Pane předsedo Paroubku,

nemohu nechat bez odezvy Vaši reakci na včerejší glosu šéfredaktora Práva, ve které dáváte průchod svému stihomamu. Je zjevné, že za jakoukoliv mediální publicitou týkající se ČSSD, která se nerovná bezmeznému obdivu, vidíte temné síly. Patrně čerpáte z vlastní zkušenosti. Pro osvěžení Vaší paměti Vám připomínám některé poslední kauzy, za nimiž jste viděl spiknutí médií:

- Drymlovo intrikaření proti „přítelkyni“ Orgoníkové.
- Akta STB o Mrštinovi, která Vám posloužila až v okamžiku, kdy se někdejší stranický prominent stal obtížným. O rok dříve jste pana Mrštinu odměnil vlastnoručním diplomem za zásluhy.
- Rathovo vyhrožování propuštěním šéfům zdravotních pojišťoven za to, že dodržují zákon (pochopitelně, jen co se ČSSD dostane k moci)

Všechny výše zmíněné kauzy mají nápadně stejný scénář jako ten, s nímž má zkušenost pan Porybný. Očekával bych, že se politik po tak vážném obvinění distancuje od podobných praktik a zaváže se učinit jim přítrž.

Místo toho jste obnažil svůj paranoidní vztah k nejvýznamnějšímu levicovému listu - tedy paradoxně k deníku, který by měl být straně, kterou vedete, názorově nejblíže. Jenže Vy o jiné názory, než vlastní, nestojíte. Celá věc není „jen“ dokladem nezřízené samolibosti a arogance.

ČSSD totiž po krajských volbách prokazuje, jak hodlá s nabytou mocí prakticky naložit - vyhazovy, pletichaření, výhrůžky.
Váš současný pokus vyšlápnout si na celostátní deník se navíc určitě stane předmětem zájmu i na mezinárodní úrovni - tím spíše, že útoky na média jsou z profesní solidarity citlivě sledovány v celé Evropě. Věřte mi, že jako poslanec Evropského parlamentu, zastupující Českou republiku, nemám radost, pokud je obraz demokracie u nás poškozován podobnými excesy. Utrpí tím totiž pověst celé naší země. Tak, se prosím, pane předsedo, laskavě vzpamatujte.