Bývalého premiéra a šéfa sociálních demokratů si Kolínští stále pamatují, i když ve městě téměř půl století nežije a posledních sedm let sem jezdí jen k hrobu své matky.

Místní hřbitov přitom patřil mezi jeho oblíbená místa od dětství. Neměl kamarády, a tak si sem chodil číst. Navíc bydlel s maminkou, která ho po rozvodu od dvou let s babičkou vychovávala v domku nedaleko odtud.

„Byla tu krásná lesoparková úprava,“ vysvětluje Miloš Zeman ve své knize Jak jsem se mýlil v politice, v níž částečně vzpomíná na dětství, studentská léta i období před vstupem do vysoké politiky. A dodává, že ve správci tehdy vzbudil podezření, že tam chce krást květiny.

„Na hřbitov chodil rád, to si pamatuji. Bydleli s maminkou kousek ode mne,“ potvrzuje Zemanovu zálibu jeho vrstevnice Zdeňka Majerová, pozdější kolínská starostka. Na prezidentského kandidáta nedá dopustit, a to nejen proto, že za své vlády přivedl do Kolína japonsko-francouzskou automobilku TPCA.

Právě Zemanova vláda přitom zadlužila Kolín, když nesplnila slib a nepomohla s financováním bytů pro zaměstnance automobilky.

Život Zemana v datech

narozen 28. září 1944 v Kolíně

1950 - 1959 navštěvuje místní základní školy

v letech 1959 - 1963 studuje Střední ekonomickou školu v Kolíně

1963 - 1967 pracuje v účtárně strojíren Tatra Kolín

1965 začíná dálkově studovat národohospodářské plánování na pražské VŠE

1967 přechází na denní studium, které končí v roce 1969

1968 - vstupuje do KSČ, o dva roky později je vyloučen

1971 - 1984 pracuje v tělovýchovném podniku Sportpropag, v oddělení komplexního modelování

1971 - 1978 manželství s bývalou spolužačkou Blankou, syn David

1984 - 1989 pracuje v zemědělském podniku Agrodat, kde se zabývá simulačními modely zemědělských systémů

1989 - aktivně se účastní předrevolučních a revolučních demonstrací

1990 - 1993 zaměstnancem Prognostického ústavu ČSAV

1990 - 1992 poslancem Federálního shromáždění za OF

1993 - 2001 předseda ČSSD

1993 se žení se svojí asistentkou Ivanou, narození dcery Kateřiny

1996 - 1998 předsedou Poslanecké sněmovny

1998 - 2002 premiérem menšinové vlády České republiky, uzavření tzv. opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS

2003 kandidoval na prezidenta ČR, nebyl zvolen

2003 odchod do penze

2007 vystoupil z ČSSD

2009 zakládá Stranu práv občanů

2012 - 2013 kandiduje v přímé volbě na prezidenta ČR

„Byl to strašně chytrý, sečtělý kluk. Když někdo potřeboval pomoct s učením, tak mu pomohl,“ tvrdí Majerová. Na Zemanově mimořádné inteligenci se shodují téměř všichni, kteří ho v té době znali.

A také na tom, že byl spíš samotář. I Zeman připouští, že si na nějaké přátelství z dětství nepamatuje. Velmi často tak byl vídán po boku své matky – učitelky, která byla v Kolíně pověstná svou přísností. A zkrátka držela i svého syna. Otec, s nímž se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct.

„Vídali jsme se občas při přestávkách, kdy jsme museli korzovat na chodbách. Miloš Zeman přišel na naši školu, kde učila jeho maminka, až v pozdějších letech z chlapecké školy. Z běžného setkání na mne působil spíš uzavřenějším dojmem, ale pamatuji si, že už tenkrát měl hlavu trochu ke straně, která je pro něho tak typická,“ doplňuje obraz bývalý středočeský krajský radní Karel Molnár.

Se Zemanem se o dva roky mladší Molnár později setkal i jako straník. „Připomněl jsem se mu při volební kampani, kdy jsme jezdili se Zemákem, chvilku jsme si o škole povídali,“ dodává. Na rozdíl od Zemana, který z ČSSD v roce 2007 vystoupil, Molnár členem sociální demokracie zůstal. A bude ho volit.

Kvůli referátu nesměl studovat

Naopak jeho učitelka češtiny mu hlas ve volbách nedá. A nejen proto, že ji prý neprávem nařkl, že kvůli ní nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole. „On sice byl chytrý, v diktátě neudělal jedinou chybičku, hodně četl a psal pěkné slohy, ale byl ohromně namyšlený a sebejistý. A takový zůstal,“ říká bývalá češtinářka, která si přeje zůstat v anonymitě.

