Z dětského domova na vysokou školu? To je v Česku opravdu výjimka

Gracián Svačina teprve před pár dny nastoupil na vysokou školu, přesto si už teď může říct, že je svým způsobem výjimečný. Vyrostl totiž v dětském domově a to jeho příběh staví tak trochu do jiného světa.

V domovech se totiž se studiem příliš nepočítá. Ti, kdo tudy projdou, nejčastěji končí základní školou. Středoškolské vzdělání podle statistik získá 34 procent z nich, vysokoškolské už jen necelé procento.

V přepočtu to znamená, že na vyšší odbornou školu nebo na univerzitu jde v České republice jen každé 171. dítě.

Naopak mezi dětmi z běžných rodin to je každé čtvrté. Údaje vychází z propočtu sdružení Spolu dětem, které se vzdělávání dětí z dětských domovů věnuje.

"Je to hlavně tím, že tyto děti mají horší start. Méně se s nimi pracuje, nemají takovou motivaci, trpí nízkou sebedůvěrou a také se u nich častěji vyskytují poruchy učení," přibližuje důvody ředitelka organizace Naďa Dittmanová.

"U nás v domově přede mnou ještě žádný vysokoškolák nebyl," potvrzuje dvacetiletý Gracián, který studuje žurnalistiku na pražské Univerzitě Jana Ámose Komenského.

Zařízení v Jemnici na Jihlavsku, kde vyrostl, přitom funguje už patnáct let. Ti, kdo tudy projdou, však většinou čekají jen na to, až jim bude osmnáct. Pak prásknou dveřmi a vezmou první práci, která se naskytne, hlavně aby si už mohli žít po svém.

"Hrozný řád"

"Každý se chce brzo osamostatnit, v domově se žije v hrozném řádu. V půl šestý musíte přijít z vycházky, ve tři čtvrtě si umýt ruce a v šest sedět u večeře," vysvětluje častou příčinu toho, proč důležitost stojí stranou, Gracián.

"Když se tak v patnácti člověk rozhoduje, co dál, chce už být hlavně co nejdřív venku. Jde proto na kuchaře nebo na zedníka, kde bude hotový za tři roky," shrnuje. On jako jeden z mála z domova hned v osmnácti neodešel.

"Rozhodl jsem se, že dokážu, že mám na víc," popisuje a vzpomíná na to, jak si ho všichni automaticky zařazovali mezi horší žáky už na základní škole. "Pak jsem navíc ve druhé třídě propadl a tehdy jsem si řekl, že se budu víc učit, abych jednou měl lepší život," dodává Gracián.

V domově proto žije dodnes, i když už jen na smlouvu, kterou mu jako dospělému může vedení kdykoli vypovědět. "Zatím to mám podepsané do konce roku, co bude pak, nevím," přiznává.

To, že je tam stále vedený, pro něj přitom hodně znamená. Kromě toho, že se tam může vracet na víkendy, ho jemnické zařízení také živí. Podobně jako běžné rodiny své děti, dokud studují.

První týden v Praze mu už sice ukázal, že z peněz, které dostává, vyžije těžko, bez nich by ale na škole nemohl ani začít.

"Platí mi cesty, dávají mi 85 korun na jídlo denně a také tři stovky jako měsíční kapesné," jmenuje Gracián. Jak dostat na vysoké školy více dětí z domovů, ale nikdo neví.

"To, že za nimi budeme chodit a říkat jim, jak je skvělé studovat, v tom zázračný lék nevidím," shrnuje Dittmanová ze sdružení Spolu dětem. Touha po vzdělá ní se podle ní buduje odmala a jsou k ní třeba osobní vzory. "Klíčové proto je, abychom s počtem dětí v domovech stále nebyli na prvním místě v Evropě," dodává.