Marek Benda je ve 42 letech mezi poslanci pamětníkem - do tehdejší ČNR vstoupil poprvé jako kooptovaný studentský lídr v únoru 1990 a setrval v ní s krátkou přestávkou let 2002-2004 dodnes. V květnu jej do sněmovny posunuli voliči ze 17. místa pražské kandidátky ODS.
Devětadvacetiletý právník Jan Chvojka se stal poslancem ČSSD letos v květnu a nejvíc to tehdy překvapilo jeho samotného. Na poslanecké místo dosáhl díky kroužkovací revoluci z posledního, devatenáctého místa kandidátky ČSSD v Pardubickém kraji.
Poslanecký veterán a poslanecký nováček. HN se ptaly dvou současných zákonodárců Marka Bendy (ODS) a Jana Chvojky (ČSSD) na systém odměňování českých poslanců.
Marek Benda, dlouholetý poslanec ODS:
Kdybych se v devadesátých letech místo na politiku dal na byznys, byl bych dnes nejspíš placen výrazně lépe, říká Benda, který je ve sněmovně s přestávkami už od roku 1990.
HN: Jak jste vlastně v roce 1995 přišli na způsob, jak se platy politiků budou určovat?
Tenkrát jsme měli představu, že by se platy měly vyřešit nějak jednou provždy, ne je každý rok upravovat usnesením sněmovny. Mimochodem, když jsme sem přišli v roce 1990, měli jsme náhradu mzdy z předchozího zaměstnání a k tomu asi 100 korun stravného denně, což bylo docela slušné, ale výsledek byl, že disidenti nebrali skoro nic a ředitelé komunistických podniků ohromné peníze. Já byl student, takže jsem měl dokonce jen to stravné, ale to mi ani nijak nevadilo. Pak se v létě 1990 určil plat 6000 a 7000 náhrady, následně se to asi dvakrát zvyšovalo a pak jsme se rozhodli, že je potřeba s tím něco celkově udělat.
HN: A jak jste přišli na to, že se platy budou odvozovat koeficientem od platů ve státní správě?
Uvažovali jsme, že by poslanec měl mít zhruba jako ředitel odboru na ministerstvu, předseda výboru jako ministr.
Chtěli jsme, aby bylo hlavně vidět na úřednické platy, aby se nestávalo, že ředitel odboru měl víc než ministr a kancléř sněmovny víc než její předseda. Tak to fungovalo, pak ale asi v roce 2003 přišel tehdejší premiér Špidla s tím, že se plat už nebude odvozovat od úředníků, ale od trojnásobku platů ve státní správě.
HN: Jedna věc jsou celkem skromné platy, druhá často úplně nepřehledné náhrady, které jsou ve sněmovně všeobecně považovány za součást platu. Proč se ten příjem takhle rozdělil?
Upřímně řečeno, tak se to prostě nějak udělalo, byl to taky zčásti zvyk. Mimochodem, problém s náhradami vznikne vždycky jen v okamžiku, kdy nějaký šílenec začne tvrdit, že si z nich našetřil na dům nebo byt. Kdo to říká, prostě kecá, zvlášť když má třeba rodinu. Systém náhrad ale vznikl tak, že jsme uvažovali, že úředníci mají také na nějaký soubor věcí nárok, a tak se některým funkcionářům třeba přidělilo služební auto, jiným se to dalo jako cestovní náhrady a podobně.
HN: Jako pražský poslanec berete jen na dopravu do práce a za voliči 22 tisíc korun. Připadá vám to jako přiměřená částka?
Je pravda, že v Praze je to možná poměrně nepřiměřené. Když jsem byl ale poslancem za Olomoucký kraj, přišlo mi to jako férová částka, ročně jsem najel 40 tisíc kilometrů. Už před dvaceti lety jsem si řekl, že žádnou cestu po republice, pokud nejsem nemocný, nebo nemám nějaký jiný vážný důvod, neodmítám.
HN: Jste místopředsedou poslaneckého klubu, to znamená, že máte o něco vyšší plat, než je základ. Kolik to tedy přesně je?
To upřímně úplně přesně netuším, tak 69 tisíc.
HN: A kolik vám i s paušálními náhradami chodí měsíčně na účet?
Zhruba osmdesát šest, osmdesát osm tisíc.
HN: Je vám dvaačtyřicet, pracujete dvacet let, považujete tenhle příjem za přiměřený?
Upřímně řečeno, mí přátelé, kteří si tehdy začali zařizovat jiný byznys nebo se profilovat v nějakých jiných profesích, jsou dnes placeni líp než já.
Jan Chvojka, nový poslanec ČSSD:
Je trapné brát náhrady na ošatné, když pak někteří chodí v obleku snad ještě z tanečních, říká Jan Chvojka, jenž jako poslanec ČSSD usedl do poslanecké lavice poprvé letos v květnu.
HN: Je podle vás jako nováčka ve sněmovně systém poslaneckých platů správně nastavený?
Ne, není. Je tu stále problém s náhradami. Když si lidé různě po novinách přečtou o všech možných náhradách, na které máme nárok, dojdou k částce nějakých 200 tisíc, což prostě není pravda. Ten systém by měl být mnohem průhlednější.
HN: Jako řadový poslanec bez nějaké funkce berete základní plat 59 tisíc korun. Kolik vám ale opravdu měsíčně chodí s náhradami na účet?
Zhruba sedmdesát sedm tisíc.
HN: A je to podle vás adekvátní ocenění za vaši práci?
Ano, myslím si, že je to adekvátní. Kdybychom jako poslanci brali pouze těch 59 tisíc hrubého, asi by to bylo málo, to už dnes přece jen na pražské poměry není nijak výjimečný plat. Záleží ale na tom, jak kdo tu práci dělá. Já jsem se ještě ani jednou neomluvil ze schůze, je to pro mě v podstatě opravdu práce od pondělí do neděle. Je pravda, že to tady tak ale nebere každý, mám občas dojem, jako bych tu některé kolegy ještě snad ani neviděl.
Přehledně: Kolik berou poslanci v Česku, na Slovensku či v Polsku - čtěte ZDE
Jsou poslanecké náhrady součástí platu? Podle soudu ano - čtěte ZDE
Nečas, Kalousek, Bárta: Klíčoví muži vlády o majetku moc mluvit nechtějí - čtěte ZDE
HN: Když je podle vás současný systém špatný, jak byste ho chtěl změnit?
Myslím, že by byla adekvátní jedna částka, která by po zdanění u řadového poslance dělala zhruba někde kolem těch 75 tisíc. A z nich ať si pak na dopravu nebo oblečení dává každý, kolik chce. Je přece jen trochu trapné, když tu bereme náhrady na ošatné a někteří kolegové mají obleky snad ještě z tanečních.
