Vteřinový manažer radí: Emoce patří k nezbytné výbavě

Díl třetí: Za žádnou cenu neukážu emoce

Jistě znáte situace, kdy nemůžete ukázat své emoce, překvapení a rozhořčení. Potkáte po deseti letech spolužačku, na níž se přechod podepsal dvaceti kilogramy navíc. Navštívíte vážně nemocného v nemocnici, kterému nechutná jíst. Vítáte se a jednáte s manažerem, který nemá pravou ruku. Co uděláte? Nic. To je v pořádku.

Jiná káva to je u neschopného nebo amorálního vedoucího. Vydržet jeho nálady, neustálé měnění priorit, nekoncepčnost a patolízalství směrem nahoru, to už stojí námahu. Trpět jeho monology na protahujících se poradách, to chce nervy. Naznačit, co si myslíte, projevit emoce, může mít za následek vyhazov a hledání nového místa. A v té závodce tak dobře vaří…

Někdy je ale lepší projevit emoce a riskovat, jinak se nikam neposunute. Proč? Samozřejmostí už totiž není, že vrcholový manažer má vizi. A konktrétní představu, jak ji bude denně naplňovat. Nic si nenalhávejme, většina firem ji nemá nebo ji neumí prezentovat, a tak ti, kdo tam pracujíc, trpí.

Jak to souvisí s emocemi? Alfou a omegou úspěchu je vizi prodat zaměstnancům, lépe kolegům. A k tomu je potřeba vzbudit zájem, nadšení, touhu spolupracovat, zkrátka projevit emoce. Potkal jsem manažera, který to označil za projev amerikanismu. Chyba! Je to nezbytná manažerská výbava.