S Jiřím Dienstbierem ztrácí Česko i Evropa velkého demokrata a přesvědčeného bojovníka za lidská práva. V kondolenci k sobotnímu úmrtí prvního polistopadového československého ministra zahraničí to napsal šéf německé diplomacie Guido Westerwelle. Zprávu o smrti třiasedmdesátiletého senátora, který podlehl delší nemoci, prý německý ministr přijal "s velkým zdrcením".
Podle Westerwelleho byl Dienstbier spolu s Václavem Havlem tváří nového demokratického Československa ve světě. "My Němci nikdy nezapomeneme, jak Jiří Dienstbier spolu s Hansem-Dietrichem Genscherem stříhal železnou oponu na německo-české hranici a jeho nezaměnitelný přínos k usmíření mezi oběma našimi národy," dodal ministr v kondolenčním dopise adresovanému jeho českému protějšku Karlu Schwarzenbergovi, jehož text zveřejnilo německé ministerstvo zahraničí.
Právě událost z prosince 1989, kdy tehdejší šéfové diplomacií Československa a západního Německa Dienstbier a Genscher společně přestřihli ostnatý drát na hranici mezi oběma státy, připomínají německá média v souvislosti s úmrtím českého politika nejčastěji. Jinak o něm informují jen na základě agenturních zpráv.
Sehrál důležitou roli v sametové revoluci roku 1989 jako blízký spolupracovník Václava Havla, napsala agentura AP ve zprávě o Dienstbierovi.
Dienstbiere symbolicky odstranil drát na hranici
Agentura AFP ho označila za vůdčí postavu antikomunistické opozice a připomněla, že to byl právě on ve funkci ministra zahraničí, kdo spolu se svým německým kolegou Hansem-Dietrichem Genscherem 23. prosince 1989 symbolicky odstranil ostnatý drát na československo-německé hranici. Stejný den připomněla i německá agentura DPA, která poznamenala, že tímto okamžikem se Dienstbier zapsal do historie.
Dienstbier byl před rokem 1968 zahraničněpolitickým komentátorem Československého rozhlasu, pak byl vyhozen ze zaměstnání i z komunistické strany. Až do roku 1989 nemohl vykonávat novinářskou profesi a živil se mimo jiné jako topič. Patřil k prvním signatářům Charty 77. V letech 1979 až 1982 byl jako člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) vězněn za "podvracení republiky".
Post československého ministra zahraničí zastával v letech 1989 až 1992, od konce 90. let působil tři roky jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2008 zasedl jako nestraník za ČSSD v Senátu.
