Vyučený stolař Roman prožil to, čemu se normálně říká noční můra. V Jeseníku nad Odrou zachraňoval předevčírem své dvě malé děti v posledních vteřinách, když už mu za zády hučela povodňová vlna. "Na záchranu života jsem měl dvanáct vteřin," říká před domem, respektive před tím, co z domu zbylo: z poloviny ho totiž smetla velká voda. Je čtvrtek odpoledne, nejhorší už mají Jeseničtí za sebou. Roman má oteklé oči, celou noc totiž nespal. Když mluví o dětech, rozpláče se.

Z domu vynáší, co se dá, na podezdívce povaleného plotu suší pleny.

Z protržené hráze do vesnice voda vtrhla ve středu před půl devátou večer. "Díval jsem se na televizi a říkám si, že kape voda z okapu. Za dvanáct vteřin jsem byl po prsa zaplavený," popisuje Roman.

Následující okamžiky prý do smrti nezapomene. "Voda se valila záchodem ven. Snažil jsem se ho zavřít, ale z druhé strany na mě šla metrová vlna. Rychle jsem sáhl po jističích, tam mě zase voda tlačila zpátky dovnitř. Už nebylo kam uniknout, jen do kuchyně. Tam mě to uvěznilo, přimáčkla mě kuchyňská linka a lednice, které zvedla voda. Snažil jsem se odtamtud dostat. Všude byla tma, tak jsem hledal cokoliv, čím vytlouct prosklené dveře a dostat se pryč. Pořezal jsem se," ukazuje na zafačovanou ruku. Na druhé už obvaz nemá, jen otevřené rány a kolem nich zasychající bahno. To pokrývá také všechny věci, jež vynáší z domu.

Díra do obýváku

Do toho je dobře vidět vyvalenou zdí. Když se Roman dostal z přízemí do patra, popadl osmiměsíčního syna a desetiletou dceru a se ženou utekli z domu přes střešní okno.

"Za námi padaly baráky, když jsme utíkali. Syna jsem měl v náručí. Dovedete si představit ty dlouhé minuty?" vypráví se slzami v očích. Asi čtyři sta metrů za domem leží jeho nové auto. Zastavilo se o mostek, když ho odplavovala voda. Skla má vytlučená, vnitřek zanesený naplaveninou a dřevem. Škoda asi za milion korun, auto se podle všeho může odepsat.

Pár domů od místa, kde bydlí Romanova rodina, přespávali sousedé – dva zhruba padesátiletí bratři a jejich matka. Oba muži našli ve vodě smrt. Naneštěstí od Romana zůstali uvězněni v domě a včas nevyběhli do patra. Jejich matka katastrofu přežila.

Štěstí měla i další Romanova sousedka; přestože je nepohyblivá. Voda zvedla postel i s ní, přimáčkla ji ke stropu a ona přežila jen díky tomu, že dýchala ve vzduchové kapse, která se utvořila mezi postelí a stropem.

Jiná starší žena z Jeseníku ale šok neunesla a zemřela na srdeční selhání. Celkem si povodně vyžádaly už nejméně deset obětí v celé republice.

Bez pojistky

Dalším z vytopených je Eva Andršová. Dům její rodiny stojí jen kousek od jindy klidné hladiny říčky Luhy, jejíž hladina se při smršti zvedla o pět metrů. Když voda vtrhla do jejich obydlí, vyrazila dveře, zničila nábytek nastěhovaný v garáži, smetla doklady včetně pojistky na dům. "Kolem osmé začalo pršet. Muž říkal, že je to jen kaluž, že z toho nic nebude. Přesto jsme se oblékli a v tom to přišlo. Už jsme se tu brodili," popisuje. Dům zaplnila voda zhruba do výšky metru, těsně pod vypínače elektřiny. V přízemí rodina odklízí bahno.

V části, kterou si opravuje jejich syn, tekla voda dovnitř i balkonem. Jsou tam několikacentimetrové praskliny ve zdech. "Ta zeď ještě pracuje. Nevím, co s tím bude," obává se Eva Andršová nejhoršího – demolice. Rodina suší věci před domem: doklady, gauč, knížky i žolíkové karty.

Někteří lidé jsou tak unavení, že vestoje usínají, jiní zase shánějí zvířata. Zřejmě už je ale nikdy neuvidí, desítky zvířat se utopily.

Jeseník nad Odrou nyní vypadá jako po válce. Všude páchne bahno, leží povalené ploty a naplavené kmeny. Podle značek na domech z roku 1997, kdy byla první velká voda, byla nynější povodeň zhruba o metr výš. Kritická situace ovšem panuje i v dalších městech. Starosta Nového Jičína posílil hlídky městské policie, protože se objevily pokusy o rabování.

Související