Během jednačtyřiceti let své filmařské dráhy spolupracoval Jan Špáta (1932 až 2006) jako kameraman s mnoha režiséry: v šedesátých letech především s Evaldem Schormem a později se svou druhou manželkou Olgou Sommerovou.
Počínaje anketním filmem Největší přání (1964) začal Špáta sám režírovat, kameru ale přitom neodložil. Za čtyřiatřicet let režijní práce natočil sto sedm autorských filmů, za které obdržel více než šedesát cen na domácích i zahraničních festivalech.
Špátův "Lov kamerou"
Vynikající kameraman a režisér byl pohotovým, přitom ale pokorným pozorovatelem, který vnesl do dokumentárního filmu ojedinělou dramatičnost, citovost, upřímnost, soucitnost i moudrost.
Kamera se v jeho rukou měnila téměř v jakýsi „lovecký nástroj“, kterým zachytával a zvěčňoval neopakovatelné okamžiky života. Bez ohledu na to, zda je zaznamenával v kavkazských horách anebo na koncertních pódiích, na poutním místě irských věřících či na řeckém atletickém stadionu, na Národní třídě zablokované policejním kordonem nebo ve venkovských chaloupkách.
Láska, kterou opustil
Obsah prvních tří disků tvoří šestnáct chronologicky seřazených dokumentů o celkové délce čtyři sta čtyřiačtyřicet minut, které Špáta natočil v rozmezí let 1964 až 1993. Každý disk doplňuje bonusový materiál, například soukromý rodinný filmový archiv anebo fotogalerie.Čtvrté DVD je nejosobnější. Vedle patnáctiminutového portrétu v rámci cyklu GEN, který o manželovi natočila Olga Sommerová, tvoří jeho páteř dvoudílná „bilanční zpověď dokumentaristova života“ Láska, kterou opouštím (1998). Špátův poslední film, ve kterém se loučí se svým milovaným povoláním dokumentaristy, prozrazuje o režisérovi i o jeho tvorbě mnoho podstatného.
Čtyřdílná kolekce není prvním DVD se Špátovými filmy. V roce 2007 vyšla pětice filmů na DVD jako příloha vzpomínkového sborníku O Janu Špátovi.S výjimkou krátkometrážního snímku Kreutzerova sonáta (1979) se ale zbylé čtyři dokumenty objevují i v letošní kolekci. Právě na nich lze nejzřetelněji porovnávat rozdílnou technickou kvalitu snímků před jejich restaurováním a po něm: obraz je čistější i ostřejší.
Rok a půl práce
Na zřejmě nejrozsáhlejším projektu digitalizace a restaurování filmů v České republice se pracovalo rok a půl. Nový přepis obrazu byl pořízen z prvních zabezpečovacích kopií z originálních negativů, jež se nejprve chemicky laboratorně čistily a poté se nasnímaly v rozlišení 2K.
Některé opravy bylo možné provést automaticky s pomocí speciálního softwaru, mnohé škrábance, rýhy a nečistoty však bylo nutné odstranit manuálně „okénko po okénku”.
Zvuk byl přepsán z používaných a proto často poškozených filmových kopií. Bylo nezbytné jej zremasterovat, odstranit nepatřičné šumy i lupání a poté monofónní zvukovou stopu sesynchronizovat s obrazem.
Hallo, Satchmo i vy druzí
Pět filmů z kolekce, která zahajuje volnou edici Dost Dobré Dokumenty (v budoucnu má představit filmy Pavla Kouteckého či Miroslava Janka), je možné vidět i ve vybraných kinech.
Do stominutového pásma nazvaného Restaurované filmy Jana Špáty jsou zařazeny oceňovaná esej o osamělosti venkovských vdov Respice finem (1967), reportáž z pražské návštěvy legendárního jazzového trumpetisty a zpěváka Louise Armstronga Hallo Satchmo (1965), dokument o světoznámém moravském rodákovi Variace na téma Gustava Mahlera (1980), svébytný portrét fotografa Jindřicha Štreita Mezi světlem a tmou (1990) a vytříbená obrazová koláž Atletické variace (1982), natočená během evropského mistrovství v Aténách.
