Přesně před rokem dorazilo k urnám necelých šedesát procent voličů a poslalo do sněmovny sedm stran. Lídr vítězné ČSSD Bohuslav Sobotka sestavil koalici s hnutím ANO Andreje Babiše, které skončilo jen o necelá dvě procenta hlasů druhé, a s lidovci, kteří se do sněmovny dostali jako poslední. Koalice vznikala 95 dní, nejdéle v historii. Patrně i proto, že Sobotka nejprve musel zažehnat pokus o převrat ve vlastní straně. Situaci protahoval i prezident Miloš Zeman, ke kterému všichni kandidáti na ministra museli na kobereček.

Sobotka zhruba trojnásobně překročil dobu, kterou k sestavení vlády potřeboval Václav Klaus, Miloš Zeman nebo Vladimír Špidla. Petr Nečas si ministry vybral za 45 dní.

Z dlouhých porodních bolestí ale vznikl zatím jeden z nejstabilnějších kabinetů. Během prvního roku od voleb ho opustila pouze jedna ministryně. Věra Jourová (ANO) navíc neodešla kvůli skandálu, ale kvůli angažmá v Evropské komisi. Například Nečasův kabinet, než se rok s rokem sešel, opustili hned tři ministři. Mirek Topolánek dokonce musel vládu sestavovat nadvakrát, jeho první kabinet ve sněmovně nezískal důvěru.

Politik Petr Just z Fakulty sociálních věd UK za personální stabilitou Sobotkova kabinetu vidí právě i neúspěšný pokus jihomoravského hejtmana za ČSSD Michala Haška svého předsedu těsně po volbách odstavit.

"Tím, že za sociální demokracii skončili ve vládě v podstatě jenom sobotkovci – i když oni nemají rádi tohle škatulkování, ale je evidentní, že tam to dělení je – tak nedochází k tomu, že by se vnitrostranické soupeření nějak promítalo i do vlády," míní Just.

Zeman živí napětí mezi stranami

Milan Znoj z politologického ústavu Filozofické fakulty UK však upozorňuje na napětí mezi ČSSD a ANO, zejména mezi jejich předsedy. "Mnozí se to napětí snaží přiživovat. Například prezident, který by z toho rád vytěžil nějaké výhody pro sebe, ale v zásadě to napětí spočívá v přetahování o to, kdo je silnější, mocnější strana ve vládě," říká Znoj.

Dodává ale, že Sobotka i Babiš zatím pnutí mezi sebou drží v rozumné míře a strany pokusům prezidenta koalici rozložit zatím čelily vždy společně.

Žádný z ministrů zatím nemá na kontě skandál, který by mohl přepsat personální uspořádání kabinetu. O výměnách některých šéfů resortu už se ale spekuluje. Patří mezi ně ministr dopravy Antonín Prachař (ANO), který neuspěl v senátních volbách, nebo jeho stranická kolegyně a ministryně spravedlnosti Helena Válková, která má podle Znoje za sebou už několik lapsů. Hnutí ANO naproti tomu zase kritizovalo práci ministerstva zdravotnictví, které vede sociální demokrat Svatopluk Němeček.

Personální změny jsou podle Znoje i v důsledku napětí mezi dvěma největšími koaličními stranami v budoucnu nevyhnutelné, i když se je koalice bude snažit oddálit. "Soupeření bude trvat, a jakmile se začne odehrávat jako útoky na ministry, tak by to tu vládu mohlo zničit. Myslím, že si to uvědomují Sobotka i Babiš, proto i přes nějaké kritické výhrady vůči ministrům nikdo s kritikou nejde tak daleko, aby někoho odvolával," vysvětluje Znoj.

Sněmovna od voleb stihla nejvíce schůzí v české historii, celkem devatenáct. Za Nečasova premiérství se poslanci sešli v prvním roce osmnáctkrát, za vlády premiéra Klause jen jedenáctkrát.

Kabinetu věří skoro polovina Čechů

Sobotkův kabinet dosud schválil například přistoupení Česka k fiskálnímu paktu EU, navrácení původní vyšší valorizace penzí, prodloužení pronájmu stíhaček Gripen, státní pomoc OKD na prodloužení těžby v Dole Paskov, růst platů státních zaměstnanců, zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách, zavedení druhé snížené sazby DPH ve výši deset procent nebo investiční pobídky korejské společnosti Nexen.

Po ústupcích opozici se shodla také na konečné podobě zákona o státní službě. Zeman zákon vetoval, protože mu vadili takzvaní političtí náměstci, kteří by podle hlavy státu nic nedělali a jen brali velké peníze. Sněmovna veto v pátek přehlasovala. Jak už prezident pohrozil, zákon, na který republika čeká přes dvacet let, by tak mohl skončit na stole ústavních soudců.

Sobotkova koalice se podle CVVM momentálně těší důvěře 49 procent lidí. Petru Nečasovi a jeho ministrům, kteří prosadili řadu restriktivních opatření, rok po volbách věřilo jen 22 procent.

"Lidi jsou rádi, že Nečasova vláda skončila. Víceméně jsou spokojeni s tím, jak (Sobotkova) koalice funguje. Samozřejmě ne všichni. Také uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, protože další vývoj bude důležitý pro osud české pravice," říká Znoj, podle kterého je "stará pravice" v Česku v troskách. "Všechno záleží na tom, jak se ANO bude ve vládě držet a jak si získá podporu bývalých voličů ODS a TOP 09," předestírá Znoj.

Podle Justa koalice získává body mimo jiné tím, že svá rozhodnutí často prezentuje jako nápravu kroků svých předchůdců. Petr Nečas navazoval na úřednický kabinet, před kterým vládl jeho stranický kolega Mirek Topolánek. Výhodu takové rétoriky tedy neměl.

Znoj i Just se shodují, že ANO se bude muset co nejdříve vyprofilovat a vybudovat si pevnou organizační strukturu. "Zatím ANO těží pořád z toho protestu, se kterým vstoupilo do politiky, ale teď poté, co už mají účast na vládě a v mnoha městech, získají i účast na radnicích na primátorských či starostovských místech, tak už budou muset protestní a kritickou rétoriku využívat méně. Budou muset ukazovat, že dokážou něco pozitivního udělat," míní Just.

Stabilitu kabinetu by podle Justa mohly ohrozit případné vnitrostranické spory, které stály za pádem Klausovy vlády nebo za odchodem Vladimíra Špidly, či osobní skandály, které pohřbily Stanislava Grosse, Mirka Topolánka nebo Petra Nečase.

Bedlivě sledované budou podle Justa krajské volby v roce 2016. "A to proto, že budou v době, která bude velmi citlivá na volební preference. Budou zhruba rok před řádnými (parlamentními) volbami," vysvětluje Just. To, jak strany v krajích dopadnou, ukáže, v jaké jsou kondici a jestli bude ANO dlouhodobě zastiňovat ČSSD. "To může pak vnést daleko větší nervozitu právě do ČSSD. A nervozita uvnitř strany vždycky může vést k pokusům zbavit se předsedy nebo minimálně zformovat silnou opozici vůči němu," vysvětluje Just.