Prezident republiky Václav Klaus ve svém novoročním projevu podpořil současnou koaliční vládu vedenou Petrem Nečasem. Zdůraznil potřebu stabilní a funkční vlády a doufá, že se kabinet poučil ze své předvánoční krize.

Klaus podpořil nutnost reforem. Míní, že nepříjemné rozpočtové škrty, ke kterým vláda přistoupila, samy o sobě nezaručují, že se k nim nebude nutné vrátit.

Napětí ve vládě vyvolala v prosinci kauza údajných korupčních praktik ve Státním fondu životního prostředí. V jejím důsledku rezignoval ministr životního prostředí Pavel Drobil. Opozice vyvolala ve sněmovně hlasování o nedůvěře vládě a koaliční strana Věci veřejné s podporou vlády váhala. Situace se vyjasnila až po schůzce všech tří stran právě u prezidenta republiky na Hradě.

"Žili jsme si nad poměry"

Prezident Klaus také míní, že nepříjemné rozpočtové škrty samy o sobě nezaručují, že se k nim vláda nebude muset vrátit. V prvním desetiletí tohoto století si Česká republika, stejně jako Evropa i Amerika podle jeho názoru žila nad poměry.

"Žili jsme bez rezerv a na dluh. V letech 2004 až 2007 jsme nevyužili příznivé situace k tomu, abychom zahájili potřebné změny," zdůraznil prezident s tím, že reformy jsou nezbytné.

Pokud vláda tyto reformy provede odvážně, rychle a racionálně, pak je veřejnost pochopí a podpoří, míní Klaus. Totéž očekává i od opozice. "Nepopulární opatření, která vláda dělá, stejně jako reformy, které připravuje, by musela provést každá vláda, která by byla na jejím místě," podotkl. Nabádal také, aby po nastupující "ozdravné" kůře nenastalo žádné "další lehkomyslné rozdávání veřejných peněz".

Důsledky krize budou i nadále citelné, přestože letošní rok bude zřejmě rokem ekonomického růstu, uvedl prezident. Nedávná krize podle něj byla spíše krizí euro-americkou. Varoval, že Evropa zaostává, a pokud bude tento vývoj pokračovat, brzy se tento kontinent dostane do problémů ještě větších a Česká republika s ním.

Varoval před opakováním takových kroků, jako byla například politika podpory solární energie. "Snad jsme se z tohoto případu dostatečně poučili. Nešlo a nejde o žádné velké ideje, ani o záchranu údajně ohrožené planety, ale jen a jedině o byznys," prohlásil.

Dyk versus lékaři

Uvedl také, že výzvy k organizovanému, kolektivnímu a hromadnému odchodu některých profesí do ciziny jsou něčím, s ním se není možné smiřovat. Lékaře, kteří v minulých týdnech hromadně podávali výpovědi z českých nemocnic, přitom nejmenoval. "Je to nepřijatelné vydírání," řekl však. "Známá varovná slova o opouštění vlasti z básně Viktora Dyka platí i dnes ve světě mobilů a internetu," dodal.

Narážel tak zřejmě na verše českého básníka Dyka, který ve své básni Země mluví ve sbírce Okno z roku 1921 napsal: "Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!"

Prezident ve svém projevu také připomněl, že se v loňských volbách dostaly do parlamentu i do vedení měst a obcí dříve neznámé politické strany i nové osobnosti. "Dejme jim příležitost, aby ukázaly, co umějí," řekl.

Zdůraznil i potřebu mezigenerační solidarity a vytváření pevných a solidárních vztahů uvnitř společnosti. V této souvislosti se zmínil hlavně o starosti dětí o své rodiče.

Na závěr svého projevu vyzval občany, aby se roku 2011 nebáli, ale aby nečekali, že ho dobrým za ně udělá někdo jiný. "Nikdo takový není. Jsme na to jen a jedině my sami. A zdaří se nám to, budeme-li jednat ve vzájemné pospolitosti," uzavřel.

"Potlesk vestoje" i kritika

Představitelé vládní koalice Klausův projev pochválili. "Novoroční projev pana prezidenta považuji za vyvážené státnické vystoupení," komentoval ho premiér a předseda ODS Petr Nečas.

"Velmi si vážím jeho podpory reformního úsilí vlády, zdůraznění nutnosti prosazení reforem a toho, že tyto nepopulární kroky by musela udělat každá vláda," dodal.

