Ústavní soud (ÚS) zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti o přidělení Jaroslava Bureše k Nejvyššímu soudu. Ministerstvo chybovalo, když nepožádalo o souhlas předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou, která rozhodnutí napadla kompetenční žalobou. Bureš sice zůstává místopředsedou Nejvyššího soudu, ale již tam nesmí soudit. Ústavní soud již Brožové jednou vyhověl, když zrušil její odvolání z funkce prezidentem.


Bureše do funkce místopředsedy nedávno jmenoval prezident a rozhodnutí ústavních soudců na to nemá žádný vliv. V platnosti zůstávají také všechna Burešova dosavadní rozhodnutí jako soudce Nejvyššího soudu. Jeho jmenování místopředsedou napadla Brožová v jiné kompetenční žalobě, o které Ústavní soud dosud nerozhodl.


Brožová je srozuměna s tím, že Bureš prozatím u soudu zůstane. "Místopředsedou zůstává. Může se věnovat typicky správní činnosti. Může se věnovat legislativním návrhům nebo sjednocování soudních rozhodnutí," řekla Brožová.


Bureš je dnešním rozhodnutím rozhořčen. "Nebýt toho, že jsem místopředsedou, byl bych na dlažbě, musel bych se začít balit. Vyplývá z toho, že se člověk může ocitnout na dlažbě z rozhodnutí Ústavního soudu, což dosud nenapadlo mě a myslím že ani žádného jiného právníka v zemi," řekl ČTK Bureš. Domnívá se také, že by mohl i nadále soudit, ale chce počkat na písemné vyhotovení nálezu a jeho argumentaci.

Současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle ředitelky tiskového odboru ministerstva Kláry Lorencové rozhodnutí ÚS plně respektuje. Ministerstvo se podle ní ztotožňuje se snahou prezidenta republiky řešit problémy Nejvyššího soudu jmenováním Bureše místopředsedou tohoto soudu. Snahou resortu je vyřešit problémy s délkou dovolacího řízení u NS a malou aktivitou při plnění sjednocovací role vůči soudům nižších instancí, dodala Lorencová.

V únoru, kdy ministr Němec Bureše přiděloval, panovala nejistota, kdo stojí v čele Nejvyššího soudu. Podle tehdejšího názoru ministerstva byla Brožová právoplatně odvolaná prezidentem a její pravomoci převzal místopředseda soudu Pavel Kučera, který Burešův příchod odsouhlasil. Brožová však dnes uspěla s názorem, že při udělování souhlasu s přidělením, který požaduje zákon, je jako předsedkyně v podstatě nezastupitelná. Ministerstvo tak Brožovou obešlo.


"Rozhodnutí bylo nezákonné a současně i protiústavní. Pan ministr (Pavel) Němec byl několikrát upozorněn, že souhlas předsedkyně chybí, a přesto v podstatě svévolně prohlásil, že bude postupovat tak, jak postupoval. To prostě Ústavní soud nemohl ponechat nedotčeno," řekl po vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Miloslav Výborný.


Brožová považuje Bureše, který mimo jiné kandidoval na prezidenta a byl ministrem spravedlnosti, za příliš politického člověka a u soudu jej nechtěla. Bureš již dříve řekl, že za jednáním Brožové vidí osobní spor. Ona naopak tvrdí, že Bureš celý právnický problém týkající se jmenování soudců Nejvyššího soudu strhával do osobní roviny.


Bureš se obává podjatosti ÚS

Bureš několikrát vyjádřil obavy o nezávislost Ústavního soudu. O většině jeho soudců, "s výjimkou několika nových", hovořil jako o přátelích, známých či bývalých kolezích Brožové. Chtěl se stát účastníkem řízení a prosadit veřejné ústní jednání o žalobě. Ústavní soud mu však požadované postavení nepřiznal. "Vedlejšího účastníka v řízení o kompetenčním sporu zákon vůbec nezná. Nemohli jsme vyhovět," uvedl Výborný. "Neexistuje v tomto státě řízení, které se dotkne konkrétního člověka, a ten přitom není účastníkem řízení," oponuje Bureš. Účastníkem chce být i v řízení o další kompetenční žalobě. Obává se však, že mu Ústavní soud ani tentokrát nevyhoví.


Několik ústavních soudců včetně předsedy Pavla Rychetského zaujalo k dnešnímu rozhodnutí takzvané odlišné stanovisko.



Stanovisko prezidenta
Rozhodnutí Ústavního soudu se netýká žádného ústavního aktu prezidenta republiky.


Prezident nezná zdůvodnění nálezu Ústavního soudu, který zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti o přidělení JUDr. Jaroslava Bureše k Nejvyššímu soudu. Svůj definitivní názor proto vyjádří, až se s ním seznámí.


Pokud však nešlo o nějaké pouze formální pochybení ze strany ministra spravedlnosti, jednalo by se o další krok na nebezpečné cestě, kdy soudní moc postupně přebírá moc politickou na úkor exekutivy, jež stojí na výsledcích demokratických voleb.