Chtěl být novinářem a zpočátku se zdálo, že se jeho životní dráha skutečně bude ubírat tímto směrem. V roce 1960 dokončil žurnalistiku na Filozofické fakultě UK a už během studií nastoupil do Československého rozhlasu.

Pak ale přišlo Pražské jaro, sovětská okupace, Charta 77, vězení. A Jiří Dienstbier se tak jako mnozí další musel smířit s tím, že pro úřady bude topičem, pro tajnou policii podvratným živlem a pro přátele disidentem. Vybrali jsme pět životních rolí, ve kterých Jiří Dienstbier nejvíce ovlivnil českou společnost.

1. Novinář

„Sladká šedesátá“ strávil Jiří Dienstbier jako redaktor Českého rozhlasu. „Byl to skvělý kolega,“ řekl v reakci na zprávu o úmrtí serveru rozhlas.cz jeho tehdejší spolupracovník Jan Petránek a dodal, že vždy působil mladistvým dojmem a byl nesmírně čestným člověkem.

V srpnu 1968 se Dienstbier podílel na protiokupačním vysílání, především však léta působil jako zahraniční zpravodaj ze západní Evropy, Dálného východu i Spojených států, kde sledoval mimo jiné start Apolla 11 z mysu Canaveral. Jenomže v okamžiku celoamerické euforie už sám tušil, že události doma se vyvíjejí mnohem méně optimisticky a jeho kariéra v rozhlase se blíží ke konci – psal se 16. červenec 1969 a za pár měsíců byl vyhozen nejen z rozhlasu, ale také z KSČ.

Na vystudované řemeslo nicméně nezapomněl – za normalizace vydával samizdatové časopisy, udržoval styky se západními politiky, novináři a vědci, a sám publikoval stovky komentářů a esejů. Aktivním publicistou zůstal i po roce 1989.

2. Disident

Poté, co nedobrovolně opustil rozhlasový éter, získal Jiří Dienstbier práci jako dokumentátor Projektového ústavu VHMP. Těžkosti počínající éry normalizace ho však neodradily, začal se podílet na činnosti disentu, jak už bylo řečeno výše především jako vydavatel a komentátor. Když v roce 1977 podepsal Chartu, skončila pro něj i léta alespoň částečné svobody. V roce 1979 byl odsouzen ke třem letům vězení. „I v nejtěžších chvílích nás posiloval svou stále dobrou náladou,“ popsal léta za mřížemi jeho spoluvězeň a exprezident  Václav Havel.

Po propuštění se musel Dienstbier rozloučit i s místem archiváře – až do roku 1989 pracoval jako topič v Metrostavu.

V patách měl stejně jako další chartisté neustále tajnou policii, která mu znepříjemňovala život jak mohla. A po roce 1989 musel stejně jako mnozí další vytrvale opakovat, že nepodlehl nátlaku a nepodepsal StB spolupráci.“Je to možná i tím, že jsem byl v rodině vychováván k naprostému odporu jednak k jakémukoliv "fízlovství" a jednak k tomu, že ať udělám cokoliv, nesmím se nechat vydírat… Mě se dokonce nikdo nepokoušel příliš získat, jelikož kdykoliv jsem měl podezření, že se někdo chová podivně, tak jsem mu mimochodem vysvětlil, že nesnáším fízly, a on to již víckrát nezkoušel,“ vysvětlil v rozhovoru pro HN (celý rozhovor čtětě ZDE).

3. Politik

Do učebnic českých dějin Jiří Dienstbier vstoupí především jako první polistopadový ministr zahraničí. Do vysoké politiky vkročil krátce po událostech na Národní třídě, v prosinci 1989 byl jako čelný představitel a mluvčí Občanského fóra delegován do první postkomunistické federální vlády. „V úterý jsem byl topičem, který házel uhlí do centrálního kotle paneláků, v sobotu ministrem zahraničí,“ vzpomínal na tehdejší překotnou dobu později v rozhovoru pro BBC.

Po rozpadu Občanského fóra se Dienstbier stal předsedou jednoho z nově vzniklých politických subjektů - Občanského hnutí (OH), které ale v následujících volbách neuspělo. Do vysoké české politiky se tak vrátil až v roce 2008, kdy se jako nestraník stal senátorem za ČSSD.

4. Diplomat

Jako jeden z mála Čechů se prosadil v mezinárodní politice, když tři roky působil jako zvláštní zpravodaj Komise pro lidská práva OSN pro FR Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a Chorvatsko. Kritizoval zahájení náletů NATO na Jugoslávii před deseti lety, operaci, ze které se Balkán v podstatě dodnes pořádně nevzpamatoval. Tyto nálety podle něj byly jedním z prvních velikých příznaků toho, co není dosud vyřešeno: jaká je vlastně role NATO po skončení studené války.  (Jeho názor na situaci v bývalé Jugoslávii si můžete přečíst ZDE).

Dienstbier byl rovněž osobním zástupcem prezidenta republiky ve skupině 16 hlav států nebo vlád pro multilaterální spolupráci a reformu OSN (1994-2000).

5. Otec

Zpráva o smrti Jiřího Dienstbiera přišla v den, kdy jeho syn neuspěl ve volbě na post předsedy pražské ČSSD. Jiří Dienstbier mladší si získal přízeň mnoha Pražanů jako volební lídr sociálních demokratů, když však vystoupil proti zformování pražské koalice na magistrátu, byl od vyjednávání odstaven.

Související