Připouští přitom, že ač Zeman patřil k premiantům třídy, skutečně hrozilo, že nepůjde k maturitě. „Šla jsem tehdy na několik měsíců na mateřskou a třídu po mně převzala kolegyně Eva. Probírali Čapka, a tak jsme se dohodly, že dá Zemanovi udělat referát,“ popisuje kantorka trochu jinak příhodu, kvůli níž nakonec Miloš Zeman maturitu udělal, ale nedostal doporučení studovat vysokou školu.

V referátu se totiž zmínil, že nejlepší knížka, kterou od Čapka četl, byly Hovory s T.G.M. O Masarykovi se přitom podle učitelky začátkem 60. let 20. století ještě mluvit nesmělo. „Někdo to musel říct řediteli, který kvůli tomu Zemana nechtěl pustit k maturitě. Nakonec se pedagogická rada dohodla, že k maturitě může, ale nedá mu doporučení pro studium vysoké školy,“ říká bývalá češtinářka.

Zeman přitom ve své knížce vzpomíná, že jej fanatická komunistická učitelka češtiny po referátu o Čapkovi požádala, aby připravil referát i o Masarykovi. „Vrhl jsem se do díla. Přečetl jsem snad vše, co Masaryk knižně publikoval, samozřejmě s využitím děl, která tehdy nebyla v oficiálních knihovnách. Přečetl jsem si i doporučené brožury z padesátých let typu Masaryk – nepřítel dělnické třídy a podobně. Jejich stupidita mnou otřásla natolik, že jsem v referátu věnoval speciální pasáž jejich kritice,“ píše politik.

Učitelka to odmítá, Zemanovi by to ale do očí neřekla. „Vůbec bych s ním nechtěla diskutovat. Byl sebejistý, neomylný a takový zůstal. Nikdo mu nebyl dobrý.“

Jako na namyšleného studenta na Zemana vzpomíná i bývalá studentka ekonomické školy Jaroslava Skalníková. „Setkávali jsme se pouze o přestávkách na chodbě. Už tehdy se s ostatními, zvláště z nižších tříd, nezabýval. Vždyť on byl vždy nejchytřejší, myslím, že neměl ani moc kamarádů, že byl spíš sám pro sebe,“ dodává.

Manželství se spolužačkou

Překvapením proto bylo, když loni dorazil na sraz maturitní třídy po padesáti letech. Pozvánku ředitele nyní obchodní akademie na oslavy školy totiž nikdy nepřijal. "Vždycky se omluvil," říká k tomu Dušan Zahrádka. Zemanova první žena Blanka, se kterou má syna Davida, přitom byla jeho bývalá spolužačka ze střední školy. „Zeman, i když byl vysoký, seděl v první lavici u dveří. Blanka v poslední,“ vzpomíná učitelka.

O manželství s první ženou, které úředně trvalo sedm let, Miloš Zeman nikdy příliš nemluvil. Ani o svém synovi, který je lékařem – vědcem na neurologické klinice Fakultní nemocnice v Ostravě. Teprve v loni vydané knize Zpověď informovaného optimisty jej představil jako poměrně úspěšného, leč uzavřeného člověka.

„Má jistý distanc – nebo, chcete-li, ostych – vůči lidem. Ale vzhledem k profesi – kterou vykonává, do styku s pacienty příliš nepřijde, protože je většinou v laboratoři – mu to podle mě nevadí a neškodí. Ale ten ostych tam zcela určitě je, a možná je geneticky daný," poznamenal Zeman.

Jeho syn pak před několika dny, kdy otce v kandidatuře na prezidenta veřejně podpořil, požádal, aby média respektovala jeho soukromí.

Sabotér přesčasů ve strojírenské účtárně

S maturitním vysvědčením nastoupil Zeman do účtárny strojíren Tatra Kolín. Netají se přitom tím, že se mu práce úředníka nelíbí, a že spolupracovníky opovrhuje. To vystihuje i vzpomínka dědečka redaktora HN Vojtěcha Blažka, který se Zemanem ve strojírnách pracoval.

„Měli nařízenou brigádu, ale protože můj děda nesnášel komunisty, tak si řekl, že se jim na to vykašle. Když padla, zvedl se i Zeman k odchodu. Když se ho ptali, kam jde, se svým tradičním pohledem plným opovržení prohlásil: Já mám svou práci hotovou – a odešel," tlumočí dědečkovo vyprávění Blažek.

Podobně na historku vzpomíná i Miloš Zeman, pouze s tím rozdílem, že si na žádného jiného "sabotéra brigády" nevzpomíná.  „V době uzávěrek v účtárně, kdy se pracovalo přesčas, jsem hrdě odcházel ke konci řádné pracovní doby s tím, že přidělenou práci jsem zvládl bez přesčasů,“ píše v knize Jak jsem se mýlil v politice.

