Základem k úspěšnému přežití ročního pobytu v izolovaném prostředí výzkumné stanice na Antarktidě je mít pevný denní režim a dobrého kuchaře. Takové poznatky si odnesl mladý český vojenský lékař Aleš Rybka, který v zemi sněhu a ledu strávil 12 měsíců od prosince 2009 do prosince 2010. Jako lékaře výzkumníka ho tam vyslala Evropská kosmická agentura, která na místě zkoumá podmínky podobné dlouhodobým pobytům ve vesmíru.
"Důležitá je určitá sebereflexe, hlídání si toho, co člověk komu řekne a jak," uvedl Rybka. Tak se dá podle něj předejít konfliktům a ponorkové nemoci. Problémy v komunikaci hrozí zejména v zimě, kdy nevychází slunce, všude je tma, lidé jsou náchylní k depresím a podráždění.
Na Antarktidě je zima krutá, teploty dosahují zhruba 60 stupňů pod nulou, výjimkou ale není ani 80 stupňů pod nulou. V létě bývá zhruba 30 stupňů mrazu, ale už 50 stupňů je prý celkem snesitelných.
Šest Italů, šest Francouzů. A jeden Čech
Rybka pracoval rok na francouzsko-italské stanici Concordia, která funguje od roku 2005. Vedle šesti Italů a šesti Francouzů byl jediným Čechem. Mluvilo se anglicky.
Tým tvořili mimo jiné seismolog, astronom a glaciolog, klíčoví pro chod stanice ale byli především kuchař, elektrikář, instalatér a řidič. Právě kuchař je podle Rybky tím, kdo dokáže stmelit kolektiv a dodat mu náladu tím, že vaří dobré a kvalitní jídlo.
Brazilské a asijské dobroty
Kuchař na stanici Concordia chystal i různé tematické večírky, třeba s brazilskou nebo asijskou kuchyní. Dobrým rozptýlením bývaly oslavy narozeni, ale třeba i recesistické soutěže krásy a podobně. Mužský tým doplňovala dvaašedesátiletá anestezioložka z Itálie.
Hlavním úkolem Aleše Rybky bylo odebírat biologické vzorky kolegů, buď je analyzoval přímo na místě nebo se zamrazovaly a posílaly do Francie. Cílem bylo zjistit, jak se člověk přizpůsobuje určitým podmínkám. Kontroloval se například vliv psychického stresu na imunitu, pozorovaly se signály psychických poruch a analyzoval se vliv sportovního vyžití na duševní rozpoložení člověka.
Moč teče do speciálních jam
Moderní výzkumná stanice je plně ekologická, velmi pečlivě se v ní například třídí odpad. Papír se vozí ke zpracování do Austrálie nebo Francie. Moč a biologicky znečištěná voda jdou do speciálních jam, v plánu je ale čistička na tuto takzvanou černou vodu. Podobně už funguje čistička na takzvanou šedou vodu, to je voda z myček na nádobí a praček. Podaří se takto vyčistit až 75 procent vody, která se ve stanici znovu používá.
Tým má na stanici k dispozici tělocvičnu, promítací místnost, hernu s pingpongovým stolem a stolním fotbalem a jídelnu. Samozřejmostí je perfektně vybavená ordinace i se zubařským křeslem a operační sál.
Ponorková nemoc: Na pěsti naštěstí nedošlo
První větší konflikty nastaly na stanici zhruba po půl roce pobytu, řekl Rybka. Základem problému byly některé konkrétní osoby, tři až čtyři, které prý málem rozložily celý tým. Všichni se vždy snažili spory utlumit a vše si vysvětlit, nakonec to ale dopadlo tak, že spolu někteří raději přestali komunikovat. Ve srovnání s jinými týmy ale nedošlo na pěsti, pobyt byl v tomto směru tedy spíš úspěšný.
Aklimatizace? Týdny zdravotních lapálií
Aklimatizace po příjezdu na Antarktidu trvá prý několik týdnů. Zpočátku většinu lidí postihne akutní horská nemoc, která se projevuje zvracením, bolestmi hlavy a dušností. Časté jsou případy krvácení z nosu a praskání kůže na ploskách nohou. Celoroční samozřejmostí jsou omrzliny, podchlazení a dehydratace. Komplikací je tma a s ní související deprese, špatné nálady a konflikty.
Aleš Rybka svůj pobytu považuje za velice přínosný nejen pro sebe osobně, ale i pro své budoucí profesní uplatnění. Pracuje v Centru biologické ochrany Těchonín, specializovaném armádním zdravotnickém zařízení, které je schopno izolovat a léčit pacienty s vysoce nakažlivými nákazami typu ebola. Rybka zároveň působí jako infektolog v nemocnici v Hradci Králové.
