Prvním "prezidentem" Evropské unie bude dosavadní belgický premiér Herman Van Rompuy. Ve čtvrtek večer se na tom v Bruselu dohodli účastníci unijního summitu.
Zástupci evropské sedmadvacítky se za zavřenými dveřmi nečekaně rychle shodli také na obsazení funkce "ministra zahraničí" EU, které by se měla ujmout žena - britská eurokomisařka Catherine Ashtonová.
Se vznikem obou funkcí počítá Lisabonská smlouva o reformě unijních institucí, která začne platit 1. prosince.
Role unijního prezidenta, který je oficiálně označován jako stálý předseda Evropské rady, zatím není úplně jasná. "Prezident" by měl 2,5 roku předsedat summitům EU. Není však příliš vyjasněná jeho role při zastupování unie v zahraničí.
Van Rompuy i Ashtonová byli oficiálními kandidáty, navrženými švédským předsednictvím. Podporu měli napříč členskými zeměmi EU, přestože se před začátkem summitu hovořilo o složitých a zdlouhavých jednáních.
Jedním z rozhodujících momentů se nakonec ukázalo přehodnocení postoje britského premiéra Gordona Browna, který až do čtvrtka podporoval svého předchůdce Tonyho Blaira.
Vztah k Česku
Pro Česko jsou Van Rompuy a Ashtonová dobrou volbou, řekl po večerním jednání premiér Jan Fischer. Především Ashtonová podle něj pomohla Česku během předsednictví EU dojednat mimo jiné smlouvu o volném obchodu s Kanadou.
"Ta jména nám plně vyhovují. To jsou všechno lidé, kteří k nám mají blízký vztah. Jsem plně přesvědčen, že všichni mají potenciál a předpoklady ty posty zastávat velice dobře," uvedl Fischer, který má podle svých slov blízko především k Van Rompuyovi, který je podobně jako on sám vzděláním ekonom.
Ashtonová má podle něj zase blízko nejen k Česku, ale i k celému regionu střední a východní Evropy.
Nová jména
Noví čelní představitelé EU jsou mimo Brusel mezinárodně málo známé tváře. Dvaašedesátiletý belgický křesťanský demokrat je necelý rok premiérem své země.
Přestože za belgickými hranicemi je takřka neznámý, doma se mu podařilo uklidnit spory mezi frankofonní a vlámskou částí země. Van Rompuy je považován za intelektuála, napsal již šest knih a mezi své záliby řadí i psaní japonské poezie zvané haiku.
Ještě méně zkušeností než Van Rompuy má třiapadesátiletá Britka, která má titul baronky. V červnu 2007 ji premiér Gordon Brown sice vybral za vůdkyni Sněmovny lordů a čas působila jako náměstkyně na ministerstvu školství, žádné zkušenosti se zahraniční politikou však ještě před svým příchodem do Evropské komise neměla.
Právě jméno nové "ministryně zahraničí" vzbuzuje v Bruselu rozporuplné reakce. Francouzská agentura AFP citovala dokonce nejmenovaného diplomata, který si myslí, že EU ztrácí jmenováním současné britské eurokomisařky pět let jen kvůli tomu, aby měla ve vysoké pozici ženu. Český premiér však podobnou kritiku odmítá.
"Vždycky se říká, že někdo nenajde k někomu cestu, že někam pošleme někoho, kdo na to nemá, že si na něj nikdo nenajde čas, že se bude špatně vyjímat na fotkách, že si ho nikdo nedá do mobilu. Já to znám velice dobře," dodal Fischer, jehož jmenování premiérem úřednické vlády letos na jaře bylo původně překvapení, ale během několika měsíců se vypracoval do role nejoblíbenějšího českého politika.
Bývalý český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg je však k hodnocení Ashtonové podstatně opatrnější. Britka podle něj byla logickou volbou, protože zastupuje jednu z velkých zemí unie.
