Francie se vůbec poprvé ve filmu zaměřila na jednu z nejtemnějších epizod své historie. Snímek La Rafle (Zátah) je věnován razii, která vstoupila do historie jako Vel d'Hiv podle pařížské cyklistické arény, kam na žádost nacistického Německa francouzská policie 16. července 1942 nahnala přes 13 tisíc pařížských Židů, kteří pak byli deportováni.

"Všechny události tohoto filmu, včetně těch nejdramatičtějších, se skutečně v létě 1942 staly," upozorňuje režisérka Roselyne Boschová. Film La Rafle vypráví příběh očima jedenáctiletého Josepha Weismana, píše agentura AFP.

Joseph byl zatčen spolu s rodiči a sestrou, později však z francouzského internačního tábora unikl a přežil. Vyhnul se deportaci do nacistických vyhlazovacích táborů a téměř jisté smrti.

"Viděl jsem film dvakrát," vypráví Joseph Weisman. "Jednou při soukromé produkci, ale to se nedá říct, že jsem se na něj díval: od prvního záběru jsem byl vtažen do děje, prožíval jsem celý příběh znovu," říká.

Byla to francouzská policie, která na základě udání francouzských udavačů časně zrána zatkla tyto židovské rodiny v jejich pařížských bytech. Ti, kteří žili sami, byli odvlečeni do tranzitního tábora. Rodiny byly shromážděny na stadionu Vélodrome d´Hiver, kde se většinou konaly cyklistické závody. Bylo mezi nimi 4 115 dětí.

Tito Židé zde zůstali tři až pět dní, v otřesných hygienických podmínkách, a pak byli transportováni do francouzských táborů jižně od Paříže. Děti byly nemilosrdně oddělovány od rodičů, kteří byli deportováni jako první. V srpnu nacistické Německo přikázalo, aby i děti byly deportovány do Osvětimi.

Nedostatek informací z archivu

Ve filmu, prvním o této dějinné události, hraje několik předních francouzských herců, jako jsou Jean Reno a Gad Elmaleh.

O tomto zátahu neexistuje žádný archivní obrazový materiál. Stal se symbolem kolaborace francouzské vlády ve Vichy v čele s maršálem Philippem Pétainem s nacistickým okupantem.

"Tento film nám umožnil převést do vizuální podoby to, co nám bylo známo. Když jsem se na něj díval, plakal jsem. Vím, že to, co jsem viděl, je pravda," prohlásil pro týdeník Paris-Match známý lovec nacistů Serge Klarsfeld.

Přiznání po 50 letech

Francii po válce dlouho trvalo, než roli státu v deportacích francouzských Židů přiznala. Teprve v roce 1995, krátce po svém prvním zvolení, pronesl prezident Jacques Chirac historická slova, na něž po desetiletí židovská komunita čekala.

"Zločinnému běsnění okupanta sekundovali Francouzi, francouzský stát," řekl Chirac. "Francie tehdy učinila nenapravitelnou věc. Zpronevěřila se svému slovu a své chráněnce vydala katům," dodal.

Film La Rafle byl částečně natáčen v Maďarsku, kde byla rekonstruována část stadionu Vélodrome d'Hiver, který byl po válce zničen.

Francouzský tisk přirovnal film k Schindlerovu seznamu Stevena Spielberga pro pedagogickou roli, jakou může ve Francii sehrát. Mohl by být rovněž promítán ve francouzských školách.

Z nacistických táborů se z Židů zatčených při tomto zátahu vrátil jen málokdo. Podle Roselyne Boschové však může Francie na tuto minulost pohlížet s jistým klidem. Onoho jitra totiž nebylo zatčeno dalších 10 tisíc Židů. "To znamená, že jim Pařížané poskytli útočiště a vzali na sebe to riziko, že mohou být sami deportováni," zdůraznila.

Na začátku druhé světové války žilo ve Francii 300 tisíc Židů. Na 76 tisíc jich bylo deportováno, z nichž asi 2 500 holokaust přežilo.