Při pátrání po ztracených dětech jsou klíčové první hodiny. Během těch je potřeba dostat základní informace k co největšímu počtu lidí. Ministerstvo vnitra kvůli tomu letos v květnu spustilo Národní koordinační mechanismus pátrání. Tedy systém díky němuž se zpráva o pohřešovaných může okamžitě dostat do médií, které údaje z databáze odebírají.
To, jak je to důležité, se ukázalo zatím naposledy ve středu večer, kdy se domů nevrátila jedenáctiletá dívka z pražského Žižkova. Zprávu okamžitě zařadily televize i rádia a ve čtvrtek ráno, po hodinách pátrání, pohřešovanou policie našla. Byla u kamarádky. Ne všechny ztracené děti ale mají takové štěstí, že by se jejich fotky okamžitě dostaly na obrazovku, to přitom zvyšuje šanci na jejich včasné nalezení.
"Mačkat" u všech nejde
„To nelehké rozhodnutí, jestli zmáčknout červený knoflík a národní mechanismus spustit, je vždy na kriminalistovi, který zmizení vyšetřuje. Ten to posuzuje,“ vysvětluje Gjuričová.
„Mačkat“ u všech prý nejde. To by podle Gjuričové média vysílala o pohřešovaných tak často, že by na to už veřejnost vůbec nereagovala. Policie tak rozhoduje pouze u hledaných, které označí za zvláště ohrožené. Od května k tomu podle ní došlo asi třináctkrát. „Ve většině těch případů lidé dítě pomohli najít,“ dodává.
Červený knoflík kriminalisté stiskli minulý týden i kvůli devítileté Aničce z Tróji, ne však hned. První informace o jejím zmizení se na internetových serverech objevily ve středu pozdě večer, v televizi až ve čtvrtek dopoledne.
„U toho systému je třeba, aby zafungoval rychle, přejet otevřené hranice je otázka chvíle,“ říká k tomu Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě. „Myslím, že by proto pomohlo, kdyby se informace dostaly i na dálniční informační tabule,“ dodává.
