10 kroků ke zvolení Klause po 2 letech

1. Švejnar: Jdu do toho
Jan Švejnar oznámil kandidaturu až v prosinci 2007, se šéfem zelených Martinem Bursíkem byl vŠak de facto dohodnut už od září. Dlouho ale trvalo obstarávání širší podpory, především od ČSSD. Jiřího Paroubka ve finále přesvědčila velká podpora, jakou měl Švejnar od veřejnosti.

2. Kauza Savoy
Čtyři dny před volbou se objevilo video z hotelu, jak kancléř Jiří Weigel vyjednává s lobbistou Miroslavem Šloufem. To Švejnarův tábor znejistělo - báli se, že šlouf loví u čssd hlasy pro klause. nahrávka unikla tajné službě a nyní kvůli tomu stojí před soudem bývalý policista a někdejší člen rozvědky.

3. Volíme veřejně
Savoyská aféra přiměla švejnarův tábor, aby radikálně změnil taktiku. Zelení měli strach, že se s hlasy bude v zákulisí kupčit, a žádali veřejnou volbu, ačkoli do té doby bylo zvykem prezidenta volit tajně. A přidávají se i sociální demokraté. Jiří Paroubek by díky ní mohl uhlídat, aby všichni členové strany volili Švejnara a nezradili.

4. Klaus: Tajně, nebo vůbec
Veřejná volba, kterou se nakonec podařilo prosadit, vyvolala paniku v Klausově táboře. ten měl hlasy dojednány pro tajnou volbu, a jakmile by zmizela anonymita, řada poslanců by mohla otočit. Klaus dokonce podle očitých svědků vyhrožoval, že se veřejné volby nezúčastní. Nakonec ale souhlasil - mirek topolánek ho přesvědčil, že zvolen bude jen ve veřejné volbě.

5. Vojto, prosím, pomoz mi!
První volbě v pátek 8. února 2008 předcházela vleklá a komplikovaná bitva o tom, jak se vlastně bude volit. zákonodárci se přeli Více než deset hodin, Výsledek závisel na řadě procedurálních nuancí a nezkušený šéf schůze Miloslav Vlček se občas ztrácel, jeho bezradnost snímaly v přímém přenosu televizní kamery.

6. Někdo půjde bručet
V první volbě nakonec nikdo nevyhrál - Klausovi ve finále chyběl jediný hlas, během hlasování ale měl výhru na dosah i švejnar. V klausově táboře zavládla velká nervozita, kterou nejlépe symbolizoval vypjatý rozhovor Ivana Langera s Martinem Bursíkem, který rovněž zachytily televizní mikrofony.

7. Přichází Bobošíková
Týden po první volbě se konala volba druhá. Komunisté taktizují a do druhé volby navrhují svou kandidátku Janu Bobošíkovou. Ta posléze odstupuje, a to ještě před prvním kolem druhé volby, což ale není překvapení - bobošíková nakonec posloužila jako zástěrka pro to, aby komunisté nemuseli hlasovat a mohli uvolnit cestu klausovi. Švejnarovy naděje klesají.

8. Náboje a náhlé nemoci
Druhou volbu provází řada podivných úkazů. pěti politikům přišla v obálce výhružná nábojnice, která je měla odradit od volby Klause. Náhlá nevolnost zaskočila v pátek poslankyni Olgu Zubovou. tvrdí, že je nemocná, zeleným se ale neomluvila. Podivné nevolnosti politiků přišly už při první volbě - postupně se zhroutili tři z nich.

9. Snítilý přebírá, Švejnar ztrácí
Sociálnědemokratický poslanec Evžen Snítilý promlouvá do kamer o tom, že bude volit jinak než zbytek strany a podpoří Klause. Při první volbě se hlasování zdržel, Hned poté se ale zhroutil a odjel do nemocnice. Podle Paroubka prý za jeho kolapsem bylo vydírání. Za to, že Při druhé volbě hlasoval snítilý pro Klause, byl posléze vyloučen z ČSSD.

