Speciál: Polská tragédie
Česká vládní letka

Letadlo českých politiků

Se stejným letadlem, ve kterém v sobotu zahynul polský prezident Lech Kaczyński, ještě donedávna létali i čeští politici. Letoun ruské výroby Tupolev TU-154 byl součástí vládní letky do roku 2007, pak ho armáda pro poruchovost vyměnila.

Výměna letky

O výměně letky rozhodla vláda v roce 2005. Dva nové airbusy přišly zhruba na tři miliardy korun. Kromě toho letka provozuje novější kanadský letoun CL-601 Challenger a dvě menší trysková letadla.

Poruchy trvají

Právě challenger postrašil české politiky už několikrát. Například prasklina na jeho čelním skle donutila v dubnu 2005 Klause nouzově přistát při cestě na pohřeb papeže.

Pravidla, která platí v české vládní letce jsou přísná: na palubě jednoho letounu smějí být maximálně dva vrcholní politici. "Nejde o žádný oficiální kodex ani nařízení, je to spíš takový úzus, který se ale už léta pečlivě dodržuje," řekl v neděli HN mluvčí Pražského hradu Radim Ochvat.

"Cesty se organizují tak, aby ze čtveřice vrcholných představitelů byli vždy na palubě jen dva - to znamená třeba prezident plus premiér nebo prezident a předseda Senátu nebo s prezidentem letí předseda sněmovny. Ale nikdy ne všichni dohromady," upozorňuje Ochvat.

V českém prostředí by se neměla opakovat tragická situace sousedního Polska, které po sobotní havárii stroje tupolev přišlo o prezidentský pár, místopředsedy dolní i horní komory parlamentu, guvernéra národní banky nebo vojenské velitele. 

Hlavní slovo má kapitán

Celosvětově platným pravidlem pro privátní lety je, že rozhodující slovo na palubě letadla má vždy kapitán. Bez ohledu na to, jak mocné politiky či byznysmeny převáží.

"Za průběh letu nese odpovědnost kapitán letadla a on jediný má také rozhodovací pravomoc. I když by mu například majitel letadla přikazoval změnit dráhu letu nebo místo přistání, kapitán ho nemusí poslechnout," říká šéfredaktor leteckého magazínu Aeroweb Vojtěch Novotný. Kapitán vládní letky se zodpovídá Armádě České republiky.

"V praxi se ale především u soukromých letadel často stává, že pilot prostě pokyny majitele letounu poslechne. Zažil jsem to na vlastní kůži, když jsem letěl firemním letounem. Majitel si přál letět kratší cestou přes Alpy, i když k tomu vůbec neměl povolení," popisuje letecký publicista Martin Salajka.

Spekuluje se, že také pilot havarovaného polského letadla byl pod velkým tlakem. Po třetím neúspěšném přistávacím manévru měl přeletět na jiné letiště, tím by se ale zpozdil plánovaný program k uctění obětí katyňského masakru. Letadlo se pokusilo přistát počtvrté, i přes velmi nízkou viditelnost.

Podobnou pojistku jako česká vláda používá i management některých velkých firem. Ztrátě příliš mnoha důležitých lidí se brání tím, že na jednu palubu jich pustí jen omezený počet.

"Obvykle v jednom letadle nelétá dohromady víc než tři až čtyři lidé z devítičlenného vrcholového vedení. Po sobotní tragédii polského letounu to zavedeme jako pravidlo," říká Miroslav Čepický, mluvčí společnosti Vodafon.

Většina českých firem taková bezpečnostní pravidla dodržuje už dlouho, i když jen jako obecná doporučení. "Většinou cestujeme auty, a do nich se moc lidí nevejde. Ale když volíme letadlo, tak jsou tam maximálně dva členové vedení, takže následky havárie by nebyly tak fatální," říká Kvido Štěpánek ze společnosti Bravo, která zaměstnává zhruba 450 lidí.

Podobně to funguje třeba i ve firmě Telefónica. "Platí u nás obecné doporučení, že více členů managementu by nemělo být v jednom letadle," ale je to jen doporučení," říká Martin Žabka tiskový mluvčí Telefóniky O2. Bezpečnostní nařízení jsou většinou ve firmách obestřena tajemstvím a často o nich neví ani generální ředitelé.



Související