Takzvané hemoglobinopatie, poruchy barviva červených krvinek přenášejícího kyslík, dostávají jména podle místa výskytu nebo objevení.
Ale nejen proto se v nich podle lékaře Karla Indráka dá číst jako v mapě. Dávají také tušit, odkud pocházeli předci konkrétního pacienta.
Hemoglobiny jsou u lidí různé, závislé na dědičných dispozicích. Zanechávají nejlépe čitelnou genetickou stopu. V české populaci se vyskytují snad všechny, jaké si lze v Evropě představit. Zanechali je zde pravděpodobně vojáci už od úsvitu dějin. Mongolové, Tataři, Turci, Italové, vojska Švédů i Francouzů a Rusů.
Problémový vědec lidské embryo nenaklonuje. Zakázali mu to
Tři poruchy hemoglobinů se vztahují k českému prostředí: Olomouc, Haná a Hradec Králové. Všechny objevil se svým týmem právě Indrák, přednosta hemato-onkologické kliniky olomoucké fakultní nemocnice, který se věnuje studiu vrozených dědičných chorob červené krevní řady.
"Hemoglobin Olomouc je z těch tří nejstarší, byl identifikován v roce 1987. Zvláštní variantu hemoglobinu jsme tehdy odhalili u otce a syna z okolí Olomouce, a tak se Olomouc dostala na genetickou mapu světa," říká Indrák.
"Naše výsledky zaujaly i výzkumný tým univerzity v Augustě v USA, s nímž jsme nakonec začali spolupracovat. Nový výzkum pak vedl k odhalení další poruchy hemoglobinu, který dostal jméno Haná."
Olomoucké pracoviště bylo od 90. let jediným vyšetřovacím centrem těchto chorob pro ČR a Slovensko a podílelo se i na výzkumu v Maďarsku. Poslední odhalený hemoglobin Hradec Králové Králové byl nalezen u pacientky s chudokrevností, která musela být léčena transfuzemi krve.
Ne doping, ale nemoc
Poruchy hemoglobinu většinou provází nedostatek červených krvinek. Hemoglobin Olomouc ale paradoxně působí naopak, vyznačuje se zvýšeným množstvím červených krvinek.
"Člověk s touto chorobou má zvýšenou vazbu hemoglobinu ke kyslíku, který tak hůře uvolňuje do tkání. Laboratorně vše vypadá, že má hemoglobinu i kyslíku dostatek. Důsledkem ale je to, že organismus se snaží zlepšit nedostatečný přenos kyslíku do tkání zvýšením množství červených krvinek," vysvětlil Indrák.
Poruchu regulace tvorby hemoglobinu s podobnými důsledky měl podle něj i finský běžec na lyžích Eero Mäntyranta (1937), který získal čtyři zlaté olympijské medaile. Ty mu ale odebrali, protože byl pro vysoký počet červených krvinek obviněn z dopingu.
Teprve v 90. letech se ukázalo, že příčinou byla vrozená genetická porucha, kterou měla řada členů jeho širokého příbuzenstva, řekl Indrák.