10. Klaus vítězem

V 17:47 byly vyhlášeny oficiální výsledky druhé volby: Václav klaus dostal ve třetím kole 141 hlasů a těsně zvítězil. V novinových rozhovorech poté ohlásil, že své druhé funkční období nebere jako konec kariéry a že bude chtít ještě v politice zůstat.

Volba v datech

Ve třetím kole druhé volby (15. února 2008) potřeboval Václav Klaus získat nadpoloviční podporu přítomných poslanců a senátorů. Těch bylo v sále 279, Klaus tedy potřeboval alespoň 140 hlasů. Nakonec jej volila nejtěsnější většina - 141 zákonodárců.

Pro Klause zvedlo ruku všech 122 poslanců a senátorů za ODS, dále dvě nestranické senátorky Liliana Janáčková a Jana Jurenčáková a tři odpadlíci z ČSSD: Michal Pohanka, Miloš Melčák a Evžen Snítilý. Klausův protikandidát Jan Švejnar získal v rozhodujícím kole 111 hlasů.

Náhlá onemocnění, zmizelí poslanci, záhadné přepadení na záchodě, dopis s nábojnicí a obvinění z korupce na všechny strany - od poslední prezidentské volby uběhly už dva roky, ale její průběh, doprovázený do té doby nevídanými metodami, má dodnes v živé paměti téměř každý.

HN se pokusily na dva roky staré události podívat znovu s odstupem. A zjistily, že volbu provázely ještě dramatičtější okolnosti, než se dosud mělo za to. Například obrovskou zákulisní válku v ODS, kdy Václav Klaus dokonce hrozil, že nebude kandidovat. Anebo hozený ručník Jiřího Paroubka do ringu před druhou volbou, kdy chtěl Jana Švejnara rovnou stáhnout z boje.

Klausův strach z volby

Byla středa 6. února 2008. Do volby příštího prezidenta zbývalo necelých 48 hodin a bylo čím dál jasnější, že volba tentokrát proběhne nezvyklou procedurou - nikoli tajně, jak bývalo zvykem, nýbrž veřejně. Václav Klaus na přísně tajné schůzce s vážnou tváří oznámil šéfovi ODS Mirku Topolánkovi a dalším čtyřem mužům, že ve veřejné volbě nebude kandidovat na prezidenta.

"On se bál, že nebude zvolený. Jeho vyjednávací tým totiž s veřejnou volbou nepočítal a hlasy měli sehnané jen pro volbu tajnou. A Topolánkovi nevěřil," vypráví jeden z účastníků schůzky.

Veřejnou volbu prosazovali sociální demokraté spolu se zelenými poté, co zhlédli video z pověstné schůzky prezidentova kancléře Jiřího Weigla s Miroslavem Šloufem v hotelu Savoy. Jiří Paroubek se bál, že Šlouf využije svých starých známostí v ČSSD a v tajné volbě přetáhne do Klausova tábora pár klíčových hlasů.

Klausovy výhrůžky nyní připouští i další z účastníků schůzky Pavel Bém: "Václav Klaus něco takového mohl říct jedině v rámci taktiky a to už teď přesně nevím, zda k tomu došlo. Každopádně rozmezí mezi tajnou a veřejnou volbou nás hodně zasáhlo. Václava Klause to nicméně mobilizovalo."

Prezident se ale svou výhrůžkou dostal do pasti. Topolánek, který si veřejnou volbu přál, totiž necouvl a Klausovi dal na výběr jen ze dvou možností: buď půjde před ODS a řekne, že mu veřejná volba nevadí, anebo že jeho zvolení nezaručuje. Nakonec Topolánek Klause přesvědčil, že je veřejná volba výhodnější.

O Klausově váhání dnes otevřeně mluví i další z jeho tehdejších klíčových spojenců, Miroslav Kalousek: "Ve chvíli, kdy do volby chyběly už jen hodiny, nabyl Václav Klaus přesvědčení, že veřejná volba je pro něj jistější. Nemyslím si, že měl pravdu, ale on si to myslel."

