V pondělí na Moravě zemřeli kvůli velké vodě tři lidé. Jen deset dní poté, co opadla první povodňová vlna a ztrápené vesnice se začaly probouzet k životu. Povodně jsou nyní v Česku stále častější. Jen za posledních čtrnáct let zažila země šest rozsáhlých povodní a z toho dvě byly skutečně extrémní: roku 1997, kdy voda vzala život celkem 50 lidem a srovnala se zemí moravské Troubky, a v srpnu 2002, kdy si povodeň vyžádala 17 obětí a zatopila jižní a střední Čechy včetně historického centra Prahy.

Letos už voda ničí podruhé. Časté povodně jsou ale záležitostí posledních let. Jak dokazují meteorologické záznamy, před třiceti a více lety přicházely do Česka velké povodně maximálně jednou za 20 či 30 let. Co může za častější povodně?

Jako parní kotel

Teorie se různí, na jednom se však téměř všichni vědci shodují - příčinou je oteplení. "Atmosféra je v posledních třiceti letech o stupeň teplejší. Ve vzduchu je tím pádem více termální energie a povodně jsou výraznější," říká Ladislav Kašpárek, hydrolog Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka. "Protože se atmosféra ohřívá, je také schopna pojmout více vody," říká Luboš Moravčík, vedoucí odboru klimatologie Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Na Zemi se to projeví tak, že za krátkou dobu více naprší, což je hlavní příčina extrémních povodní.

"Vyšší teplota také urychluje procesy ve vzduchu. Představte si, že zatopíte pod parním kotlem. Čím víc pod ním topíte, tím větší výkon bude mít," vysvětluje hydrolog Libor Elleder z ČHMÚ, proč teplejší vzduch dokáže rozproudit více energie a ta má potom na svědomí extrémní počasí. Hodně "nasáklé" mraky se pak dostanou ze Středomoří nad středoevropské hory, ochladí se a vodu vypustí. "Není to ale jenom problém Česka, úplně stejně jsou na tom třeba Německo, Rakousko nebo Polsko," upozorňuje Moravčík.

Česká teorie: Viník je Slunce

Teorie teplého vzduchu je sice nejrozšířenější, zdaleka však není jediná. Například skupina českých vědců vysvětluje, že častější a extrémní povodně jsou způsobené pohyby Slunce. Slunce se totiž každých 180 let otočí kolem středu sluneční soustavy. A během tohoto období je zhruba sedmdesát let, kdy jsou sluneční pohyby "chaotické", což způsobuje, že na jednom místě více naprší za krátkou dobu.

"Když si vezmeme například povodí Vltavy, u kterého máme záznamy už od dvanáctého století, tak výskyt extrémních povodní zde skutečně vždy spadal právě do tohoto sedmdesátiletého období," říká hydrolog Elleder, jenž se touto hypotézou zabývá. Země se podle něho v této "neukázněné" etapě nachází od 60. let 20. století. "Toto období by mělo skončit kolem roku 2030, nicméně změny se u počasí nemusejí projevit hned," dodává.

Další hypotéza je ještě zvláštnější: Žádné častější povodně v Česku nejsou. "Není pravda, že by u nás byly v poslední době povodně častěji. Dřív byly také, ale do záznamů se dostaly jen ty skutečně extrémní. Proto si teď myslíme, že jich bylo méně," soudí Miloslav Müller z Ústavu fyziky a atmosféry Akademie věd.

"Když se podíváte do podrobných záznamů, zjistíte, že podobně časté povodně byly v Česku na konci 19. století. Odpovídá tomu i množství naměřených srážek. Historicky nejvíce srážek naměřili v roce 1897 v Jizerských horách. Za jeden den tehdy napršelo 345 centimetrů," cituje fakta Müller.

Stejně jako ostatní vědci i on však popírá, že by za povodně mohlo kácení lesů a remízků a narovnávání řek. Přitom toto je teorie, která je mezi laickou veřejností velmi rozšířená. "Tyhle zásahy člověka do krajiny mají vliv jen na menší povodně. Na ty, kdy se třeba voda jenom vylije lokálně z koryta a zaplaví jen kousek pole. Na skutečné velké povodně, které zaplaví celé oblasti, na ty změny v krajině vliv prakticky nemají," tvrdí Müller.