Ondřej Lakomý, Praha

Současným mladým rusům asi nemůžeme vytýkat co se stalo v roce 68. Proto "odpuštění" není slovo, které bych chtěl použít ve vztahu k roku 68. Události roku 68 je třeba vidět v souvislostech evropského a světového politického dění (stejně jako např. Mnichovskou dohodu). Nejdůležitější je nezapomenout co se stalo a připomínat to těm mladším! Nenechat historii zapomenout.


fantomas - Praha

Nikdy neodpustit. To je totiz neodpustitelneee. Bral bych spis pominulé, ale vzdy si musime pamatovat. aby se neco podobneho nemohlo opakovat. Z východu přichazí jenom nestesti, zkaza a smrt.



Petr Winkelhöfer, U Smaltovny 2, Praha 7

Rozhodně nikoli, protože Rusové o to ani nijak zvlášť nestojí. Hodně Rusů je stále schopno nám tvrdit, že okupace byla v našem zájmu. Svojí agresivní zahraniční politikou, včetně výhrůžek na naší adresu kvůli radaru, dávají najevo, že kdyby mohli, tak nás přijdou "navštívit" zase. Tak jaképak odpouštění.



Pavel, Praha

V srpnu 68 zde byli Sověti - tedy Estonci, Litevci, Ukrajinci, Rusové Kazachtánci a další, když pominu Němce, Poláky, Rumuny a další zamě Varšavské smlouvy.

Otázka je špatně formulovaná, selektivně vybírá pouze jednu národnost, srpen 68 byl společné dílo společného státu SSSR vedeného Ukrajincem.

Je to překonaná etapa a kdo za tím vidí specielně jednu a pouze jednu národnost, měl by se nad sebou zamyslet. Těm, kteří takzvaně nemohou odpustit a to jen Rusku (protože to je moderní), bych rád připoměl, že odbourání barier např mezi Francií a Německem trvalo podstatně kratší dobu a to Němci Frantíkům za války škodili daleko více. Myslím, že takto tendenčně vedené průzkumy pouze podporují nenávist vůči jedné skupině obyvatel. Dnešní Rusko je stejně komunistické jako dnešní Česko. Rozdíl je pouze v barvě vlajky - u nás ji má vedoucí strana modrou.



QEntity

Srpen 1968 v ČS není izolované téma... Těžko můžete chtít něco odpouštět zemi, která si dodneška v podstatě nepřiznala vinu za desítky milionů mrtvých...

Zemi, ve které je dodnes velmi omezená demokracie s mnoha vysloveně totalitními prvky a která opět bezostyšně světu ukazuje své zastydlé imperiální ambice... Až Rusko opustí koncept státních masmédií, až se stane skutečně demokratickou zemí, pak teprve o tom budeme moci uvažovat...



pamětník

Po zkušenostech s privatizátory a tzv. demokraty po roce 1989 si myslím, že jim musíme poděkovat.



Marcel, Mělník

Jak tak koukám, tak 60 procent lidí se Rusů nebojí, takže většina populace je v pořádku. A ti, kteří nemohou našim sousedům (v šedesátém osmém to nebyli jen Rusové, že...) odpustit invazi, jsou zpravidla titíž, kteří bezpáteřně mávali na prvního máje soudruhům, kteří si sem ty vojáky pozvali. A protože jsou to hlavně bývalí komunisté, kteří nejvíce brojí proti svým bývalým kamarádům, tedy Rusům, tak nelze než nevzpomenout na starou moudrost, která praví: "poturčený horší Turka" :)



Jan Grohmann, Štáblovice, okr. Opava

Ne není čas. Protože to není jen okupace v roce 1968. Nesmíme zapomenout, že následná okupace trvala až do roku 1991. Což je 17 let na zpátky.

Nevěřím, že se za tu dobu vyměnila vladnoucí a vojenská elita. Stejní Rusové, kteří vládli Rusku před rokem 1991, jsou u moci pořád. Nejlepším důkazem je ruský prezident ala bývalý agent KGB. Jaképak lidi si asi dosadil do svého nejbližšího okolí?

A navíc si stačí přečíst jakýkoliv článek, jenž popisuje názor dnešních rusů na okupaci v roce 1968. Pokud mluvíme o okupaci, tak se cítí uraženi a nás samotné považují za zrádce a nevděčníky. Asi očekavaji, že by jsme jim měli děkovat...



