředky na kampaň jsou omezené, tak nebude stát víc než řádově několik milionů.

Musím říct, že i tady jsou podmínky prezidentské kandidatury nastaveny velmi nefér. Právo volen by měl mít každý občan, který splňuje zákonem stanovené limity. Omezením ale rozhodně nesmí být majetek. A teď mi řekněte, který občan si může dovolit kampaň v řádu milionů - už sběr podpisů je finančně náročný. To nemluvím o zbytku kampaně.

Já mám tu možnost, protože jsem si peníze prací vydělal. Další mají tu možnost, že jim to prostřednictví stran zaplatí vlastně stát. A dalším to zaplatí jejich kmotři. A ti jiní - třeba akademici, schopní starostové nebo jiní schopní ale nebohatí lidé? Nemají šanci. A neplatí, že kdo nemá peníze, je neschopný - naopak - ti nejmoudřejší obvykle peníze nehromadí, ale věnují se smysluplnějším věcem. A pochopitelně o takové nestojí ani kmotři ani strany. A i to je tristní, protože ti nejlepší nemají už z principu šanci. Protože silná moudrá osobnost pak nebude loajální ani ke kmotrům ani ke straně, co ji dosadila, ale jen k principům, kterým věří.

Ale vraťme se k účtu - nemám problém - a v nejbližších dnech zveřejním číslo účtu, na který převedu svoje peníze, a ze kterého budu platit výdaje na kampaň. Ta ovšem bude skromná - žádné billboardy ani inzerci neplánuji. Nejspíš tam budou hlavně výdaje na benzin, protože prostě začnu objíždět celou zemi a budu mluvit s lidmi - a pokusím se získat jejich důvěru a přesvědčit je, že budu dobrá volba.

Máte již promyšlené některé body svého volebního programu? Nakolik se shoduje s kandidaturou do Senátu? Budou jeho součástí i kontroverzní témata jako 'nepřizpůsobiví' občané?

Prezident nemůže mít standardní volební program, protože prezident není politická strana, která hlasuje o návrzích zákonů ve sněmovně. Ale samozřejmě prezident musí mít vize, které bude svou autoritou prosazovat - i své mantinely - to znamená hranice, které jako prezident ze své moci nedovolí překročit.

V tomto ohledu nemám co promýšlet - minimálně dva roky své názory, vize a návrhy řešení některých problémů zveřejňuji ve všech médiích a napsal jsem k tomu dvě knihy. Takže na rozdíl od protikandidátů nemusím po vyhlášení volby horečně smolit program - můj celoživotní program politický, hodnotový i morální lidé už léta znají. Každý bod - vize, návrh řešení, vychází navíc nikoli od PR agentury, ale je reakcí většinou na problém konkrétního člověka, se kterým jsem se setkal nebo o kterém jsem byl informovaný. A je to obvykle problém léta neřešený a přehlížený. Viz třeba exekuce.

Návrh na posílení hmotné odpovědnosti politiků a veřejných činitelů nosím v hlavě dlouho, ale vygradovalo to kauzou paní Parkanové, která je beztrestná proto, že zákon neukládá veřejným činitelům, odpovědným osobám spravujícím veřejné statky - ministrům nebo hejtmanům, povinnost spravovat majetek s péčí řádného hospodáře. Pokud tak nečiní a neporuší žádný další zákon, pak můžou rozházet peníze a nikdo je nemůže volat k odpovědnosti např. podle paragrafu o porušení povinností při správě cizího majetku. Oni totiž žádnou zákonem danou povinnost nerozhazovat nemají. Na rozdíl od statutárních orgánů firem, kterým to ukládá obchodní zákoník.