Puč proti Topolánkovi

Topolánek vidí tehdejší události tak, že stál před Sophiinou volbou - buď se Klausovi postaví, ale pak mu vláda padne hned kvůli odporu Klausových příznivců, anebo Klause zvolí a dostane navíc tak rok života, což se nakonec naplnilo. Topolánek tvrdí, že s vděkem Klause nemohl už tehdy počítat, ale mohl vnitrostranickou opozici aspoň na čas odrazit.

A pro veřejnou volbu měl ještě jednu motivaci - bál se, že jeho odpůrci ve straně chystají puč a chtějí využít tajnou volbu k tomu, aby ho svrhli z čela ODS.

"Obávali jsme se toho, že by Václava Klause nevolili hlavně ti, kteří chtěli pád Mirka Topolánka, počítali jsme, že to bude maximálně 10 lidí," říká dnes Topolánkův spojenec, místopředseda ODS Petr Nečas. A ochotně to potvrzují i další z Topolánkova tábora. Prý šlo o lidi okolo Vlastimila Tlustého, kteří to ovšem vehementně popírají.

Veřejná volba proto šéfovi ODS vyhovovala - k puči dojít nemohlo a navíc to byl jen Topolánek, kdo měl zásluhu na zvolení Klause.

Hradní vyjednávači

Jenže zradu v tajné volbě očekával i druhý tábor - Václav Klaus nikdy neuvěřil, že ho Topolánek opravdu chce zvolit prezidentem. A tak se veřejná volba nakonec hodila všem.

Klausovi poradci odhadovali, že v tajné volbě "zradí" dvacet až třicet členů ODS. "Podle mě by to byli možná ti, kteří v minulosti hlasovali pro Lisabonskou smlouvu nebo třeba pro antidiskriminační zákon. Odhaduji, že to mohlo být přes dvacet zákonodárců z ODS," říká k volbě Pavel Bém.

Proto když se Klaus připravoval na tajnou volbu, shromáždil kolem sebe separátní vyjednávací tým. Jeho členové mluví o tom, že se scházeli tajně a nikdy nebyli všichni pohromadě. Prý se báli odposlechů a sledování. I přesto ale Petr Hájek, Jiří Weigl, Boris Šťastný, Pavel Bém ale i Milan Velek, Jan Kříž nebo Karel Muzikář sehnali údajně dost hlasů, aby Klaus v tajné volbě vyhrál.

Problém je, že se nepřipravili na volbu veřejnou. "Lidé kolem Václava Klause a Pavla Béma běhali vyděšeně, když prošla veřejná volba. Nebyli na to vůbec připraveni, nevěděli si s tím rady. Kdybychom neměli záložní variantu, tak to nevyšlo," říká Nečas a podobně mluví také Ivan Langer.

"Pavel Bém a spol. hráli hru, že veřejná volba je hra Topolánka proti Klausovi," vypráví exministr vnitra, který si ale jinak z volby prý nic nepamatuje a vzpomínání ho očividně moc nebavilo. Ostatně není se co divit - vděku se vedení ODS od Klause nedostalo. Prezident se později vzdal čestného členství ve straně, vymazal si Langerovo číslo z mobilu a jemu blízcí lidé svrhli vládu.

Juro, teď je ta chvíle

A tak se všichni vzdali tajné volby prezidenta, i když dnes s odstupem času občanští i sociální demokraté přiznávají, že v ní by Klaus vyhrál mnohem dřív a s mnohem větší převahou. Místo toho začala v pátek 8. února tahanice o hlasy.

Třeba tehdejšímu šéfovi lidovců Jiřímu Čunkovi cestou na Hrad pípla textová zpráva přímo od prezidenta. "Juro, teď je ta chvíle. Václav Klaus." Čunek ji má dodnes v telefonu, Klausovi ale svůj hlas nedal.

U lidovců to ale nebyl Čunek, kdo sháněl hlasy. Byl to hlavně Miroslav Kalousek, kdo získal klíčový hlas senátora Josefa Kalbáče. Muže, který z Hradu během volby utekl poté, co mu údajně kdosi vyhrožoval na záchodcích. Jiří Čunek dnes tvrdí, že Kalbáč pro Klause hlasoval za příslib peněz na předvolební kampaň. Na podzim 2008 mu totiž končil mandát. Miroslav Kalousek oponuje, že pouze Kalbáče přesvědčil svými argumenty a pak k němu "nepouštěl" ty, kteří by ho v jeho rozhodnutí mohli zviklat.