Moruše Lamplová, Praha

Ta otázka je špatně položená, neboť nejde jen o Rusy. Nelze odpustit SSSR přepadení bez varování a z našeho pohledu i bez viny. Nelze odpustit osobní tragédie, emigrací rozdělené rodiny, ztrátu zaměstnání i perspektiv nejen pro dospělé, ale i jejich děti a mnohdy i vnuky. K úděsným letům po roce 1948 přibylo dalších dvacet zmařených let, během kterých se naše země stala zaostávajícím dodavatelem surovin i výrobků na úkor vlastních obyvatel a nesvéprávným satelitem, obydleným lidmi se skloněnou hlavou a ničených každodenním stresem z toho, že by sice mohli a chtěli, ale není jim to dovoleno. Ohnuli jsme hřbet a přetvářka, korupce a přikrádání se stalo nutností a normou.

Rusové jsou vychováváni k nacionalismu a jsou hrdí na svou velmoc. V prvních dnech po okupaci mi jejich zmatených a dezinformovaných - často neruských - vojáčků bylo líto. Brzy však námi začali pohrdat. Právem, neboť oni by se v naší situaci bránili a to trvá dodnes.

Po čtyřiceti letech nám to připomíná "ochrana a humanitární pomoc" obyvatelům Gruzie. Bydlet v Karlových Varech, tak bych se trochu bála. A to je i důvod, proč bychom neměli mávat ručkou nad ruskými výhrůžkami vůči nám, Polákům a vlastně celém západu. Oni to totiž myslí opravdu vážně.



Stanislav Jirota, Mníšek pod Brdy

Nikdy nemohu odpustit.V roce 1968 jako 20ti letý jsem měl život před sebou. Z historického hlediska to byly východní kmeny, které usilovaly o ovládnutí Evropy. Toto podle mne stále platí. Těm kteří tvrdí, že Rusko je dnes jiné a že mezi námi vládne mír, připomínám jedno přísloví: Mír se uzavírá pouze s nepřítelem.



Ondřich František, Kamenný Újezd

V žádném případě nelze tuto agresi odpustit!



Černá zmije, Praha

Odpustit je jedna věc, vědět, co od nich můžeme čekat je druhá věc.

Jinak ale ... odpouští se manželce nevěra, synovi známky (kupříkladu :-)). Odpouštět státům? Co se pod tím míní? Že po nich nebudeme požadovat reparace? Že po jejich občanech nebudeme požadovat, aby na letišti, při příletu do republiky, zazpívali "Ach synku, synku"?



Ladislav Nedvěd, Klatovy

Dá se zapomenout, odpustit asi těžko. Ale ani zapomenout ne, protože do otevřené rány vždy někdo "zaryje" a bolest se probudí.
Teď zase například konflikt s Gruzií. V tomto konfliktu ale stojím na straně Ruska. Protože snaha izolovat Rusko je každému, kdo se zajímá o dění ve světě, jasná. Slibům se nedá věřit:
- slib nerozšiřování NATO směrem k hranicím Ruska
- 150 základen USA ve světě
- 500 miliard dolarů vydávaných každoročně na zbrojení v USA
hovoří velmi jasně. A personifikovat jednání Ruska na osobu pana Putina je prinejmenším nešťastné.Neochota západu respektovat dnešní Rusko mu nedává jiné možnosti.
Chci ještě podoknout, že jedná čistě o můj osobní názor bez ohledu na názory světových i českých politiků.



milburg - Jižní Město

V roce 1945 mě dle slov moji již zesnulé matky nosili na rukou a bydleli u nás v domě. Na Rusy jsem nedal dopustit za naše osvobození až do 21.srpna 1968. To, že měli zbraně namířené i na dětské jesle mi doslova vzalo veškeré iluze o těchto zachráncích. Při rozhovorech s nimi jsme zjišťovali, že neví ani kam přijeli a koho vlastně zachraňují, proti komu přijeli bojovat a při slovech že jsme všichni kontras, nebylo nutno s nimi dále ztrácet čas planými diskusemi. Řada z nás to pak odnesla za pomýlené komunisty, kteří ze všeho pak vyvázli s čistým a zcela neposkvrněným štítem.

Související