Proč teď stačí, aby pár dní pršelo a krajinu náhle zaplaví děsivá povodeň

Voda opadá a pokud frontální systémy potloukající se stále ještě nebezpečně blízko našich hranic nezamíří zpět, tak jsme z nejhoršího venku. Jako už tolikrát v poslední době se i nyní objeví otázky, proč se to všechno stalo a kdo je na vině. Svou polévku si na nich přihřejí environmentalisté, klimatologové, betonářská lobby, pojišťovny i jiní. Poctivá odpověď je ale jen jedna: nemůže za ně nikdo - takové věci se v našich končinách prostě stávají.

Naplněné varování

V únoru 1997 dostala redakce časopisu Vesmír příspěvek Zdeňka Vašků z České zemědělské univerzity o tzv. malých pluviálech, obdobích zvýšené srážkové činnosti a častých ničivých povodní na našem území. Autor popsal čtyři (roky 1078-1118, 1310-1350, 1560-1573, 1763-1771) a naznačil, že další by mohl být na cestě. Píše: "Žádný ze scénářů zpracovávaných pro Českou republiku nepočítá s nástupem malého pluviálu. Jenže vzhledem k naznačené periodicitě nelze takový směr vývoje vyloučit."

Prognóza se naplnila s děsivou rychlostí: červencové povodně na Moravě přišly dřív než článek stačil vyjít (je v zářijovém čísle Vesmíru). A od té doby přicházejí povodně téměř pravidelně. Přesto příběh naplněného varování zůstal stranou pozornosti, i když nabízí několik mimořádně cenných informací.

Ta nejdůležitější je, že velkým povodním se ani v příštích letech zřejmě nevyhneme a že s klimatickými změnami údajně způsobovanými lidmi to nemá nic společného. Ukazuje také ale, že pokud se věda dělá poctivě bez ovlivňování zájmovými skupinami, stále představuje mocný nástroj pohledu do budoucnosti.

Vědci neselhali ani při krátkodobé prognóze událostí tohoto víkendu, protože varování Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) přicházela už od čtvrtka a uvedenou oblast výslovně uváděla. Málokdo to ale zřejmě bral vážně: "Veřejnost je v klidu, převládají názory, že jsme to opět přehnali," uvádí klimatolog Radim Tolasz z ČHMÚ na svém blogu serveru Aktuálně.cz. Ale i kdyby veřejnost v klidu nebyla - dá se proti častějšímu výskytu vydatných srážek a následným povodním něco dělat?

Život v úzkých údolích

Podle údajů ČHMÚ byly v uplynulých dnech rekordní čtyřiadvacetihodinové srážkové úhrny v Hejnicích 166 mm a ve Fojtce 160 mm. To je o 50 procent víc, než tu obvykle spadne za celý měsíc a přibližně pětina až třetina toho, co za celý rok. Ta voda prostě musí někudy odtéct - a v horských oblastech jedinou možnost představují těsná údolí.

Stejná údolí tu ale také jsou prakticky jedinými místy, kde se dá stavět, bydlet a podnikat. Letecké záběry to dokazovaly názorně: při pohledu ze vzduchu většinou nebylo vidět hladinu rozlitou do široka, ale původní řeku nebo potok - jen širší než jindy. Je logické, že za několik staletí nižší srážkové aktivity se lidské osídlení posunulo na dna údolí, že tu vznikly silnice a železnice.

Nyní ale existují jen dvě možnosti: buď se odstěhovat, nebo být připraven na to, že voda čas od času odnese všechno, na co dosáhne. I zde sice může rozumné hospodaření v krajině povodně zmírnit, ale na rozdíl od nížin jsou tyto možnosti podstatně menší.

Iluzorní je i představa, že povodním mohou zabránit vodní stavby a úpravy koryt. Případy hrází v Mlýnici a Fojtce, jimž voda o víkendu přetékala přes koruny a hrozila, že podemele základy, naopak naznačují, že při velkých průtocích povodňovou vlnu nezachytí a naopak riziko ještě zvyšují. Přitom teorie malých pluviálů názorně ukazuje, že tzv. tisíciletá voda není něco, co přijde jednou za dlouhou dobu: není vyloučeno, že v současnosti ji na území ČR můžeme zažít třeba i několikrát do roka.

Škody způsobené povodní jsou opravdu velké - teď jde ale o to, aby někdo (ať už v dobré vůli, z populismu, nebo pro vlastní zisk) nezačal vymýšlet "opatření", která ztráty a náklady ještě zmnohonásobí. Skutečné řešení je jen jedno: naučit se s hrozbou povodní žít.