Projev se líbil i ministrovi financí a prvnímu místopředsedovi TOP 09 Miroslavu Kalouskovi, který tvrdí, že letošní prezidentův projev byl "hodný potlesku vestoje". "Byl to státnický projev, který byl povzbuzující a snažil se společnost mimořádně stmelit," řekl Kalousek

Od opozice se ale prezident podobného ocenění nedočkal. Podle úřadujícího předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky se prezident stále více stává přímým podporovatelem vládních reforem a při absenci věrohodného a silného premiéra fakticky zčásti přebírá jeho roli.

"Nemohu souhlasit s tím, že prezident označil škrty jen za nepříjemné, velká část vládních škrtů je sociálně bezohledná a hospodářsky škodlivá," tvrdí Sobotka. Na druhé straně ocenil výzvu prezidenta k lepší komunikaci mezi vládou a opozicí. K tomu je nad jednotlivými návrhy sociální demokracie připravena, dodal Sobotka.

Podle předsedy KSČM Vojtěcha Filipa to byl Klausův nejslabší projev od jeho nástupu do funkce. Prezident podle něj pouze vyjádřil podporu vládě, ale už nevyzval vládu ke vstřícnému jednání s opozicí a naopak apeloval pouze na opozici. "Nenásledovala výzva vládním stranám, aby se nechovaly jako na dobytém území," komentoval to.

Politoložka Vladimíra Dvořáková považuje za zvláštní a překvapující, že Klausovi vadí odchody lékařů do ciziny. Klause vnímá spíše jako někoho, kdo věří v sílu trhu a volného pohybu pracovních sil. "Pokud nejsme schopni si udržet konkurenceschopnost tím, že si udržíme lékaře, tak Klaus je přece ten poslední, který by měl říkat neodcházejte pryč," řekla ČTK Dvořáková.


DOKUMENT: Novoroční projev prezidenta republiky

Vážení a milí spoluobčané,

dovolte mi pozdravit Vás v tento slavnostní den a popřát Vám štěstí, radost, elán a zdraví do roku 2011. Lze očekávat, že rok příští bude rokem klidnějším a v jistém smyslu i nadějnějším než roky minulé, a že se to pozitivně projeví i v našich osobních životech.

V uplynulém roce jsme měli troje volby, v nadcházejících dvanácti měsících snad volit nepůjdeme. Nebudou tedy předvolební kampaně a různé nevraživosti z nich pramenící. Jistou změnu loňský rok přinesl. Do parlamentu se dostaly dříve neznámé politické strany a jak na centrální úroveň, tak do vedení obcí a měst přišly nové osobnosti. Dejme jim příležitost, aby ukázaly, co umějí.

Rok 2011 - stejně jako ten právě skončený - bude zřejmě rokem ekonomického růstu, ale důsledky nedávné hospodářské krize budou i nadále citelné.

Nemůže tomu být jinak. Žili jsme bez rezerv a na dluh. V letech 2004 až 2007 jsme nevyužili příznivé situace k tomu, abychom zahájili potřebné změny. Rok 2009 a velkou část roku 2010 jsme propásli čekáním na vládu, která by se do nich pustila. Teď přišly nepříjemné rozpočtové škrty, které však - samy o sobě - nezaručují, že se v budoucnu k podobným opatřením nebudeme muset vracet. Neměli bychom se sice - a už vůbec ne v dnešní den - strašit, ale musíme vědět, že reformy jsou nezbytné. Jedině s jejich pomocí se dá zajistit, abychom se ani my, ale ani naše děti či vnuci nedostali do takových problémů, jakým dnes čelí některé země našeho kontinentu.

Svět se rychle proměňuje. Buď se k tomu přidáme, nebo si toho ještě chvíli nebudeme všímat, ale pak pocítíme důsledky probíhajících změn s daleko větší intenzitou než dosud. Nedávná krize, o které se mluví jako o celosvětové, byla spíše krizí euro-americkou. Zvláště Evropa zaostává a bude-li to pokračovat, brzy se dostane do problémů ještě větších - a my s ní.

