Naděje na vstup Srbska do Evropy tu je. Ale až za deset, patnáct let

Evropě, pokud chce topit, svítit a jezdit auty jako doposud, nezbývá nic jiného, než pracovat s oběma riziky, jak s Ruskem, tak i africkými zeměmi ovládanými diktátory.

Naděje na vstup Srbska do Evropy tu je, ale až za deset, patnáct let. Po zkušenosti s Bulharskem a Rumunskem panuje v EU obrovská nechuť k přijímání dalších členů, Srbové si musejí splnit řadu domácích úkolů tak, jako jsme je plnili my před vstupem. A na druhé straně, EU teď není připravena přijímat nové členy, prožíváme jednu z nejhlubších krizí evropské integrace skrz euro, čili problém je na obou stranách. U vztahu Kosova a Srbska hrozí, že se zakonzervuje na desetiletí podobně jako třeba Kypr. Srbští politici to zatím nemohou říct otevřeně, že je Kosovo ztracené, ale dobrým signálem by bylo, kdyby se s kosovskou vládou dokázali shodnout alespoň na základech praktické spolupráce, jako to to dokáží srbské a kosovskoalbánské mafie nebo podnikatelé. Právě tato pragmatická spolupráce bude překážkou výbuchu dalšího násilí, zejména pokud životní úroveň Srbů i Kosovanů poroste. Problém teď je spíš Kosovo a jeho izolace, obrovská nezaměstnanost 45 procent a možná rostoucí nespokojenost mladých lidí, kterou by mohli využít nacionalisté a podle historicky osvědčených receptů odvést pozornost od složitých ekonomických řešení k "jednoduchým" politickým otázkám a vyvolání nového konfliktu.

Podle mého názoru Turecko do Evropy patří. Snaha o nalezení hranic Evropy je součástí toho, jak se EU chce vnímat. A protože právě panuje nechuť k dalšímu rozšiřování (viz jedna z výše napsaných odpovědí), tak převažuje názor, že Turecko do Evropy nepatří. Ale ta země se hluboce proměňuje a pro Evropu by bylo žádoucí, aby byla její součástí: je to bohatá kultura, žijí tam podnikaví lidé, je to na rozdíl od EU mladá společnost, která nevymírá, tamní politici ukázali, že islám může mít i jinou tvář než jen Usámy bin Ládina, je to důležitá dopravní křižovatka, má velkou armádu, čili už jen z praktických důvodů by Evropa měla mít zájem na tom, aby Turecko patřilo k ní.

Když jsem byl v Kosovu poprvé, tak mě připadlo jako fantastický turistický cíl: historie (kláštery a některá městečka), rovina (na kola) obklopená úžasnými horami (lyžovačka i lezení). Jen kdyby se mistní dokázali dohodnout, něco do toho investovat, tak tam mají plno.... Srbové a Albánci spolu dokáží pragmaticky spolupracovat, ale spoustě lidí na obou stranách se stalo za posledních dvacet let spoustu hodně špatných věcí a to se vymazává těžko, zejména, když máte politiky, kteří se starají nikoli o to, abyste měl kde sehnat práci, ale o to, aby vám ty věci z minulosti pořád připomínali. Srbsko a Kosovo budou žít zřejmě dlouho vedle sebe, nikoli pospolu.

Kdybych byl eurooptimistou, tak odpovědí na všechny tři otázky je neschopnost postupovat jednotně. Jako eurorealista, který nedávno navštívil Čínu, odpovídám úplně stejně s tou výhradou, že každý členský stát si musí především udělat pořádek v ekonomice doma a v politice i v bezpečnosti si definovat, čeho chce dosáhnout a to potom tlumočit ostatním, což je v současné evropské politice plné kompromisů nesmírně obtížné až nemožné.

Takových míst je několik: Poláci mají třeba oblíbené Bieszczady, hory v koutku u hranic se Slovenskem a Ukrajinou, které my tady neznáme. Východní Lotyšsko (Latgalsko), placatý lesnatý kraj plný jezer. Šumadija v centrálním Srbsku (hory a slivovice). A Kosovo, viz jedna z výše uvedených odpovědí.

Jak jsem uvedl v jedné z předchozích odpovědí, po cestě do Číny jsem na spoustu věcí získal jiný pohled. Třeba i na to, že nám nezbývá nic jiného, než se víc a lépe naučit pracovat na naší pozici v Evropské unii, která je pro Peking viditelným partnerem, nikoli Česko, země, která má počet obyvatel středně velkého čínského města.

Kvůli krizi eura na rozdělení Evropy na severní a jižní něco je, ale bude to mít ještě vývoj. Nevím, co myslíte patřit pod Německo a Rakousko. Náš průmysl je na tom německém závislý, máme ale zatím svoji korunu, kulturně jsme blízko našim rakouským bratrancům, i když si to oni ani my nechceme přiznat.

Nepřeceňoval bych ji, ani nepodceňoval. Zdržel bych se hysterických reakcí, ale zároveň bych se snažil pochopit chování muslimů v Evropě. Radikální jsou spíše jedinci než celá společenství a u nás není muslimů tolik, aby se nějaký radikál mezi nimi schoval, i když případ ze Stockholmu svědčí o tom, že do hlavy člověku prostě nevidíte. Nemyslím si, že by se Praha mohla stát terčem teroristického útoku islámských radikálů, ale stoprocentně se to vyloučit nedá.

Nevím, co myslíte dvěma kameny v případě Švýcarska - Francii a Německo? Nevím nic o tom, že by Merkelová lámala Česko do eurozóny. Závazek přijmout euro je součástí přístupové dohody k EU, kterou podepsala česká vláda dávno předtím, než se Angela Merkelová stala německou kancléřkou. Souhlasit s vámi mohu v tom, že český průmysl je navázaný na německý a že třeba právě v těchto měsících roste německá ekonomika dost rychle a my z toho máme užitek.

Neschopnost ujasnit si, co chceme, protože až doposud jsme měli velké cíle jako vstup do EU a NATO. Nic kromě nás samotných nás nedotlačí k fungujícím soudům či nezkorumpovaným politikům a hospodářské prosperitě založené nikoli na levné práci, ale na chytrých nápadech. Největší hrozbou tak je naše pohodlnost. Děkuji všem za dotazy a přeji klidné svátky vánoční!