Objížďky
Jen na Maltě, ve Slovinsku a v Česku se řidiči na tabulích nedozvědí, kudy mají objet kolonu na dálnici.
Cizí řeči
Česko patří mezi šest evropských zemí, které zobrazují informace jen ve svém rodném jazyce. Angličtina se u nás na tabulích objeví jen ve výjimečných případech.
Češi "umí" dojezdové doby
V Česku se rozjíždí novinka. Podle hustoty dopravy počítají speciální čidla dojezdovou dobu aut do cíle. Na tabulích se tak začne objevovat nápis typu: "Dojezd exit Zdiby 12 minut." Stát nyní dokončuje poslední testy systému.
Favorité
Podle průzkumu fungují dopravní systémy nejlépe v Německu, Anglii a severských zemích. Ve Finsku jsou na nich dokonce nápisy v ruštině. Naopak nejslabší systém mají v Srbsku, na Maltě a ve Slovinsku. Česko se řadí k zemím s kvalitním dopravním systémem.
40 000 aut za 24 hodin
projede průměrně v Česku v obou směrech na dálnicích. Pro srovnání - v sousedním Německu to je 160 tisíc aut.
Informační tabule na českých dálnicích zobrazují málo údajů. Nejenže je jejich pořizovací cena vyšší než v cizině, ale podle velkého evropského průzkumu, který si zadal Ústřední automotoklub (ÚAMK), se řidiči v zahraničí oproti těm v Česku dozvědí mnohem víc. Například kudy objet kolonu nebo místa častých nehod.
Ústřední Automotoklub ve spolupráci se zahraničními partnery zpracoval tabulku s 13 otázkami ohledně fungování systému. Podle ní má Česko dva velké handicapy: nezobrazování objízdných tras při kolonách na dálnicích a absenci cizích jazyků. Doporučit objížďku nedokážou už jen tabule na Maltě a ve Slovinsku. Informace jsou přitom pro řidiče životně důležité. Právě při zácpách a zúženích vzniká řada dopravních nehod.
V cizině tabule také dokáží upozornit na nebezpečná místa na silnicích, v Česku tuto funkci plní občas jen plechové značky.
Tabule jen v češtině
Ve vstřícnosti k řidičům by se ministerstvo dopravy mohlo učit od severských zemí. Tam systémy fungují podle průzkumu nejlépe. Ve Finsku zobrazují dálniční tabule údaje dokonce ve švédštině a ruštině. V Česku se objeví jen velmi výjimečně angličtina. Například při hromadných nehodách na dálnici. Drtivé většině informací ale zahraniční řidiči nerozumějí, Česko je přitom evropskou tranzitní zemí a cizinců se na silnicích pohybuje hodně.
"Řidiči se mohou orientovat podle světelných piktogramů, které textové informace na tabulích doprovázejí," doporučuje Jaroslav Zvára, koordinátor Jednotného systému dopravních informací, který tabule provozuje. Angličtina na tabulích je podle něj zbytečná i proto, že řidiči používají vlastní autonavigaci.
Změnit systém přitom není těžké. Stačí, aby si to přálo ministerstvo dopravy a lidé z Jednotného systému informace nechají zobrazit. "Jenže na řadě faktorů nepanuje shoda ani na ministerstvu. Uvidíme, jak se k tomu nové vedení postaví," říká Jaroslav Zvára.
Dálnice obklopí informační tabule za miliardu. Nevyužíváme je, hlásí řidiči - čtěte ZDE
Další rána pro řidiče v Praze: Severní obchvat metropole se opět odsouvá - čtěte ZDE
Přesto. Z průzkumu ÚAMK vyplývá, že pouze v rodném jazyce poskytuje informace v Evropě jen šest zemí z 19 oslovených.
V Česku je hlavní problém v tom, že ani ministerstvo dopravy nemá jasný názor na to, co má na cedulích být. Přesné instrukce nedávají ani tuzemské zákony.
Stav klidu
Typickým příkladem jsou takzvané klidové informace, které řidiči kritizují nejvíce. V momentě, kdy se na dálnici nic neděje, tabule zobrazují například frekvence Českého rozhlasu nebo webové stránky Ředitelství silnic. V cizině tabule v takových případech raději vypínají.
V souhrnu ovšem nedopadlo Česko úplně nejhůř. "Patříme k zemím, které mají ten systém v Evropě velmi vyspělý," řekl mluvčí ÚAMK Pavel Kuchálik. Pomáhá tomu zejména zobrazování propočtu dojezdového času do cíle, který se za pár týdnů rozjede naplno.
Dalším problémem dálničních tabulí je cena. Společnost Kapsch dokončuje zakázku na instalaci tabulí, kterou získala v roce 2007 od exministra Řebíčka v dodatku smlouvy k mýtnému. Jedna cedule stojí podle firmy 8 až 12 milionů korun. V době, kdy Aleš Řebíček dodatek s Kapschem podepisoval, budovala obdobný systém Praha. K cedulím sice nemusela vést kilometry kabelů, ale jejich princip je stejný. Rozdíl je ovšem v ceně. Prahu jedna tabule stála 800 tisíc až 2 miliony.
