Institut veřejného ochránce práv by podle nového ombudsmana Pavla Varvařovského měl být zakotven v ústavě. Varvařovský ve středu řekl, že by pak tento institut byl lépe chráněn proti náhlým změnám politických nálad a preferencí i hůř zrušitelný. Podle zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové se institut za zhruba deset let stabilizoval a získal si své místo mezi institucemi demokratického státu. Stal se také respektovaným na ministerstvech a v krajích a obcích, s nimiž jedná a které nezřídka přesvědčuje o nutných změnách zákonů, vyhlášek i nařízení.

Podle Varvařovského zvolili cestu dodatečného doplnění institutu ombudsmana do ústavy v Nizozemsku. I tam podle něj kancelář veřejného ochránce práv fungovala asi deset let, než se do nejvyššího zákonného předpisu země dostala. "Není to tak, že bychom bez toho nemohli být, ale myslím si, že (...) by to tam patřilo," uvedl.

Varvařovský nastoupil do funkce v pondělí, ve středu krátce zhodnotil desetileté působení kanceláře. Od bývalého ombudsmana Otakara Motejla prý z osobních rozhovorů ví, že on měl zprvu o institutu skeptické mínění. Později se prý přiklonil k názoru, že je dobře, že existuje. "Jsem rád, že to postavil na mladých lidech, to je jeho nehynoucí zásluha," řekl o Motejlovi Varvařovský. Kancelář se podle něj i díky tomu posunula vzhůru v očích veřejnosti a dnes se na ni s důvěrou obracejí. "To je to moje noční trápení, abych to nezkazil," dodal.

Motejlův nástupce zopakoval, že ve funkci nechystá žádné převratné změny. Aktuálně nebude zřizovat ani pobočky kanceláře, byť tuto změnu před příchodem do své brněnské kanceláře označoval za jednu z možných. S kolegy, kteří dojíždějí dohlížet například na ústavy sociální péče, ji nevyhodnotil jako potřebnou.

Varvařovský by chtěl v určitých ohledech rozšířit ombudsmanovy pravomoce. Chtěl by, aby se mohl přímo obracet na Ústavní soud, jak to může například prezident. Také, aby sám mohl podat takzvanou správní žalobu ve veřejném zájmu. Dnes to může pouze navrhnout státnímu zástupci, který tak učiní, nebo neučiní.

Je ale naopak připraven čelit tendenci vlády a zákonodárců rozšiřovat pole ombudsmanovy působnosti. Dosud podle něj povinnosti přibývaly hlavně vlivem evropských směrnic, které říkají, že dohlížet na určitou záležitost by měl nezávislý orgán.

"Protože se šetří, tak si řeknou, to bychom museli něco zřídit, to bude stát peníze," popsal v nadsázce s tím, že úvazky i peníze navíc dostane Kancelář veřejného ochránce práv. Klasickému evropskému modelu toho, co má ombudsman dělat, podle něj neodpovídá už dnes přiřazený dohled nad místy, kde jsou lidé zbaveni svobody, i povinnosti týkající se antidiskriminačního zákona.