Martin Kořán se jako soudní znalec podílel na vyšetření řidiče Luboše Laciny, který podle soudu záměrně vytlačil jinou řidičku z dálnice a málem ji i se spolujezdcem zabil. Neunesl to, že mu bránila v cestě žena ve slabším autě, domnívá se psycholog.

HN: Vy jste Luboše Lacinu vyšetřoval. Jaký je to člověk a řidič?

Když by ke mně tento člověk přišel bez pozadí toho činu, řekl bych, že jeho schopnosti jsou na průměrné úrovni a byl by schopen řídit jako profesionál nákladní auto nebo autobus.

HN: Jak hodnotíte, že soud navrhuje za jeho čin pětiletý trest?

Je dobře, že soudy začaly tyto případy řešit. Je to průlomový rozsudek. Běžně už se totiž setkáváme s tím, že jeden řidič napadne druhého mečem, že si vzájemně zablokují cestu a jeden druhého zmlátí nebo že si ulámou zrcátka nebo stěrače.

HN: Jaký bude mít trest dopad?

Minimálně je to výstražný příklad. Ostatní řidiči si uvědomí, že je to stejné jako s alkoholem nebo dalšími prohřešky, které se přísně trestají. Tady zatím nic takového nebylo. Dosud agrese skončila maximálně jako přestupek. Teď už je jasně řečeno, že když dojde k něčemu podobnému, bude čin přísně potrestán. Řidičům to snad pomůže v poznání, že když jim někdo neuhne nebo zabere parkovací místo, tak přece nejde o život.

HN: Co mohlo být tím spouštěcím momentem, který vyvolal v řidiči agresi?

V týmu jsme se shodli na tom, že musel mít zřejmě nevyřízený účet s řidičkou. Chvíli za ní jel, přičemž musel zbrzdit na nějakých 110 kilometrů v hodině. Když se pak řidička zařadila do pravého pruhu, nějakých 70 metrů jel souběžně s ní, a podle výpovědí se nakláněl přes sedadlo spolujezdce a gestikuloval na ni. Ona se jím nenechala vyrušil a jela dál. Na jeho gesta odpovídal spolujezdec řidičky mazdy. To mohl být moment, který pana Lacinu naštval, že ho žena ve slabším autě ignorovala. Tak se potom rozhodl, že jí ukáže. Myslím, že ji nechtěl zabít, ale tu situaci prostě nezvládl.

O ničem podobném jsem dosud neslyšel ani jsem se s tím sám osobně nesetkal. Vím o případech, kdy na sebe řidiči vytáhnou pistoli, baseballovou pálku, vykopnou si světlomety nebo propíchnou gumy. Už to je na pováženou. Ale že by někdo takhle druhého ohrozil, s tím jsem se nesetkal.

HN: Dá se řidičům poradit, jak mají třeba sami na sobě stresu předcházet, když vědí, že jsou výbušní?

Jde o sebeovládání. Je to stejné jako s fanděním na fotbale. I tady do značné míry platí heslo: Fandi, ale zůstaň člověkem. Samozřejmě, že to neznamená, že nemůžete předjet pomalejší auto. Ale nemůžete ohrožovat ostatní. Řidiči by se měli umět vcítit do toho druhého, na nějž jsou naštvaní.

HN: Řidička mazdy Zuzana Urbancová od nehody neusedla za volant. Jaký stres může nyní po nehodě prožívat?

Zabývám se posttraumatickým stresem, takže mohu odhadnout, že ta řidička už třeba za volant nikdy neusedne. Nebo nesedne do auta vůbec.

To nakonec může znamenat velké potíže například v zaměstnání. Může to i vyústit ve vyhledání psychoterapeutické péče.