Češi a Češky už "adoptovali" více než 20.000 dětí z chudých zemí Afriky, Asie nebo východní Evropy. Obliba sponzoringu dětského vzdělání vzrostla zejména v posledních sedmi letech, informovala vedoucí projektu Jarmila Kabátová z Arcidiecézní charity Praha. Právě charita s touto formou rozvojové pomoci přišla v Česku jako první, už v roce 1993.
Na dálku, ale s přehledem
Na rozdíl od velkých rozvojových projektů mají adopce na dálku tu výhodu, že člověk, který se rozhodne sponzorovat jedno konkrétní dítě třeba v Ugandě, má přehled, na co jeho peníze jdou. "Adoptivní rodiče", kteří přispívají zhruba 6000 korun ročně, dostávají pravidelně dopis od dítěte, jeho vysvědčení i fotografii.
Sponzoring dětí z chudých zemí však má i své kritiky. "Adopce na dálku skutečně může přinášet negativní dopady, pokud se nedělá dobře," potvrdila Kabátová. Důležité je podporovat celou komunitu, nejen jedno vybrané dítě. Může to totiž vést k nerovnosti, závisti nebo posměchu vedoucímu až k vyčlenění podporovaného dítěte z přirozených vztahů, v nichž žije.
"Adoptujte" celou komunitu
Charita se proto zaměřuje také na komunitní projekty, z fondu adopcí na dálku se podporuje místní zemědělství nebo výstavba sociálních zařízení, poskytují se též půjčky rodičům na drobné podnikání. V rámci jednoho z těchto projektů v roce 2006 čeští dárci půjčili peníze 40 matkám v jihoindických státech Tamilnád a Karnátaka. Samoživitelky, z nichž čtyři jsou matky dětí sponzorovaných Čechy, využily peníze na chov koz.
Rodiče, raději nejezděte
Některé organizace také příliš nedoporučují osobní návštěvy dětí a varují před navázáním citových vztahů. "Cílem projektu je, aby se děti postavily na vlastní nohy, bylo by špatné, kdyby si myslely, že jim vždy pomůže někdo zvenčí," řekla Kabátová. Varuje také lidi, kteří dítě podporují, aby od "adopcí" neměli nereálná očekávání. Za sponzorovanými dětmi se přesto podle Kabátové vydává ročně kolem 30 lidí. Zhruba 20 z nich využije organizované návštěvy, které charita pořádá.
Polovinu sponzorů dětí v rámci charity představují rodiny, ze 16 procent si pak "své" dítě vybírají skupiny lidí. Nejčastěji jde o kamarády, pracovní tým, dětskou třídu, školu nebo farnost. Jednotlivci se na adopcích na dálku podílejí ze 32 procent.
Na výběr děti i studenti
Přes Arcidiecézní charitu v Praze podpořili letos v březnu Češi celkem 16.212 dětí, z toho 11.458 dětí v Indii, 4059 v Ugandě, 241 v Litvě, 196 v Thajsku, 137 v Zambii a devět lotyšských dětí. "Nejlevnější" je indické dítě, posílá se mu ročně 4900 korun, do Ugandy se zašle 7000 korun, zambijskému studentovi přijde 8000 korun ročně.
V ČR adopci na dálku provozuje asi 20 organizací, vedle Arcidiecézní charity je to například sdružení ADRA nebo Humanistické centrum Narovinu. Kabátová odhaduje, že všechny organizace celkem mohou podporovat 25.000 dětí, z toho charita 16.500 dětí. Za celou historii adopcí na dálku charitě přispívalo 22.751 dárců a sponzorováno bylo 22.043 dětí.
