Výsledek irského referenda znamená nejen politickou komplikaci pro EU, jak jsem řekl již před sečtením všech hlasů. Je také jasnou výzvou pro sjednocení názorů na základní otázky zahraniční politiky České republiky.

Irské "NE" pro nás nemá menší závažnost než předchozí francouzské či nizozemské "NE". To znamená, že bez ohledu na to, zda bude ratifikační proces nadále pokračovat, či nikoli, lisabonská smlouva nevstoupí v platnost. Na tom jsme se shodli i s ostatními premiéry v rámci V4.

Nyní je před námi předsednictví ČR v Radě EU, které bude probíhat za jiných podmínek, než se dosud počítalo. České předsednictví nebude omezeno institucionálními změnami a bude plnohodnotné, což bude klást mnohem větší nároky nejen na koalici, ale i na opozici.

Vnitropolitické hry musí jít v této chvíli stranou. Je naší společnou povinností zabránit tomu, aby se politická scéna a společnost štěpily v názoru na problémy, v nichž jde o naše národní zájmy, o budoucnost Evropské unie či o bezpečnost. Vyzývám proto předsedu ČSSD Jiřího Paroubka k seriózní diskusi o zahraničních prioritách, které překračují jedno funkční období.

Český ratifikační proces je v tuto chvíli pozastaven až do rozhodnutí Ústavního soudu. Máme tedy čas na další debatu jak doma, tak v EU. Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování.

Proto odmítám defétismus, odmítám slova jako prohra, krize, stejně jako snahy o ohýbání práva, o nerespektování svobodného rozhodnutí občanů suverénní země.

V současné době bojujeme o budoucnost Evropy a důvěru občanů. Teď můžeme ukázat nejen doma, ale občanům všech zemí Evropské unie, zda řešíme skutečně problémy zásadní či jen zástupné. Zda umíme hledat shodu, konsensus ve prospěch všech, nebo nám jde jen o naše vlastní sobecké cíle a představy.

Související