Evropská unie spouští takzvanou občanskou iniciativu. Jde o nástroj, který by měl přímo lidem umožnit, aby Brusel "pověřili" přípravou nějaké nové právní normy. Ozývají se však už i kritické hlasy, podle nichž jsou podmínky pro organizátory případných iniciativ nastaveny příliš tvrdě.

Brusel si od toho slibuje, že lidé získají přímý vliv na to, jaké právní normy se v EU budou přijímat. Jenže zas tak snadné to asi nebude. Zapotřebí k tomu, aby byla případná občanská iniciativa brána opravdu v potaz, totiž bude milion hlasů. Mezi nimi budou muset být zastoupeny hlasy minimálně z třetiny z 27 států EU.

To už konec konců bylo stanoveno i v Lisabonské smlouvě, která se vznikem iniciativy počítá. Evropská komise ale ve středu položila na stůl konkrétní návrhy, jak by to mělo v praxi vypadat.

Aby organizátoři nevynakládali úsilí zbytečně, tak komise už po sesbírání 300 tisíc podpisů zváží, jestli je ta či ona iniciativa vůbec přípustná. Jde třeba o to, zda nehodlá vyzvat komisi k akcím v oblastech, které nespadají do jejích pravomocí.

Debaty o návrzích se nyní přesunout do Evropského parlamentu a Rady EU, jejichž souhlas je s případným vstupem v platnost zapotřebí. Brusel věří, že první iniciativy by mohly být předkládány v roce 2011.

Podle eurokomisaře pro administrativu Maroše Šefčoviče tento krok podpoří debaty o tom, co se v Bruselu dělá. "Komise se bude muset požadavky formulovanými v rámci občanských iniciativ vážně zabývat," řekl.

Strategie 2020: EU se snaží přebít neúspěch Lisabonské strategie - čtěte ZDE

Lisabon v praxi: Barroso vybral vyslance pro USA a obešel "ministryni zahraničí" - čtěte ZDE

Podobně se vyjádřila i jeho kolegyně, komisařka pro spravedlnost a základní práva Viviane Redingová. "Vítám nástroj, který ukáže, že EU opravdu naslouchá tomu, co trápí její občany. Zároveň máme k dispozici záruky, kterými se zabezpečí, že každá navržená iniciativa bude respektovat naše hodnoty a bude v souladu s našimi základními právy," podotkla.

Jenže z neziskového sektoru, pro který je tento nástroj do značné míry určen, ale už předem zazněly kritické či nepříliš nadšené reakce.

Například organizace Oneseat, která bojuje za to, aby Evropský parlament sídlil pouze na jednom místě v Bruselu, kritizovala rozsah vyžadovaných dat, což prý ztěžuje sběr podpisů.

"Neplánujeme využít tohoto nového nástroje," řekl jeden z jejích představitelů Anders Ekberg serveru EurActiv. Jde o to, že signatáři prý budou muset dávat i přesnou adresu, zatímco jeho sdružení má jen e-mailové adresy. "Zdá se, že to je cesta, jak chce Evropská komise zajistit, aby sbírání milionu podpisů bylo složitější. Také to dokazuje, jak staromódní (komisaři) jsou," citoval ho zmiňovaný server.