Sluneční miliony

 

Jak nastal boom solárních elektráren v Česku aneb trojí diktát

Diktát EU

Klíčovou pro rozvoj fotovoltaických elektráren byla směrnice Evropského parlamentu z roku 2001, která slibovala vládní podporu zelené energii. V srpnu 2005 začal v Česku platit zákon, který stanovil, že "výkupní ceny pro následující rok nesmí být nižší než 95 procent ceny předchozího roku".

Diktát ERU

Energetický regulační úřad mezi lety 2006 až 2007 takřka zdvojnásobil cenu elektřiny z fotovoltaických elektráren. Dramatický propad ceny technologií změnil záhy výrobu zelené energie v lukrativní byznys.

Diktát Slunce

V Česku jsou nyní instalovány solární zdroje s výkonem 590 megawattů, odpovídá to výkonu jednoho bloku moderní uhelné elektrárny. Do konce roku podle Energetického regulačního úřadu kapacita solárních panelů stoupne na 1400 megawattů.
Exministr dopravy a exposlanec Milan Šimonovský (KDU-ČSL) se angažoval ve státem vydatně dotovaném solárním byznysu. Společníkům z firmy otevíral dveře na Energetickém regulačním úřadě - a to nejen obrazně - krátce předtím, než svůj podíl převedl na manželku. A než společnost zažádala o licenci na fotovoltaickou elektrárnu.

HN na to přišly, když prověřovaly čerstvě zveřejněná majetková přiznání politiků.

Je to první adresná zpráva, která podporuje dosud neoficiální šeptandu, že do fotovoltaického velkobyznysu investovali skrytě i zákonodárci. Zlákat je měly právě státem garantované a neúměrně vysoké výdělky, které přináší solární parky budované s minimálními investicemi na loukách.

Pouhá konzultace...

Firmu Trijet založil Šimonovský se dvěma společníky na konci roku 2008. "Byla to papírová firma. Nevyvíjela činnost. Kolegové měli spoustu nápadů, ale nevím, jestli teď něco dělají. Spíš ne," řekl nejprve Šimonovský.

Jenže HN zjistily, že Trijet začátkem června podal na Energetickém regulačním úřadě žádost o licenci na výrobu elektřiny. A Šimonovského rodina přímý vliv na fungování Trijetu nikdy neztratila. Když se Šimonovský stal loni v květnu členem Rady Českého telekomunikačního úřadu, převedl svůj podíl ve firmě na manželku.

"Byl to nejrychlejší způsob, jak se podílu zbavit. Ona ale také neví, co nyní firma přesně dělá," tvrdil Šimonovský. A na dotaz popřel, že by se kdy zajímal o solární byznys.

Sotva se však dozvěděl, že HN získaly svědectví, podle něhož se sám o možné investice zajímal přímo na Energetickém regulačním úřadě, otočil. "To bylo před rokem a čtvrt. Byl jsem tam s jedním z jednatelů. A šlo v podstatě jen o konzultaci," přiznal nakonec. "Byla to příprava na to, kdyby se našla lokalita. Ale jen konzultace, nic důležitého."

V té době se mohl Šimonovský prokazovat ještě průkazem poslance a na sněmovní půdě se odehrávala skrytá přetahovaná o ceny sluneční elektřiny. Totiž: Energetický regulační úřad již v roce 2008 požádal parlament, aby upravil příslušný zákon a bylo možné snižovat meziročně stanovenou výkupní cenu solární energie. To ale poslanci nepodpořili. Další novela doputovala do sněmovny v průběhu roku 2009, politici však nakonec zákon změnili až letos na jaře.

Šimonovský si nicméně nepřipouští, že by se ocitl ve střetu zájmů. A proč tedy neprodal firemní podíl mimo rodinu, když jde jen o papírovou společnost? "Může se to hodit v budoucnu, manželka půjde za rok do důchodu," přiznal.

Elektrárny Kasala a Petrů

Někdejší vlivný lidovec ovšem není jediným politikem, který vsadil na Slunce. Loni do fotovoltaické elektrárny investoval někdejší místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Kasal, rovněž z KDU-ČSL.

A nejnověji veřejnost - prostřednictvím čestného přiznání - o podobné investiční akci informoval poslanec Jiří Petrů (ČSSD). Ani jeden však nebudoval obří solární park, z něhož plynou zaručené milionové výdělky. Pořídili si jen solární elektrárny na střechy domů.

"Bylo to jedno z mnoha úsporných opatření. Začal jsem zateplovat a teď jsem na jednu třetinu střechy dal osmnáct panelů. V podstatě si jen zmírním spotřebu," řekl Petrů, jenž ve své licenci uvádí výkon 4,23 kW. Kasalovy panely dokáží vytvořit dvojnásobek. Milionová investice se mu vrátí během jedenácti let, protože ročně vyrobí elektřinu zhruba za sto tisíc.
Související