"Uvidíme, jak si povede v této obtížné nové roli, protože je to přece jenom něco odlišného býti komisařka než býti ministrem zahraničí Evropské unie," řekl exministr.
Vlivný úředník z Francie
Na vrcholné schůzce ve čtvrtek se také rozhodlo, že ve funkci generálního tajemníka Rady EU, kterou dosud zastával Javier Solana, stane Francouz Pierre de Boissieu.
V Bruselu je přitom považován za jednoho z nejvlivnějších úředníků. Dosud zastupoval právě Solanu a zkušenost s ním mají i Češi, v jejichž médiích se objevil v souvislosti s únikem informací během českého předsednictví EU. Tehdy unikla do tisku jeho vyjádření na neveřejné schůzce s tehdejším vicepremiérem pro evropské záležitosti Alexandrem Vondrou.
Profil: Hodinář kompromisů Van Rompuy
"Myslím, že ve svých jednašedesáti letech si mohu dovolit takové malé bláznovství," tak popsal belgický premiér svůj letošní nápad strávit zcela incognito jen s rodinou dva týdny v karavanu u australských protinožců. Stejně tak by se dal popsat nápad, že se Herman Van Rompuy má stát prvním stálým předsedou Evropské rady neboli jakýmsi unijním prezidentem.
Ještě loni touto dobou by totiž kdekdo v Belgii pokládal za bláznivý nápad, že by se někdo takový měl stanout v čele vlády věčně vnitřně rozvaděné valonsko-vlámské monarchie. A ještě letos v září by kdekdo v Evropě pokládal za úplné bláznovství, že by tento mimo Belgii takřka neznámý politik mohl získat funkci, která vypadala jako nachystaná pro bývalého britského premiéra Tonyho Blaira.
Na první pohled Hermana Van Rompuye nic pro tak prestižní úřad nepředurčuje. Asketicky vyhlížející tvář, zdrženlivé způsoby, nechuť k okázalým gestům. Někdo takový má ztělesňovat Evropskou unii?
Za diskrétním zevnějškem je však silná osobnost a nepochybně i silný politik. Veřejné dění Hermana Van Rompuye přitahovalo od mládí, jeho otec byl známým ekonomem. Stranicky se už v šestnácti letech orientoval napravo, jeho blízcí dokonce tvrdí, že je to fotbalově řečeno typický klubista, nositel jediného dresu, v jeho případě Křesťanské, demokratické a vlámské strany (CD&V, dříve Křesťanskosociální vlámská strana, CVP). Vzdělání: pro politika takřka ideální kombinace, doktorát z ekonomických věd a titul bakaláře z filozofie.
S touto výbavou a pílí se ocitl v sedmadvaceti letech v kabinetu premiréra Lea Tindemanse, který se stal jeho politickým učitelem. Odtud už vedla cesta k ministerským funkcím. Z nich nejdůležitější byl rezort financí, kde se Herman Van Rompuy osvědčil jako obhájce striktní rozpočtové disciplíny.
Práce na vládní úrovni ho vtáhla i do čistě praktické politiky, která je v jazykově rozdělené Belgii uměním kompromisu v nejčistší možné formě. Podílel se na ustavování nejméně osmi vlád, odkud si odnesl zkušenosti a množství cenných vztahů, ať v dobrém i ve zlém. Také přezdívku: Hodinář kompromisů.
Množství zážitků přineslo zvláště jednu cennou vlastnost: Nadhled. "Politika není v životě všechno," připomíná Herman Van Rompuy. "Nemám rád ten chaotický způsob života, který je spojen s velkou odpovědností."
Jeho druhou nápadnou vlastností je zdrženlivost. Tu však nelze spojovat s pasivitou. Koncem loňského roku právě on velkou měrou přispěl k pádu svého předchůdce v premiérském úřadě Yvese Leterma. Provedl to nenápadně věren svému stylu "pacifikovat, aniž je třeba zvýšit hlas".
Celý profil čtěte v pátečních Hospodářských novinách
