Veřejný prostor je přesexualizován, stýskají si odborníci. Spor o sexuální výchovu ve školách vyhnal na podzim do ulic demonstrující rodiče. Sex je zkrátka citlivé téma. Zajímalo nás, jak se pohled na něj měnil v průběhu minulých desetiletí. Osloveným, z nichž nejstarší a nejmladší od sebe dělí šedesát let, jsme položili jednoduchou otázku: Jak jste se dozvěděli o sexu?

Hermína, 87
O intimních věcech bych bývala chtěla číst cokoli, protože jsem netušila nic. Myslela jsem, že najdu aspoň něco v románech, jenže moje matka přečetla každou knihu jako první a sepnula při tom „závadné“ stránky špendlíky s barevnými hlavičkami. Nikdy bych si nedovolila ty stránky uvolnit, i když při čtení to byl problém, protože děj na sebe přestal navazovat. Teď mi vnučka nosí takové ty ženské romány, ale tam se nikdy nedojde až úplně do konce, jestli mi rozumíte. Tak pátrám dál a žasnu, o co všechno jsem v životě přišla. No, teď už to nedoženu.

Anděla, 75
Moje první poznámka v žákovské knížce zněla: „Neustále hledí směrem k chlapecké škole“. Byl to tak strašný cejch, že se se mnou nikdo nechtěl přátelit. O sexu jsem nečetla ani neslyšela nic. V našich kruzích se předpokládalo, že manžel svoji ženu všechno naučí. Až dneska vidím, že můj muž byl vlastně chudák. Přišla jsem totiž do manželství úplně nepřipravená a realita sexuálního života mě vyděsila. Nikdy se mi to nezačalo líbit. Nemusíte mi věřit, ale já vážně myslela, že život je jako ty filmy pro pamětníky: dva si řeknou, že se vezmou, a pak na sebe budou takhle něžně koukat po zbytek života. Ono vás to prostě ovlivní, když vyrůstáte izolovaná od mužského světa. Občas přemýšlím, jak mohlo být všecko jiné.

Milan, 67
Když jsem byl kluk, existovaly asi čtyři základní knihy, jako třeba Dospíváte v muže od profesora Josefa Hynie. Přečetl jsem je, ale nestačilo mi to. Pak jsem objevil staré soukromé knihovny s předkomunistickými poklady. Když člověk chtěl pátrat, bylo k mání všechno: Nadsamec Alfreda Jarryho, Messalina, Markýz de Sade, spousta úžasné surrealistické literatury. Nemyslím, že jsem strádal. Dnes je to naopak. O sexu se mluví horem dolem, pornografie na vás kouká z každého krámu, ale přežívá spousta fám. Jsem z generace, která prožívala sexuální revoluci. A zaujalo mě, že dnes se to rozdělilo ve dva proudy: jedni řádí jako swingers, zatímco pro spoustu mladých lidí naopak sex nic moc neznamená. A taky toho o něm dost málo vědí.

Jan, 50
Hltal jsem knihy cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. To byla studnice, ty černobílé, často rozmazané fotky nahých domorodých žen. Naši odmítali koupit ty knihy domů, nosil jsem si je tedy z knihovny pořád znova. A taky časopis 100+1, všechny ty příběhy o domorodých zvycích a rituálech mě vzrušovaly. Když mě měl táta poučit, dlouho přemýšlel, a pak řekl prostě: „Jdi jenom s takovou, která se ti líbí.“ Byl bych rád slyšel, jak to vidí a cítí ženy, ale z mámy jsem nevyrazil ani slovo. Myslím,že je chyba , když se syny o tom mluví otec a s dcerami matka, měli by to probírat všichni dohromady. S partnerkami jsem se vždycky snažil o sexu mluvit, ale ženy v mé generaci byly pořád ještě dost prudérní a odmítaly to. Nemyslím si, že dneska vím všechno. Například bych si rád přečetl, co se v ženě děje, když u ní chlap ztrácí glanc. Chtěl bych to číst od ženské autorky.

Adam, 43
Jako kluk jsem doma měl dva zdroje: Domácího lékaře z roku 1909 a reprodukce Maxe Švabinského. V Domácím lékaři jsem studoval parádní rozkládací model ženského těla – a než jsem k němu dolistoval, mimoděk jsem se poučil o posledních stadiích nemocí, které jsou teď už dávno na ústupu. Byly tam dost děsivé kresby, dodnes to mám před očima. Rád jsem se taky inspiroval královským pozadím Švabinského švagrové, té kypré múzy, s níž se malíř později oženil. Teď jsem si prošel novou knihu Kateřiny Janouchové o ženských sexuálních fantaziích. Četli jsme ji s manželkou společně a oba nás překvapilo, jak jsou ty představy někdy epické a „akční“. Řekl bych, že mě to zaskočilo víc než ji. Člověk si myslí, že ví všechno, ale jak je vidět, pořád je co objevovat.

Kateřina, 29
U nás doma a v širší rodině se o těchhle věcech vždycky mluvilo. Myslela jsem, že je to tak všude, ale později jsem od kamarádů a spolužáků zjistila, že jsou moji rodiče skoro výjimeční. Mohla jsem číst cokoli, a když jsem dospívala, bylo zdrojů informací opravdu hodně. Doma mi řekli jen: „Ptej se, kdyby něco.“ Já jsem se ale nejradši pouštěla do diskusí s jednou hodně zkušenou a zcestovalou starší tetou. Líbilo se mi, jak je emancipovaná, a přitom mužům rozumí a má je ráda. Ona je můj vzor. Je zajímavé, že je vzorem i pro mého bratra. „Takovou si najdu,“ říká vždycky.

Sexu a proměnám v pohledu na něj se věnuje páteční magazín Víkend HN.

 

 

Související