Vidíte v naší politice posledních let nějaký statečný čin?

"Naší politice zcela chybí to, čemu se za první republiky říkalo služba nadosobním ideálům. To totiž předpokládá osobnosti, které si věří. Většina našich politiků ale má svým způsobem přirozený strach z budoucnosti. Myslí hlavně na to, že za čtyři roky nemusí být ve vládě, v parlamentu. Tak se snaží zabezpečit za každou cenu. Nemají odvahu riskovat, prosazovat důležité, i když nepopulární věci."

HN, 11. 11. 2005 

V Praze ve středu zemřel někdejší kancléř bývalého prezidenta Václava Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek. Bylo mu 84 let.

ČTK to sdělila Medkova manželka Helena. Její muž podle ní zemřel "na nemoci a na stáří". V posledních letech byl upoután na lůžko a mohl se jen obtížně pohybovat.

"Ivana Medka jsem znal mnohá desítiletí jako muže pevných názorů a postojů. Byl signatářem Charty 77 a mnozí si jistě dodnes pamatují jeho komentáře z vysílání Hlasu Ameriky. V posledních letech jsem ho několikrát navštívil a vím, že navzdory těžké nemoci dění ve společnosti do poslední chvíle sledoval a komentoval. Jeho smrt mě velmi zasáhla, protože ho znám jako vzácného člověka i spolehlivého spolupracovníka, kterého jsem si vždy hluboce vážil," uvedl v tiskovém prohlášení k úmrtí Medka exprezident Václav Havel.

Kondolenční dopis Medkově manželce zaslal také předseda ODS Mirek Topolánek. "Ivana jsem si vážil jako člověka, který si cení svobody natolik, že se kvůli ní vzdal i toho, co měl rád a co uměl, své práce. A který se naopak ani kvůli možnosti dál se věnovat své profesionální dráze nevzdal své svobody," napsal bývalý předseda vlády.

Medek: Chartista, novinář, kancléř 

Ivan Medek se narodil 13. července 1925v rodině českého legionáře, generála a spisovatele. Původní profesí je muzikolog. Vystudoval skladbu a hudební teorii na pražské konzervatoři. Po podpisu Charty 77 dostal okamžitou výpověď ze Suprahonu, kde pracoval. Rok se živil jako sanitář, umývač nádobí a šatnář.

"Myl jsem celé dny nádobí v hospodě, a když jsem měl volno, další hodiny jsem trávil u policejního výslechu," vzpomínal.

"Říkal jsem si: 'Chceš-li odvádět opravdu užitečnou práci, musíš odtud pryč.' Už tenkrát jsem měl představu, že má větší smysl informovat o situaci doma zvenčí. Proto jsem se jel představit do Svobodné Evropy," popsal Medek v roce 2005 v rozhovoru pro HN rozhodnutí k opuštění Československa

Po útoku StB na svou osobu, kdy ho vyvezli za Prahu a zbitého a omráčeného pohodili ve škarpě, v roce 1978 Medek emigroval  do Rakouska. Ve Vídni pracoval jako rozhlasový novinář pro Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Jeho hlas si generace Čechů pamatují především díky jeho reportážím, které vždy končily odhlášením: "Ivan Medek - Hlas Ameriky - Vídeň".

Svými relacemi přispěl Medek k tomu, že činnost Charty 77 i dalších opozičních skupin vešla do širšího povědomí, uvedla agentura ČTK. Jedním z jeho kréd bylo "nevěřit komunistům nikdy nic". S komunistickou ideologií měl celoživotní negativní zkušenosti.

Po roce 1989 se stal poradcem České filharmonie, poradcem ministra kultury, předsedou Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1993 - 1998 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel Odboru vnitřní politiky, později se stal vedoucím Kanceláře.

"Jsem vám k dispozici" 

Co dělal po odchodu z Hradu? "Žiju zčásti v Praze, zčásti ve Vídni, dělám si pořádek, chystám malý výbor z otcových veršů, snažím se dát dohromady taky svoje věci - jako každý starý člověk. Jsem místopředsedou Organizace pro pomoc uprchlíkům, pracuji pro UNICEF atd. Vlastně bych mohl říci jako v roce 1990, když jsem se vrátil z emigrace: jsem zcela k dispozici," svěřil se před deseti lety v rozhovoru pro časopis Respekt.

V roce 1999 neúspěšně kandidoval za Čtyřkoalici v Praze do Senátu.Ivan Medek

Medek byl nositelem řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy, předloni čestnou plaketu předsedy vlády ČR. Za rok 2008 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Medek měl nepochybný podíl na konci totality, řekl na jeho adresu Pavel Pecháček, předseda sdružení Ferdinanda Peroutky.

Medek je autorem knih "Jak to vidím" a retrospektivní publikace "Děkuji, mám se výborně" z roku 2005. Byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Ljubou Medkovou-Strakovou má tři děti.


VIDEO: Připomeňtě si Medkův život v dokumentu internetové televize Webvize.