Oba dva první dotazy spojuje otázka případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou na základě opatření přijatých v souvislosti s šířením koronaviru COVID-19.
Tuto oblast upravuje zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, konkrétně § 36 tohoto zákona, podle kterého (odst. 1) platí, že "Stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 4) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám."
Výše uvedená objektivní odpovědnost státu je založena na současném splnění zákonných předpokladů vzniku škody, jimiž je 1. provedení krizového opatření, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody. Odpovědnost státu je vyloučena, je-li prokázáno, že poškozený si způsobil škodu sám.
Hned na začátku je nutno upozornit na to, že zákon se nevztahuje na náhradu škody vzniklou v období do vyhlášení stavu nouze (12. 3. 2020, 14:00), neboť krizovým opatřením zákon rozumí až právě kupříkladu vyhlášení nouzového stavu. Škodu vzniklou před vyhlášením stavu nouze proto nelze dle § 36 zákona č. 240/2000 Sb. uplatňovat.
Právo na náhradu škody (škody skutečné včetně ušlého zisku) mají dle uvedeného ustanovení zákona právnické a fyzické osoby, přičemž zákon tento výčet nijak neomezuje (může tedy jít o kohokoliv). Nárok je nicméně nejdříve třeba uplatnit písemně u příslušného orgánu krizového řízení, a to do 6 měsíců od doby, kdy se fyzická nebo právnická osoba o škodě, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a důvodně uplatnit u soudu, dozvěděla, nejdéle však do 5 let od vzniku škody, jinak nárok zaniká (§ 36 odst. 5 zákona č. 240/2000 Sb.). Přitom platí, že nárok zaniká uplynutím té lhůty, která skončí dříve – proto je třeba nárok uplatnit v uvedené šestiměsíční lhůtě. Žaloba podaná u soudu bez toho, aniž by byl nárok písemně uplatněn, bude soudem zamítnuta. V civilním řízení není žalobce osvobozen od úhrady soudního poplatku, který bude vyměřen vzhledem k výši požadované náhrady, v souladu se zákonem o soudních poplatcích.
Jde-li o orgán krizového řízení, u kterého je třeba nárok uplatnit, jsme toho názoru, že se bude s největší pravděpodobností jednat o Ministerstvo vnitra, případně Ministerstvo financí (doporučujeme nárok uplatnit u obou).
Je nicméně vhodné upozornit na to, že uvedená právní úprava nebyla historicky ještě nikdy využita a není tedy jasné, jak se k ní bude stát, resp. soudy v praxi stavět. Je tedy možné, že výklad bude spíše restriktivní, proto zdůrazňujeme, že v tento moment nelze s jistotou tvrdit, zda výše uvedený mechanismus náhrady škody bude možné vztáhnout na současnou situaci s epidemií koronaviru. V této chvíli proto zatím doporučujeme, aby si podnikatelé průběžně vyčíslovali jim vzniklé škody, včetně ušlého zisku, který jim vznikl v přímém důsledku zavedených opatření.
Nad rámec této náhrady škody, která je v současné chvíli nejistá, dále upozorňujeme na další instrumenty, které má vláda zavádět na pomoc živnostníkům v jejich současné situaci. Byla již řeč o bezúročných půjčkách pro podnikatele, dále má Česká republika obdržet dotační podporu pro živnostníky od Evropské Unie, která bude rozdělována ze strany státu. I zde je zatím moc brzy na přesný popis daného mechanismu a tedy platí, že v tuto chvíli je nutné evidovat vzniklé ztráty a ušlý zisk. K třetímu dotazu: Občanský zákoník nijak nestanovuje možnost prominutí nájemného v případě jakýchkoliv mimořádných opatření státu, včetně vyhlášení nouzového stavu. Pokud není v nájemní smlouvě ujednána tzv. doložka vyšší moci, která by se vztahovala na současnou situaci, bude případné snížení či až prominutí nájemného záležet zejména na pronajímateli a dohodě s ním. Také by ale bylo možné využití § 1765 odst. 1 občanského zákoníku, který dopadá na případy, kdy dojde k podstatné změně okolností, která založí zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran, a lze se proto domáhat vyvolání jednání o změně nájemní smlouvy. Toto ustanovení bývá nicméně v nájemních smlouvách často vyloučeno a nebude možné jej použít. Odpověď na poslední dotaz ohledně storno poplatků: Zákazník může od smlouvy o zájezdu odstoupit vždy, většinou je to však spojeno s tzv. storno poplatky, které musí být dle zákona přiměřené. Bez zaplacení storno poplatků může zákazník od smlouvy o zájezdu odstoupit v případě, pokud v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu.
Nyní je tedy možné bez storno poplatků odstupovat od smluv o zájezdu do tzv. rizikových zemí, které bojují s nákazou a šířením koronaviru COVID-19 a které se mají uskutečnit v blízké časově souvislosti. Situaci v červnu však nelze předvídat, je možné, že do té doby bude zákaz vycestování zrušen a že se rizikové země do té doby s koronavirem vypořádají – v takovém případě by nebylo zřejmě možné od smlouvy o zájezdu odstoupit bez storno poplatků, neboť by uskutečnění zájezdu nic nebránilo.
Mgr. Adam Stawaritsch, právník a advokátní koncipient bpv BRAUN PARTNERS