Proměna janovského ghetta: Je z něj nejbezpečnější sídliště na severu

František Lhose žije v litvínovské ubytovně U Bílého sloupu už dvanáct let. Je jedním ze sociálně slabých, kteří do ubytovny zamířili ze sídliště Janov. Je jedním z těch, kteří mohou z vlastních zkušeností říci, jak se změnila situace v lokalitách, kterým se ještě před dvěma lety ostatní lidé raději vyhýbali.

A tak nepřímo zhodnotit dva roky práce, které věnoval lidem na okraji společnosti odstoupivší ministr pro lidská práva Michael Kocáb.

František Lhose pracoval v Chemopetrolu. Plnil cisterny benzínem. "Pracoval jsem na směny. Byla to těžká práce," vzpomíná. Jenže se u něj objevily zdravotní komplikace. S prací musel přestat. Pak přišlo dlouhé léčení a omezení pro práci. Zákaz pobývat ve výškách, žádný hluk ani prach. A to vyučeného zedníka stáhlo na dno. Nikde o něj nestáli. Na sídlišti v Janově neměl na nájem, skončil proto v ubytovně. Tam platí zhruba tři a půl tisíce.

Cukr a bič

Ještě před dvěma lety to ale v ubytovně, podobně jako na janovském sídlišti, vypadalo jinak. "Bylo to hrozné. Každý se choval jak chtěl, všechno ničil. Teď to tady město vzalo do ruky, a situace se zlepšila," popisuje.

Zhruba před dvěma lety se totiž ve městě začaly rozbíhat zásadní projekty, které ovlivnily jeho život a Janovu začaly pomalu mazat nálepku beznadějného místa, kterým každý měsíc pochodují radikálové. Janov se stal pomyslnou laboratoří, z níž mohou vzejít recepty i pro ostatní vyloučená místa v zemi.

Městští terénní pracovníci mají kancelář na sídlišti zhruba rok. Za místními také docházejí domů. "Povedlo se nám například udržet děti v rodinách, aby nemusely do dětských domovů. Při jednom soudu se díky naší podpoře povedlo nepodmíněný trest zvrátit v obecně prospěšné práce. Problémy řešíme každý den. Nejčastěji jde o exekuce a problémy se splátkami nájmů," říká terénní pracovník Radim Kašpárek.

V Litvínově začali pracovat i nezaměstnaní v rámci veřejné služby. Když se rozhodnou nepracovat pro město, zkrátí se jim příspěvky o tisíc korun. Když odpracují dvacet hodin měsíčně, peníze dostanou. A když odpracují třicet, město přidá navíc pět set. Ze 750 lidí, kterých by se program mohl týkat, si jej vybralo zatím sto.

Pokud se lidé jako František Lhose dostanou do ubytoven, nemusí to pro ně znamenat stop návratu. V Litvínově funguje projekt takzvaného postupného bydlení. Prosadil ho tam právě odcházející ministr Kocáb. Kdo z obyvatel ubytovny posílá řádně děti do školy, neutápí se v dluzích a pracuje alespoň v rámci veřejné služby, dostane šanci získat nájemní byt. Povedlo se to už deseti lidem. Terénní pracovníci a lidé z úřadu práce také zapojují místní do kurzů a rekvalifikací. Pokud jimi lidé projdou, mají velkou šanci dostat se na státem dotovaná místa a získat práci.

Janovem také začala kroužit pojízdná služebna městské policie. "Kdysi to tak nebylo. Ale teď už řešíme jen drobnosti. Jsme nejbezpečnější sídliště na severu Čech," říkají strážníci. Město také pravidelně uklízí janovské ulice, hromady odpadků pod okny jsou minulostí.

Peníze pro Janov

Projekty ale polykají miliony. Jen terénní práce stojí ročně 1,3 milionu, úklid 2,5 milionu. Kromě města platí projekty stát a Litvínovská uhelná. "Na začátku působení ministra Kocába bych řekl, že je jedno, kdyby odešel nebo se jeho resort zrušil. Pak jsme našli společnou řeč. Dnes by byla škoda, kdyby ministerstvo zaniklo," říká litvínovský starosta Daniel Volák.

V přípravě má velký projekt na revitalizaci janovského sídliště. Spolkne 90 milionů. Více než polovina částky půjde na zateplení domů, zbytek na úpravu veřejných ploch a dětská hřiště.

V Janově je přesto všechno na začátku. Terénní pracovníci sami přiznávají, že se dostanou jen ke zlomku problémů, které se odehrávají za zdmi janovských bytů. "Nemáme před sebou horizont, který by byl cílem naší práce," říká Radim Kašpárek. Sídliště dál trápí problémy s hracími automaty, lichvou a drogami. Policisté dokonce zadrželi pojízdnou varnu drog umístěnou místo rezervy v žigulíku.