Jiří Pernes s největší pravděpodobností zůstane v čele Ústavu pro studium totalitních režimů. A to i přes fakt, že za minulého režimu studoval v roce 1988 na takzvané Večerní univerzitě marxismu-leninismu (VUML) a zatajil to. Jak HN zjistily, šest ze sedmi členů rady ústavu - tedy lidí, kteří Pernese zvolili a mají teoreticky moc jej i odvolat, nemá v úmyslu Pernese kvůli jeho minulosti z čela úřadu sesadit.

"VUML je prkotina. Kdybychom měli pronásledovat každého, kdo za minulého režimu nějak studoval marxismus-leninismus, tak bychom nedělali nic jiného, než perzekvovali lidi," řekla členka rady Petruška Šustrová.

"Už jsme jej jako rada jednou zvolili a nic na tom nemůžeme změnit. Nebudu se snažit vyvolávat nové hlasování, a to i když se mi ta skutečnost samozřejmě nelíbí," míní Naděžda Kavalírová, členka rady a předsedkyně Konfederace politických vězňů. Jediný, kdo by Pernese kvůli jeho večernímu studiu marxismu odvolal, je radní Čestmír Čejka, rovněž z Konfederace politických vězňů.

Rada: Měl nám to říct

Mnohem víc než samo studium VUML ovšem radě vadí, že to novopečený ředitel Pernes nezmínil ve svém oficiálním životopise, který předkládal na začátku výběrového řízení. Takže když radní v tajném hlasování nechali Pernese zvítězit nad dosavadním ředitelem ústavu Pavlem Žáčkem, neměli o tomto bodu v Pernesově minulosti ani tušení. "Že se v životopise o VUML nezmínil, mě překvapilo a mrzí mě to. Budu s ním mluvit a zeptám se ho, proč to udělal," plánuje další z členů rady Michal Stehlík.

"Já jsem tu informaci neměl. Věděl jsem jen, že to byl jeden z mála nekomunistických ředitelů té doby," říká radní Petr Fiala s odkazem na to, že Pernes za totality vedl muzeum ve Slavkově u Brna.

Sám Pernes se hájí tím, že ve svém životopise na VUML prostě zapomněl. Informace vyšla najevo až při náhodné otázce novináře.

"Prostě jsem to nepovažoval za důležité. To je stejné, jako proč jsem tam třeba nenapsal, že jsem chodil na prvomájový průvod," řekl HN Pernes s tím, že na večerní kurzy marxismu-leninismu jej povolalo vedení KSČ právě proto, že působil v poměrně vysoké funkci, přitom ale nebyl členem KSČ.

Takové lidi komunisté zvali, aby si doplnili "vzdělání" v marxismu-leninismu nebo třeba ve vědeckém ateismu.

"Jediné, co si z toho pamatuji, je, že nás každý čtvrtek nechali dvě hodiny večer sedět ve třídě a jakýsi soudruh nám tam něco lil do hlavy. Chodil jsem tam asi jen rok a dnes tomu nepřikládám žádnou důležitost," řekl Pernes s tím, že kurzy navštěvoval také proto, aby nepřišel o post šéfa ředitele muzea.

Odmítnout se dalo, ale těžko

Není ale tak jednoznačné, že kdyby marxistickou rychloškolu odmítl, znamenalo by to i jeho odchod z muzea. "To vám s určitostí nikdo neřekne. Jistěže odmítnout se dalo. Nedá se tvrdit, že by režim každého, kdo VUML odmítl, vyhodil z práce," říká historik Jaroslav Cuchta.

"Ale odmítalo se těžko. VUML se bral jako součást běžného života a procházela jím spousta lidí. Pernes byl z titulu své funkce v kádrové nomenklatuře. A KSČ se snažila, aby tam obsazovala lidi, o kterých má nějaké materiály. Byť třeba nebyli vůbec stranicky angažovaní," dodává Cuchta.


Co byl VUML

Role VUML

Večerní univerzita marxismu-leninismu, takzvaný VUML, byla forma vzdělávání určená především členům komunistické strany. KSČ na ni povolávala ale i nestraníky, kteří vykonávali některou z vyšších funkcí, především ve veřejné sféře. Na okresní úrovni to bylo nejvyšší dosažitelné stranické vzdělání. Cílem bylo upevnit v lidech třídní vědomí.

Co se učilo na VUML

Obsahem kurzů byla marxisticko-leninská filozofie, ale také například politická ekonomie, dějiny Komunistické strany Československa, vědecký komunismus nebo teorie a praxe výstavby strany.

Jak se studoval VUML

Na kurzy VUML se docházelo při zaměstnání, jednou týdně, většinou ve večerních hodinách. Na konci kurzu studenti skládali zkoušky a dostávali vysvědčení.



ŘEDITEL
Jiří Pernes (na snímku) nastoupí do čela Ústavu pro studium totalitních režimů 1. dubna. Nahradí dosavadního ředitele Pavla Žáčka.
FOTO: ČTK

Související