Blogy

Určitě jste si toho taky všimli, v obchodech neexistují roční období. V lednu se dá koupit hroznové víno nebo maliny, v dubnu broskve, dýně v červnu, v říjnu chřest a v prosinci jahody. Daní za tohle bezčasí jsou tisícikilometrové cesty, které absolvuje každý váš nákup.

Za 795 korun, tedy cenu zpátečního lístku do Vídně, jsme pořídili jídlo, které do polic jednoho pražského supermarketu putovalo celkem 68 077 kilometrů.

Obvod zeměkoule v nejširším místě je o třetinu kratší než celková cesta, kterou urazil obsah našeho košíku. Byl to přitom průměrný týdenní nákup: sedmatřicet položek, většinu z nich každý z nás kupuje běžně.

Nejzcestovalejší byla sklenka medu. Její obsah urazil přes jednadvacet tisíc kilometrů. Na etiketě je to shrnuto do stručného sdělení "směs medů ze zemí ES a zemí mimo ES". "V tomhle případě je to med z Argentiny, Chile, částečně taky z Číny a Česka," popsal mi Ladislav Špaček z firmy Medokomerc, která sklenky s obrázkem rozkvetlé louky pro český trh připravuje.

Bez kyslíku

Roční období zmizela z českých obchodů relativně nedávno. Podíl dovezených potravin narostl až po našem vstupu do Evropské unie. A to raketově. V roce 2000 byla víc než polovina zeleniny, kterou Češi snědli, tuzemská. Loni už to bylo dovážené zeleniny 90 procent.

Například během února letošního roku se k nám dovezlo přes 4000 tun mrkve. Víc než polovina z Nizozemí, asi dvanáct procent z Belgie.

Nabídka českých supermarketů je teď světová. Bylinky z Izraele, hovězí z Irska, rajčata z Maroka, česnek z Číny. Aby ale potraviny cestující stovky kilometrů zůstaly v dobré kondici, spolehájí se jejich dovozci čím dál víc na moderní technologie. Zatímco u medu nebo rozinek stačí hermeticky uzavřené kontejnery nebo cisterny, v případě čerstvého ovoce a zeleniny jde o postupy téměř alchymistické. A občas sporné. 

Ovoce a zelenina se skladují při nízkých teplotách, ve speciálně namíchané atmosféře nebo za působení plynů, které zpomalí proces zrání. Kvůli pomalejšímu zrání se také plody „podtrhují“, tedy sklízejí dřív, než jsou úplně zralé.

"V praxi to vypadá tak, že odrůdu jablek, která se normálně sklízí koncem září, očešou o půl měsíce dřív. Během čtyřiadvaceti hodin ovoce uskladní v komorách s kontrolovanou atmosférou, kde je snížený obsah kyslíku až na jedno procento. Tím se proces zrání zpomalí na minimum," vysvětluje profesor-ovocnář z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který si nepřál, abych v této souvislosti uváděla jeho jméno.

Kontrolovaná atmosféra zvaná ULO (Ultra low oxygen) se uplatňuje hlavně při skladování jablek, začíná se používat, ale i u švestek nebo třešní.

Horší než mražené

A jaké je takové ovoce a zelenina ve srovnání s těmi, co se skladovaly běžným způsobem? "Chuť je špatná a vůně téměř žádná. Tvorba aromatických látek souvisí se zráním a to je tady výrazně zpomalené.Pro konzumenta to není nejlepší řešení," připouští ovocnářův sdílnější kolega, profesor Jan Goliáš.

Má pravdu. Plody odrůdy golden delicious, která do českého supermarketu přijela z Itálie (922 km) i rajčata z Holandska sice jako jablka a rajčata vypadaly a připomínaly je konzistencí, chuť a vůni ale jakoby z nich někdo odsál.

Chuť a vůně, respektive jejich neexistence, ale nejsou největší problém. Společně s nimi také z některých potravin mizí to nejdůležitější – živiny. Například výzkum rakouské spotřebitelské asociace z roku 2003 dokázal, že v řadě případů "čerstvá" zelenina dovážená přes půl kontinentu obsahuje méně živin než mražená.

Obsah vitamínů ve zmražené brokolici, hrášku, květáku, kukuřici nebo mrkvi byl vyšší než v čerstvé verzi zeleniny dovezené z Itálie, Španělska, Turecka a Izraele.

Výměna kuřat

Rychlý nárůst jídla se stakilometrovou historií na českých talířích, se zdaleka netýká jenom ovoce a zeleniny. Stejně rychle přibývá i dovozeného masa a mléčných výrobků. Zatímco v roce 2000 bylo na českých stolech z 97% tuzemské vepřové, loni to dovozené tvořilo už 38%.

Ještě rapidnější byl nárůst u másla. Z necelých pěti kilogramů, které průměrný Čech za rok sní, je dnes jeden a půl kila dovozového. Na přelomu tisíciletí to bylo deset dekagramů.

Pokud by v Česku bylo daných potravin nedostatek, dával by masivní nárůst dovozu smysl. Ve statistikách se ale dají dohledat případy, kdy se stejné množství daného zboží vyveze a obdobné zase do Česka dorazí odjinud. V únoru letošního roku třeba z českých drůbežáren na Slovensko putovalo 56 500 živých kuřat, samic.

Ve stejném období Slováci do Česka dovezli 56 056 živých kuřat, taktéž samiček. České kuře stálo v průměru o jeden český halíř víc než kuře slovenské. Je tohle důvodem, proč musel každý z víc než 110 000 kusů drůběže nacestovat o nějakých dvě stě kilometrů navíc proti tomu, kdyby zůstal na domácí půdě?

Související