Rakousko či Švýcarsko není od nás tak daleko. Představme si, že se tam korejská automobilka Hyundai zhlédne v nějakém šikovném rozlehlém poli.

Domluví se s místním ministerstvem průmyslu a obchodu, plácnou si a vlastní vláda donutí své sedláky k prodeji půdy, která je přes padesát let živila.

Automobilka na poli postaví obří továrnu a v ní buzeruje zaměstnance z okolí.

Opakovaně přitom porušuje zákony dané země (třeba zákoník práce), za což je oficiálními autoritami chválena, kolik že nových pracovních míst regionu přinesla. A bude líp.

Sci-fi? Jak se to vezme. Stačí si vybrat to správné pole ve správné zemi. O pár kilometrů dál.

V rakouském Steyru vyrábí diesely pro německé BMW, český lev má však větší srdce. Kompletní auto tak na montážní lince sestavíme... klidně i bratrům z Koreje.

A za třináct tisíc měsíčně – no neber to. Pohanský bůh slunce, hojnosti a úrody Radegast by se možná divil. Jenže ten nemusel platit inkaso.

Ale bohy mají i v Koreji a modlili se k nim i korejští manažeři na nošovickém poli 7 km východně od Frýdku–Místku, když zahajovali výstavbu monstrózního areálu v roce 2007.

Strkali při tom bankovky do úst nějakým zvířatům (asi prase?), zapalovali tyčinky a všelijak se při tom obětním rituálu kroutili – alespoň tak na svůj první pracovní den u Hyundai vzpomíná v dokumentu tiskový mluvčí (a skvělý vypravěč) Petr Vaněk.

Po premiéře si bude přát, aby „mladé filmaře“ nikdy nepotkal.

Vít Klusák má výjimečný obrazový cit pro trapné groteskno. Svou jízlivou novinkou ukazuje, že šťavnatý ironický direkt dokáže vypálit i bez spoluautorství Filipa Remundy (Český sen, Český mír).

A pak že filmová kamera není zbraň.

Dokument mimo jiné zobrazuje, jak jsou nepohodlní zaměstnanci v Nošovicích šikanováni (a pod malichernými záminkami propouštěni), jak pracovníci na montážní lince berou prášky proti bolesti zad, jak se v Nošovicích (ne)proplácejí přesčasy, jak...

Ono si vlastně stačí přečíst pár příspěvků na hyundai.phorum.cz.

Že korejští manažeři v červnu 2010 bez mrknutí oka zaplatili 700tisícovou pokutu od inspektorátu práce? To je určitě velmi bolelo.

Asi jako hodnota dvou aut Hyundai ix20, která v továrně začali montovat o prázdninách.

Hyundai investovala v Nošovicích přes 31 miliard korun. V minulém roce – navzdory krizi – vyrobily Nošovice 120 000 aut. Po plánovaném zprovoznění třetí směny (proč lenošit, když je tu tak levná pracovní síla) mají Nošovice v roce 2011 vychrlit 300 000 kousků nablýskaných vozidel.

Skvělé, jak se tím sníží grafy nezaměstnanosti v Moravskoslezském kraji. Přece víte, jak to tu chodí... tak nedělejte problémy.

Vít Klusák je prvním občanem ČR, který se veřejně a demonstrativně ptá firmy Hyundai: proč se u nás chováte jako novodobí otrokáři?

A nás všech se dokument nepřímo ptá: proč se vzdáváme úrodné zemědělské půdy, aby z toho měl užitek strojírenský koncern z druhého konce světa? Stojí nám to za těch dva tisíce nových pracovních míst?

Ano, vím – money talks.

Společnost Hyundai prý producentovi filmu opakovaně hrozila, že podnikne právní kroky proti zveřejnění filmu.

Mohli bychom se tedy nějak domluvit a pohrozit společnosti Hyundai, že podnikneme právní kroky proti ní.

Kolik stojí naše hrdost? 31 miliard? Není náhodou vlastní půda ten nejcennější zdroj, který máme? Má se na ní pěstovat zelí a pšenice nebo levné káry pro evropský trh?

Chleba pak přece můžeme odněkud dovážet. Třeba z Koreje.

Ano, vím – nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Raději si v klidu dejme kysané zelí z Nošovic. Dokud ještě je.

Až na polích budou růst jenom chladiče a výfuky, tak místo másla na chleba si budeme mazat olej na přední nárazník.

Mňam.

Exkluzivně od zpravodaje z Jihlavy