Podle Jana Kouckého, ředitele Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, se mladí lidé musí připravit, že v budoucnu už jim k dobré práci nebude stačit jen vysokoškolský diplom. "Konkurence posílí," řekl v rozhovoru pro HN.

Školy podle něj opuští každý rok více lidí s diplomem v ruce, ale nabídka volných rpacovních míst neroste stejným tempem.

Najdou se však i výjimky, tedy absolventi kteří si i v době ekonomické krize polepšili. Koucký vyjmenovává mladé lidi z právnických a lékařských fakult.

HN: Některá zahraniční média v souvislosti s tím, že mladí lidé nemůžou sehnat práci, hovoří o "ztracené generaci". Je takový termín na místě i v Česku?

Nejde pouze o používání termínu Lost Generation v USA a ve Velké Británii, ale také například Intellectuel Précaire ve Francii nebo Generation Praktikum v Německu. Do jisté míry se ovšem jedná o nafouknutou mediální bublinu, neboť situace absolventů vysokých škol na trhu práce se sice ve většině zemí postupně mírně zhoršuje, ale úměrně vývoji hlavních faktorů, které ji ovlivňují. Zjednodušeně řečeno záleží především na tom, jak se vyvíjí počet vysokoškoláků na jedné straně a počet vysokoškolských pracovních míst na straně druhé. Expanze vysokoškoláků totiž dlouhodobě převyšuje růst počtu odpovídajících pracovních míst. Z krátkodobého hlediska se k tomu přidává prudká změna vývoje ekonomiky a trhu práce, které se u nás v letech 2004-2008 vyvíjely mimořádně příznivě (avšak dlouhodobě neudržitelně), zatímco v roce 2009 se prudce zvrátily do záporných ukazatelů. Nemyslím si však, že to povede ke vzniku ztracené generace.

HN: Ekonomická recese dopadla silně na absolventy vysokých škol. Kterých oborů se pokles dotkl nejvíce?

Vývoj uplatnění absolventů je oborově podmíněný a závisí na vývojovém stádiu ekonomické krize. V letošním roce došlo ke zhoršení uplatnění absolventů ekonomických, technických, přírodovědných a zemědělských fakult, způsobenému dopady krize v průmyslu a v podnikatelském sektoru vůbec. Ostatní skupiny fakult zatím krizí postiženy nebyly nebo u nich dokonce došlo ke zlepšení (lékařské a právnické fakulty). V příštích letech ovšem půjde také o to nakolik a za jakou cenu se podaří zažehnat krizi veřejných rozpočtů a jak nezbytné šetření ovlivní počty pracovních míst ve veřejném sektoru (veřejná správa, školství, zdravotnictví, sociální péče apod.), které podstatně souvisí s uplatněním absolventů především humanitních a sociálních oborů. Parlamentem přijatý rozpočet ukazuje, že se řešení problémů opět spíše odsouvá, přestože se tím mohou dále prohlubovat. 

HN: Předpokládáte, že se situace v roce 2010 a 2011 zlepší, či dokonce vrátí na úroveň před rokem 2009?

Překonání ekonomické krize, které se na pracovním trhu projeví nejspíš ve druhé polovině roku 2010, situaci absolventů všech stupňů škol nepochybně zlepší. Zároveň však expanze počtu vysokoškoláků přicházejících ze škol na pracovní trh vede k tomu, že již dnes představují početně největší skupinu absolventů (většina z nich má navíc magisterský diplom) a jejich podíl se stále zvyšuje, což při hledání práce přináší mezi absolventy mnohem větší konkurenci. Proto se i u nás během příštích let začne postavení a uplatnění vysokoškoláků postupně vyrovnávat s absolventy ostatních vzdělávacích úrovní (relativně tedy zhoršovat), podobně jako je tomu i ve většině ostatních evropských zemí. Častěji než dosud se ocitnou mezi nezaměstnanými a na pracovních místech, která nebudou odpovídat jejich kvalifikaci. Neočekávám tedy, že by se jejich postavení na trhu práce mohlo vrátit na úroveň z let 2007-2008. 

HN: Jaký může mít z dlouhodobého hlediska dopad na českou ekonomiku špatné zaměstnávání absolventů a mladých lidí?

Je možné, že problémy se zaměstnatelností a uplatněním absolventů povedou ke snížení zájmu o vysokoškolské vzdělání, který je dnes u nás mimořádně vysoký. Ani to nepovažuji za nic tragického. 

HN: Proč vlastně není o absolventy zájem?

Zaměstnávání absolventů má své výhody i nevýhody. Mezi výhody patří například jejich flexibilita, tvárnost a nezatíženost, nová energie a nápady, lepší znalost počítačů a někdy i cizích jazyků ... Naopak mezi nevýhody patří jejich nezkušenost, neznalost prostředí, nesamostatnost nebo přehnané požadavky či zcela nereálné představy ... V ekonomické krizi se však uvedené nevýhody násobí tím, že pro podniky je počáteční investice (z hlediska času, kapacity i prostředků) do zaškolení a zaučení absolventů příliš riziková a nejistá, neboť právě po získání praxe se absolventi vyznačují vysokou fluktuací. 

HN: Do roku 2008 platilo, že řada absolventů si v prvním zaměstnání řekla o celkem vysoký plat a dostala ho, aniž by měla zkušenosti. Není pád, který nyní prožíváme, vlastně takovým narovnáním trhu?

Postupné narovnávání mezi poptávkou a nabídkou vzdělání (nejen podle stupňů a oborů vzdělání, ale také podle skutečných znalostí, dovedností a kompetencí) na trhu práce považuji za nepochybně zdravý vývoj. Bohužel to u nás není předmětem zájmu, příliš se o tom nediskutuje, natož aby to bylo zahrnuto do strategických záměrů. 

HN: Často se hovoří o absolventech, ale asi by v rámci této skupiny bylo lepší rozlišovat - nejsou na tom momentálně kriticky hlavně lidé po střední škole s maturitou bez nějaké specializace? Ti jsou na tom dnes zřejmě opravdu špatně, že?

Ve vyspělých zemích se ekonomická krize dotkla všech vzdělanostních skupin; v některých zemích dokonce vysokoškoláků o něco více než ostatních, v jiných - mezi ne patří i ČR - naopak méně. Za nejpodstatnější považuji právě dlouhodobé slaďování mezi vývojem poptávky a nabídky vzdělání a tedy neustálé vyrovnávání vznikající nerovnováhy.

Související