Jiří Oberfalzer, který vedl skupinu 17 senátorů nespokojených s Lisabonskou smlouvou, vypadal po závěrečné řeči Pavla Rychetského docela vyrovnaně. Češi se prostě budou muset připravit na to, že o nich budou mnohem častěji rozhodovat bruselští úředníci.

"Je to největší zvrat ve svrchovanosti a svébytnosti České republiky od vstupu do EU. Vstoupili jsme do prostoru, kde bude rozhodovat většina, to znamená, že budeme čím dál častěji dělat věci, které nám budou nařízeny, a které sami nechceme," řekl po jednání soudu novinářům Oberfalzer.

HN: Upřímně - čekal jste vůbec, že můžete zvítězit?

Moje povinnost byla očekávat, že Ústavní soud bude jednat objektivně, ale že bychom dosáhli toho, že zabrání v ratifikaci Lisabonské smlouvy, v to jsem nedoufal. Doufal jsem, že dostaneme od Ústavního soudu některé výroky podobné tomu německému, které by postavení České republiky do budoucna v procesu evropské integrace ochraňovaly.

Český Ústavní soud ale na rozdíl od německého odmítl definovat, co je materiálním základem naší svrchovanosti, odmítl ochránit přenos svrchovanosti nekontrolovaným způsobem, což je do budoucna velmi nebezpečné.

HN: Chystáte ještě nějakou další stížnost?

Žádné další podání nechystáme. V každém případě zvažujeme stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, protože nám byl odepřeno právo na spravedlivý proces.

HN: Čím vám byl odepřený spravedlivý proces?

Spravedlivý proces musí probíhat podle předem daných pravidel. A Ústavní soud si ta pravidla stanovil v průběhu procesu.

HN: Co tím máte na mysli?

Základní podmínkou spravedlivého procesu je, že se postupuje podle předem daných pravidel. Dali jsme žádost Ústavnímu soudu žádost o posouzení Lisabonské smlouvy jako celku. Ale Ústavní soud si definoval, že se bude zabývat výhradně napadenými ustanoveními a že břímě navrhování bude na nás. 

To pro nás znamená, že Ústavní soud změnil v průběhu procesu pravidla, přenesl povinnost posuzovat ústavnost na nás a sám se z této úlohy, která je mu daná ústavou, vyvlékl.

HN: Podáte tu stížnost?

Já bych to asi zkusil, protože by bylo dobré nejen kvůli této kauze, ale obecně kvůli přístupu Ústavního soudu si vyjasnit, jestli takhle může soud postupovat.

HN: Pokud ve Štrasburku uspějete, co by se vlastně změnilo?

Domohli bychom se satisfakce, ale reálný dopad na schválení Lisabonské smlouvy by to nemělo.

HN: Jak jste vlastně spokojený s tím, jak Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil?

Nejsem spokojený s rozhodnutím Ústavního soudu, protože jsme navrhovali něco jiného. A jak už jsem řekl, nelíbí se mi, že si Ústavní soud stanovuje pravidla pro svou činnost, která nemají oporu v ústavě.

A nemohu se zbavit pocitu, že na začátku stál závěr a až pak se hledaly argumenty.

HN: To už jste zmínil několikrát před rozhodnutím Ústavního soudu a předseda Rychetský to označil za hrubou urážku...

Já opakuji, že se nemohu zbavit toho dojmu, že bylo rozhodnuto předem. A dojem není urážka.

HN: Co pro nás znamená schválení Lisabonské smlouvy?

Je to největší zvrat ve svrchovanosti a svébytnosti České republiky od vstupu do EU. Vstoupili jsme do prostoru, kde bude rozhodovat většina, to znamená, že budeme čím dál častěji dělat věci, které nám budou nařízeny, a které sami nechceme. A to je tak zásadní změna, že si myslím, že stálo za to, aby Ústavní soud důkladně prověřil všechny aspekty Lisabonské smlouvy a zabýval se všemi námitkami, které jsme vznesli.

HN: Mohl byste říct dvě nebo tři pravomoci, ve kterých se bude po schválení Lisabonské smlouvy nově rozhodovat v Bruselu?

Většinově se bude rozhodovat například v energetice, bude se většinově rozhodovat v oblasti imigrace, ale i například trestního práva.