Každopádně Kalbáč svého hlasu pro Klause nemusel litovat. V podzimních senátních volbách ho prezident na oplátku několikrát podpořil, a když ani přesto neuspěl, zaměstnal ho od ledna 2009 na Hradě jako svého poradce. Kolik Hrad Kalbáčovi vyplatil a jakou práci pro prezidenta vykonává, ale bývalý senátor ani mluvčí Hradu neprozradili. Kalbáč sice slíbil, že HN na dotazy k volbě odpoví, ale nestalo se tak.

Vládním autem za Snítilým

Posledním klíčovým hlasem ve druhé volbě byl dnes už bývalý sociální demokrat Evžen Snítilý, který přes stranický příkaz volil Klause.

I když on sám tvrdí, že se takto rozhodl tři měsíce dopředu, ještě v noci před volbou si sjednával na utajených místech na kraji Prahy schůzky se členy ODS a žádal ujištění, že za ním strana bude stát. Tlak na Hradě ale přesto neunesl a kvůli srdeční slabosti musel do nemocnice. Tehdejší ministr vnitra proto okamžitě půjčil své služební auto s řidičem poslankyni ODS Zdeňce Horníkové, která vyrazila do Střešovic zjišťovat jeho zdravotní stav.

"Byla jsem jediná, koho k němu pustili," říká dnes Horníková, která ale stejně jako mnozí ostatní o detailech příliš mluvit nechce. Sociální demokraté ji pak obviňovali z toho, že na Snítilého naléhala. A bývalého člena ČSSD zase opakovaně nařkli z korupce. Koneckonců s koalicí od té doby hlasoval mnohokrát.

Klíčové ale byly i hlasy dvou, kteří na Hrad nepřišli. Senátora Karla Bartáka, který odmítl volit veřejně, i náhle nemocné zelené poslankyně Olgy Zubové. Ostatně stejně náhle Zubová zrušila i setkání s HN k volbě. V půl šesté ráno napsala, že nemůže a že vlastně o tomto tématu vůbec mluvit nechce.

Hlas Zubové nakonec nebyl v prezidentské volbě vůbec potřeba. A to ještě Topolánkovi vyjednávači tvrdí, že měli připravené nejméně další tři hlasy pro Klause - třeba tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga.

"Pokud jde o Karla Schwarzenberga, tak jsem přesvědčen, že on by nepřipustil dlouhodobou paralýzu tak klíčové ústavní instituce, jako je prezidentská role," tvrdí Petr Nečas. A potvrzuje to i Martin Bursík, tehdejší šéf zelených, kteří Schwarzenberga nominovali do vlády.

"Alexandr Vondra strašně tlačil na Karla, aby volil Václava Klause. Měl jsem z toho obavy. Byl na něj opravdu velký tlak," říká Bursík. Dalšími hlasy údajně byli zmíněný senátor Karel Barták, který odjel, a také senátor za SNK-ED Igor Petrov.

"Igor Petrov měl blízko k Mirku Topolánkovi, jsou ze stejného kraje. Patřil k těm, se kterými se dalo mluvit a u koho nás překvapilo, jak nakonec hlasoval. Jednal s ním sám Mirek Topolánek," vypráví Langer.

15. února bylo jasno. Ve druhé volbě Klaus hladce zvítězil, i díky tomu, že komunisté postavili vlastního kandidáta Janu Bobošíkovou a tím de facto elegantně usnadnili Klausovo zvolení.

"Po volbě mi Václav Klaus poděkoval, poslal mi textovou zprávu. Od volby mám taky jeho číslo v mobilu a občas mu napíšu pozdrav, třeba i z dovolené," vzpomíná nezávislá senátorka Liana Janáčková.

 

Vc006cav Klaus
Související