A připouští, že se choval jako drzý fracek, který kolegy pokládal za panoptikální figurky.

"Teprve později jsem si uvědomil, že přesčasy měly být pro vedoucího argumentem, abychom v účtárně dostali prémie," dodává.

Místo vojny modrá knížka

Za dva roky práce ve strojírnách si Zeman vysloužil doporučení ke studiu na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Z dálkového studia později přešel na denní a přestěhoval se na tradiční kolej studujících ekonomů na pražském Jarově.

Ztracené dva roky mu kompenzoval fakt, že kvůli srdeční vadě dostal modrou knížku a nemusel na vojnu. "Dodnes si vzpomínám, jak jsem musel zatínat zuby, abych se nerozesmál, když mi důstojník u odvodní komise vysvětloval, abych si z modré knížky nic nedělal, že i tak mohu být plnohodnotným členem společnosti,“ připojuje vzpomínku.

Na vysoké škole se Miloš Zeman cítí konečně ve své kůži, spoluzakládá Studentský futurologický klub, diskutuje a spolupracuje s kantory. Problematiku vědecko-technické revoluce zkoumá v týmu Radovana Richty, stává se takzvaným pomvědem (pomocnou vědeckou sílou) profesora Pavla Hrubého a u ředitele Výzkumného ústavu ekonomiky, průmyslu a stavebnictví při VŠE Věňka Šilhána dokončuje svou diplomovou práci.

Za vstup do KSČ se nestydím

V této době vstupuje Miloš Zeman z vlastní vůle do KSČM, aby byl ze strany o pár let později kvůli nesouhlasu s příjezdem okupačních vojsk Varšavské smlouvy vyloučen.

„Kdybych tam vstoupil v době stalinismu a nedokázal ty zločiny včas prohlédnout, tak bych se určitě styděl. Kdybych setrval v KSČ za normalizace, tak bych se taky styděl. Ale nastoupil jsem tam jako řadový člen za pražského jara. A mimochodem, byl jsem k tomu vyzván. Ani v tomto případě jsem se sám o nic neucházel. A po dvou letech řadového členství jsem byl vyloučen. Myslím, že v tomto případě se nemám za co stydět,“ odpovídá v roce 2004 Lidových novinách ke svému komunistickému členství.

Vztahy k většinou o generaci starším lidem popisuje Zeman tu kriticky, tu smířlivěji. Jak je viděla druhá strana, je v současné době už velmi obtížné zjistit. Většina těch, s nimiž budoucí politik v 70. a 80. létech spolupracoval, nežije, nebo se ke spolupráci nechce vyjadřovat. 

Ekolog a sociolog Bohuslav Blažek, který pracoval jako Zemanův podřízený ve firmě Sportpropag, v rozhovoru pro devatenácté číslo časopisu Živel označuje Zemanovy futurologické metody za pseudovědecké. Jiní sociologové, jako například Michal Illner oceňují nejen Zemanovo fungování ve Sportpropagu, které se stávalo útočištěm pro lidi, kteří byli kvůli názorům vyhozeni z práce, ale i organizování seminářů.

Uznávané semináře a přednášky

„V rámci Vědeckotechnické společnosti se konaly v Praze v budově ČSVTS na Novotného lávce pravidelně semináře, kde Zeman občas řekl něco tak ostrého, že konání dalších seminářů na půl roku zakázali,“ tvrdí Illner na jednom z kulatých stolů uznávaných sociologů, který se zabýval obdobím 1965 až 1989.

I proto byl Miloš Zeman před rokem 1989 třikrát vyhozen z práce. Naposledy za článek Prognostika a přestavba, uveřejněný v Technickém magazínu.

Jeho předlistopadovou angažovanost hodnotí pozitivně i někdejší novinář Svobodného slova Petr Kučera, který na ekonomické přednášky a semináře chodil. A to přesto, že se se Zemanem v 90. letech názorově i lidsky rozešel. Na rozdíl od jiných lidí ale Miloše Zemana za vzdělaného člověka nepovažuje.

„Po přednáškách jsme si chodívali sednout do hospody a debatovali jsme. Zeman byl bystrý, obratný rétor, který se rád poslouchal. Ale skutečně vzdělaný nikdy nebyl, jeho znalosti jsou značně povrchní, na historii se dívá očima Aloise Jiráska a mezinárodní politice nerozumí vůbec," nebere si servítky muž, který stál u začátků politika a současného adepta na hlavu státu.

Právě Kučera totiž Zemana přivedl do Občanského fóra, před davy na Letenském náměstí a nakonec i do poslaneckých lavic Federálního shromáždění.