Na první pohled to není vidět, poznáte to spíše jen z poznámek typu: „Sousedi jsou bezdětní a přitom jim u dveří složili tři balení vody a nám jen dvě. A to my máme dvě děti.“ Závist bývá jedním z projevů vzedmutých emocí. Stejně jako lítost a potlačovaná deprese, vztek i nenávist.

Počáteční šok v zaplavených oblastech už pominul a lidé si teď začínají naplno uvědomovat, v jak těžké životní situaci se náhle ocitli. Reagují na to různě, odborníci tvrdí, že záleží na síle osobnosti. Jisté však je, že povodeň poznamená duši každého.

Prožít povodeň je jako zažít válku

Psychiatr Ivan David například říká, že oběti povodní mohou trpět stejně jako oběti války nebo koncentračních táborů. Podle něj nezralý a neurotický jedinec může po takové psychické zátěži spáchat i sebevraždu.

Obvykle však se však emoční zátěž po povodni projevuje méně dramaticky. Lidé, kteří se teď snaží zachránit, co se dá, například často velmi bedlivě pozorují, jestli se jim dostává stejné pomoci jakou mají sousedé. Pokud mají pocit, že je na tom někdo lépe, vyvolává to skrytou zášť, která pak může přetrvat roky.

Jak ukazují zkušenosti odjinud, sousedská solidarita, která byla patrná první dny po povodni, se začíná pomalu vytrácet, většina lidí znovu myslí už jen na sebe. A za hromosvod začnou často sloužit ti, kteří v prvních chvílích dělali, co mohli - starosta a jeho tým. Pár dní po povodni, kdy už je čas aspoň na chvíli zaskočit do hospody, každý ví, co kdo udělal špatně.

„Souseda to vyplavilo jen částečně, nás úplně. A přitom jemu obec přidělila pět brigádníků a nám jen tři,“ stěžoval si před jedenácti lety po katastrofální povodni jeden z obyvatel Kounova u Dobrušky. Ještě rok poté mu pak nemohl přijít na jméno.

Je lepší se vybrečet než se v skrytu trápit

Vedoucí psycholog Hasičského záchranného sboru David Dohnal soudí, že dnešní situace je horší než při předchozích povodních, protože „vše událo velmi rychle a obyvatelé obcí se neměli čas na pohromu připravit“. Podle něj je nyní důležité to, aby lidé nechali emocím volný průchod, své pocity měli komu říci a třeba se i vyplakali.

"Když někdo zažije, že ho hasiči musí v noci evakuovat ze zaplaveného auta či sundávat ze stromu, s člověkem to může zamávat," doplnil Dohnal.

Někdy však stres a rozjitřené emoce pouze běh věcí urychlí. Děti se definitivně odstěhují od rodičů, manželé, které pohromadě držel už jen zvyk a společné vlastnictví domu, se rozvedou.

„Teď všichni pracují a na přemýšlení není čas. Horší to bude, až se zastaví a všechno na ně dolehne," soudí starostka Hustopečí nad Bečvou Júlia Vozáková. Psychologové, kteří se sem vypravili, tu však už dnes mají dost práce.

Související