Ač to tak mnozí necítili, v první dekádě tohoto století jsme si - spolu s celou Evropou a Amerikou - žili nad poměry. Žili jsme na dluh, který nikdo nesplácel. V roce 2000 byla naše míra domácího zadlužení vůči HDP 13 %, příští rok to bude procent 40. Po nastupující "ozdravovací" kůře proto nesmí nastat žádné další lehkomyslné rozdávání veřejných peněz.

V první den nového roku chci podpořit současnou vládu, která se ze své předvánoční krize - doufejme - poučila. Potřebujeme vládu stabilní a funkční. Vládu, kterou bude držet pohromadě zájem země jako celku a která nebude ohrožována jakkoli legitimními, přesto však příliš úzkými stranickými zájmy.

Provede-li vláda reformy odvážně, rychle a racionálně a dokáže-li je občanům srozumitelně vysvětlit, jsem přesvědčen, že je česká veřejnost, která je společenstvím převážně rozumných lidí, pochopí a podpoří. Očekávám to i od opozice, i když vím, že to vyžaduje pocit spoluúčasti, nikoli pouhé přetlačování se a trumfování se bonmoty před televizními kamerami. Nepopulární opatření, která vláda dělá, stejně jako reformy, které připravuje, by musela provést každá vláda, která by byla na jejím místě.

Vím, že je těžké právě dnes přesvědčovat veřejnost o nutnosti přijmout rozpočtové škrty, když například stát ve stejné chvíli - kvůli minulé, tak zvaně "zelené" politice podpory solární energie - připravil zdražení elektřiny, při kterém se budou peníze milionů lidí přesouvat do státem garantovaných zisků donedávna zcela neznámých a jen za tímto účelem vytvořených firem. Snad jsme se z tohoto případu dostatečně poučili. Nešlo a nejde o žádné velké ideje, ani o záchranu údajně ohrožené planety, ale jen a jedině o byznys. Vyvarujme se opakování podobných chyb.

Vláda důvěru a podporu potřebuje. Nemyslím tu důvěru, o které se před 10 dny hlasovalo v Poslanecké sněmovně, ale důvěru občanů. Veřejnost je právem pohoršena případy, kdy veřejní činitelé zneužívají svých funkcí k osobnímu prospěchu. Věřím, že vláda k těmto věcem nebude lhostejná či nedůsledná.

Žádný stát nemůže svým občanům zajistit blahobyt, i když to leckdy slibuje či na dluh provádí. O to důležitější je uvnitř společnosti vytvářet pevné a solidární vztahy. Často zdůrazňovaný význam péče a starosti rodičů o děti, má i svou druhou stranu - starost dětí o rodiče. Teprve tím dostane skutečný smysl pojem "mezigenerační solidarita", který mnoha lidem připadal prázdný a překonaný. Je velmi aktuální. A týká se nás, nikoli státu.

Občanskou solidaritu vnímejme v co nejširších souvislostech. A držme při sobě. Byly doby, kdy snad mělo jistý smysl odcházet "za lepším" do ciziny, ale dnes tomu tak určitě není. Výzvy, aby se v některých profesích organizovaně, kolektivně a hromadně odcházelo do ciziny, jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Je to nepřijatelné vydírání. Známá varovná slova o opouštění vlasti z básně Viktora Dyka platí i dnes ve světě mobilů a internetu.

Pokud nežijeme jen katastrofickými titulky médií, víme, že rok 2010 přinesl mnoho pěkného. Nepodléhejme hlasům těch, kteří si libují v pesimismu, v neustálé kritice všeho a všech, v nepřejícnosti a závisti, hlasům těch, kteří si rozhodnou a rozhořčenou kritikou a tepáním nešvarů budují své ničím jiným neopodstatněné postavení nadřazenosti a výjimečnosti, hlasům těch, kteří mají zvláštní radost z neúspěchu a nezdaru. Po celé naší zemi se setkávám se spoustou normálních, pracovitých a kreativních lidí, a to mi dodává optimismus. Říká mi to, že většina našich spoluobčanů hlasům věčných kverulantů nenaslouchá a že se jimi ve svých životních postojích a aktivitách nenechává zviklat.

Právě to mne vede k naději, že by rok 2011 mohl být rokem dobrým a úspěšným. Nebojme se ho. Nečekejme však, že ho dobrým udělá někdo za nás. Nikdo takový není. Jsme na to jen a jedině my sami. A zdaří se nám to, budeme-li jednat ve vzájemné pospolitosti.

Související