Přesný okamžik přechodu přichází ve dvě hodiny po půlnoci, kdy středorvropský čas poskočí na tři hodiny středoevropského letního času. Ten bude platit až do 25. října.
Jako důvod k časnějšímu vstávání v letních měsících se dříve uváděly úspory elektrické energie. Energetici tvrdili, že zavedení letního času může vést k úspoře několika desetin procenta roční spotřeby. V posledních letech ale vliv změny času na spotřebu klesl a daleko důležitější pro případné úspory je nyní podle energetiků vliv počasí.
Češi se s letním časem setkali poprvé za první světové války. Mezi válkami se od něj upustilo, ale vrátil se v roce 1940. V roce 1949 ho tehdejší československá vláda zrušila a obnovila o 30 let později. Až do roku 1995 trval letní čas šest měsíců, od roku 1996 se Česko připojilo ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců. Vedle států EU se letní čas zavádí například i ve Spojených státech, Mexiku a na Kypru.
Historie zavádění letního času není o mnoho kratší než doba, která uplynula od samotného zavedení časových pásem. Systém 24 časových pásem přijatý v roce 1884 konferencí ve Washingtonu postupně nahradil do té doby nijak sjednocené místní časy. Tyto časy se na jednotlivých místech světa určovaly podle toho, kdy vycházelo nebo zapadalo slunce. Hodináři podle něj průběžně upravovali čas na orlojích.
Zavedení jednotného systému měření času se stalo nezbytným až po zprovoznění transkontinentálních železničních tratí, aby bylo možné vytvořit funkční jízdní řády. "Ještě na začátku 70. let 19. století se jen v USA používalo na železnicích přes 70 různých časů," řekla ČTK Marie Bláhová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Na washingtonské konferenci vznikl systém 24 časových pásem s časem lišícím se postupně o hodinu s výchozím bodem na poledníku procházejícím britskou hvězdárnou v Greenwichi. Další státy se k novému systému připojovaly postupně. V Česku byl pásmový čas stejně jako v ostatních zemích na území tehdejšího Rakousko-Uherska zaveden 1. dubna 1892.
Jako důvod k časnějšímu vstávání v letních měsících se dříve uváděly úspory elektrické energie. Energetici tvrdili, že zavedení letního času může vést k úspoře několika desetin procenta roční spotřeby. V posledních letech ale vliv změny času na spotřebu klesl a daleko důležitější pro případné úspory je nyní podle energetiků vliv počasí.
Češi se s letním časem setkali poprvé za první světové války. Mezi válkami se od něj upustilo, ale vrátil se v roce 1940. V roce 1949 ho tehdejší československá vláda zrušila a obnovila o 30 let později. Až do roku 1995 trval letní čas šest měsíců, od roku 1996 se Česko připojilo ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců. Vedle států EU se letní čas zavádí například i ve Spojených státech, Mexiku a na Kypru.
Historie zavádění letního času není o mnoho kratší než doba, která uplynula od samotného zavedení časových pásem. Systém 24 časových pásem přijatý v roce 1884 konferencí ve Washingtonu postupně nahradil do té doby nijak sjednocené místní časy. Tyto časy se na jednotlivých místech světa určovaly podle toho, kdy vycházelo nebo zapadalo slunce. Hodináři podle něj průběžně upravovali čas na orlojích.
Zavedení jednotného systému měření času se stalo nezbytným až po zprovoznění transkontinentálních železničních tratí, aby bylo možné vytvořit funkční jízdní řády. "Ještě na začátku 70. let 19. století se jen v USA používalo na železnicích přes 70 různých časů," řekla ČTK Marie Bláhová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Na washingtonské konferenci vznikl systém 24 časových pásem s časem lišícím se postupně o hodinu s výchozím bodem na poledníku procházejícím britskou hvězdárnou v Greenwichi. Další státy se k novému systému připojovaly postupně. V Česku byl pásmový čas stejně jako v ostatních zemích na území tehdejšího Rakousko-Uherska zaveden 1. dubna 1892.
