Co na jazykový návrh Rady Evropy říká lingvista Milan Harvalík

Příkazy nic neřeší
Nakazovat lidem zvnějšku, jak používat mateřský jazyk, podle lingvisty Harvalíka nejde. Nástroje k tomu, jak co vyjádřit, se vytváří postupně. Dochází k tomu postupným vývojem.

Mužský rod je přirozený
Takzvané generické užívání maskulina, tedy způsob, kdy pojmenování mužského rodu označuje i ženské pohlaví, je prý běžnou a dlouholetou součástí jazyka. Někdy to je i naopak. Třeba kočka může označovat jak samici, tak samce.

Společenské důvody
Snahám o korektnější vyjadřování však Harvalík rozumí. Tento proces se totiž neodehrává jen u nás. Řada příkladů je i v cizojazyčných textech, říká. Důvody gendrové korektnosti jsou ale prý motivované společenskými důvody, ne jazykovými.

Pokud by se Česko rozhodlo splnit některá doporučení Rady Evropy o genderové korektnosti, čekaly by jej zajímavé lingvistické úkoly. Třeba přepsat hlasovací lístky tak, aby se na nich nemluvilo jen o voličích, ale i o voličkách, nebo naučit sportovní komentátory, ať vymění slovo "mužstvo" za "tým". Nebo si opakovat, že nechodíme po přechodu pro chodce, ale pro pěší.

S návrhem přišla švýcarská členka parlamentního shromáždění rady Doris Stumpová, která má s nesexistickou mluvou bohaté zkušenosti. V Bernu, který došel z jejího pohledu nejdál, se už totiž v oficiální komunikaci nepoužívá ani slovo matka. Namísto toho jen neutrální rodič. "Je třeba předejít tomu, že se bude o ženě mluvit jen jako o pasivní méněcenné bytosti, matce nebo sexuálním objektu," vysvětlovala na zasedání v červnu.

Český nezájem

V Česku se však, jak se dalo čekat, rezolucí ani po čtvrt roce nikdo ze státní správy zabývat nezačal.

"Má to jen doporučující charakter a většinou to tady vyvolává spíše úsměv," připouští senátor za ODS Tomáš Jirsa, který Česko v Radě Evropy už šestnáct let zastupuje. "Sám jsem hlasoval proti, považuji to za zbytečné, nepomůže to, ale ani neuškodí," myslí si. "Doporučení pak ale určitě putovalo na jednotlivá ministerstva," dodává a zmiňuje například vnitro nebo resort školství.

Na vnitru podle mluvčího Vladimíra Řepky o jazykové korektnosti nikdo nic neví. A ministerstvo školství už s ní zase má své zkušenosti ze začátku tohoto roku.

Tehdy se totiž na jejich webu objevila příručka genderově korektního vyjadřování pro učitele. Do ruky se ale kantorům nedostala. Ministerstvo ji hned stáhlo. "Vzbudilo to poprask, šlo přitom jen o to, aby se vysvětlilo, o co vůbec jde, vedení ministerstva se za to ale neumělo postavit," říká Michaela Marksová-Tominová, která se postavením žen a mužů ve společnosti dlouhodobě zabývá a až donedávna na ministerstvu pracovala. "Zřejmě to bylo veřejností špatně pochopeno," uvažuje.

Jako rasismus

V osmdesátistránkové brožuře autorky vysvětlují, proč je důležité, aby byly ženy v jazyce "vidět" a teorii dokládají příklady. Nevhodně užité výrazy se podle nich objevují často u pojmenování odborných povolání. Ty často označují jen muže, třeba chirurg nebo pediatr. Manuál ale vyvolal vlnu kritiky. "Asi nejvíce vadil bohemistům. Ti sepsali i petici," vzpomíná Jana Veldrová z Jihočeské univerzity.

Označovat ženy ženskými jmény má ale svůj význam: "Studie ukázala, že když se mluví o vědci, tak si lidé představí muže," uvádí Veldrová, která se genderové lingvistice věnuje patnáct let. "U nás je to tak o dvacet let zpožděné, ale jako se nikdo nepře, že se nesmějeme rasistickým vtipům, měli bychom se vyhnout i těmto nesprávnostem."

Související