Předseda senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM Jaromír Štětina zvláštním dopisem vyzval premiéra Jana Fischera, aby jeho vláda projednala návrh Senátu, podle něhož by měla být KSČM postavena před soud.

Senát koncem loňského října vybídl vládu k tomu, aby se kvůli KSČM obrátila na Nejvyšší správní soud. Kabinet Mirka Topolánka tak ale do svého předčasného sesazení neučinil.

Bývalý ministr vnitra Ivan Langer (ODS) koncem února uvedl, že výsledkem případného rozpuštění KSČM by mohl být pouze vznik podobné strany s jiným názvem, ale stejnými lidmi. "A ti samí lidé, kteří byli v KSČM, přestoupí někam jinam a ten proces bude nekonečný," prohlásil Langer s tím, že přednost dává prevenci.

Podobně ovšem byla připravena postupovat i krajně pravicová Dělnická strana, v jejím případě NSS počátkem března návrh vlády na zrušení této strany zamítl. Podle soudu návrh neobsahoval dostatek přesvědčivých důkazů. Langrův nástupce Martin Pecina před dvěma týdny oznámil, že vláda na podzim předloží nový návrh na rozpuštění Dělnické strany.

"Jak čeští neonacisté, tak čeští komunisté neodmítají násilí jako prostředek dosažení svých cílů," uvedl senátor v dopise premiérovi s tím, že obě strany tak porušují ústavu.

KSČM vznikla jako složka KSČ, říká Štětina

Senát ve svém návrhu vůči KSČM vycházel z dvouleté práce Štětinovy komise. Komunisté podle dokumentů komise podporují režimy používající násilí. KSČM na sebe podle Štětiny vzala úlohu sjednocení komunistického hnutí světa.

Konktroverzní je podle Štětiny už samotný vznik strany. KSČM totiž vznikla jako organizační součást Komunistické strany Československa (KSČ) v roce 1990. "KSČM tudíž není následnicí KSČ, jak prohlašují sjezdové dokumenty KSČM, nýbrž organizační součástí Komunistické strany Československa," tvrdí Štětina.

KSČM je třetí nejsilnější parlamentní stranou. Její předseda Vojtěch Filip již dříve oznámil, že postoj a postup horní komory je nelegitimní a nemůže mít žádné následky. Pokud by vláda na základě senátní výzvy podala podnět k soudu na rozpuštění komunistické strany, musela by podle něj počítat s odvetnými opatřeními ve formě právních kroků i odmítavým postojem řady zemí, kde jsou u moci komunistické vlády.

Související