Památkáři zvyšují tlak na pražský magistrát, aby se pokusil zachránit chátrající stadion Štvanice. Sami přitom připouštějí, že jejich snaha bude asi marná. Praha už s bouráním stadionu začala.

"Kdybychom se obrátili na soud, tak než proběhnou procedurální náležitosti, stadion už bude pryč celý," říká vedoucí odboru péče o památkový fond Národního památkového ústavu Ondřej Šefců.

Vy chcete, aby Praha bourání hokejového stadionu na Štvanici zastavila, ale není to jen plácnutí do vody? Vždyť už je podstatná část dole. Je tedy možné Štvanici zachránit?

Velmi obtížně. To by musel zasáhnout primátor, který by jednoznačně řekl: Ne, my to nechceme zbourat. A musel by okamžitě uvolnit značné finanční prostředky, aby se podařilo torzo stadionu zajistit.

Řeč paragrafů

§ 229 Zneužívání vlastnictví

Kdo poškodí důležitý zájem kulturní, vědecký, na ochraně přírody, krajiny nebo životního prostředí, chráněný jiným právním předpisem, tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí vlastní věc větší hodnoty, která požívá ochrany podle jiného právního předpisu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Má cenu ho vůbec zachraňovat?

Samozřejmě víme, že celý nosný systém je napadený dřevokaznou houbou, a že se stadion může v nevyzpytatelných chvílích zřítit. Neříká se mi to snadno, ale když se v takovouhle chvíli rozebírání zastaví, otevřeme konstrukci... no, je to velmi svízelná kauza. Ale musím upozornit, že od města mi chybí jeden krok. Někdo měl požádat o upuštění od památkové ochrany.

O něj přece město žádalo už v roce 2005. Ministerstvo kultury to zamítlo...

To bylo v roce 2005. Teď mohli žádat znovu s poukazem na to, že se stav dramaticky zhoršil a že záchrana je vyloučená. To mi u nich schází. Nejen to, že péče o stadion byla mizerná nebo skoro nulová, ale schází mi úřední krok, kterým by se dalo najevo: spějeme k demolici, tak nám ji zlegalizujte.

 

 

Demolice je tedy nelegální, protože nesplnili podmínky zákona?

Nesplnili podmínky zákona, chytli se havarijního výměru o nařízení demolice. Ale myslím, že to je špatný model, že by to hlavní město takto dělat nemělo.

Proč? Kvůlit tomu, že by to mohl být špatný precedent pro ostatní?

Ano, o tom jsem přesvědčen.

Kdo může za to, že památka, o kterou se podle zákona majitel má starat, zchátrala natolik, že zbyla jen demolice? Magistrát se hájí, že ji měl nájemce a ten se podle smlouvy měl starat. Na čí straně je vina?

Já si myslím, že na obou. Město to vykládá tak, že nájem byl symbolický, aby se společnost mohla o památku starat. Evidentně se ale nestarala.

Vy můžete postihnout jen majitele, nebo i nájemce?

Přímo nemůžeme postihnout nikoho. My jako odborná instituce, která upozorňuje na nesrovnalosti, můžeme dát podnět na zahájení správního řízení, v krajním a dramatickém případě můžeme podat trestní oznámení. Ale nevím, že bychom to podnikali. Zodpovědnost za objekt nese majitel stále, ať má nájemní smlouvu jakou chce.

Zákon přece umožňuje dát takovému majiteli, co nechá chátrat památku, pokutu, či ho dokonce trestně stíhat.

Ano. Je otázka, jestli je namístě vyhrožovat a ohánět se trestním řízením. Pak může být sice hezký titulek v novinách, ale policie to zpravidla odkládá.

Řešili jste takový případ?

Nepamatuji, že bychom my podali trestní oznámení. V případě Štvanice podala trestní oznámení Acta non verba, ale osobně jsem k výsledkům skeptický.

Pokud stát něco prohlásí památkou, lidé by se o ni měli starat. Jak se mají zachovat, když peníze na opravu nemají?

Musí to udržovat. Ten barák nemusí být opraven do úplně dokonalé podoby. Je možné udělat opatření, aby se chátrání zastavilo, či aspoň zbrzdilo. Podle typu objektu se dají definovat opatření, která nejsou finančně tak náročná. Například zabezpečení proti vniknutí, proti přímému zatékání především do citlivých částí konstrukcí nebo statické zajištění nejohroženějších partií.

Ale ani to není laciné, a někdo na takové kroky prostě mít nemusí. Teď nemluvím o Štvanici a magistrátu...

Ano, je to tak. Pak je velice široká škála opatření a uvažování. Jsou majitelé, kteří peníze shání, ale nevyjde jim třeba grant. A pak jsou ti, kteří objekt nechtějí a chtějí získat jen parcelu. Je velice těžké říct, jak to je.

Znovu se vracím k tomu, že i pro ně je těžké, pokud od vás, památkářů, mají pokyn, že se musí o objekt postarat, aniž by jim stát pomohl.

Uznávám, je to obtížné. Chceme po těch lidech zachraňovat objekty, které nechtějí, nepotřebují. My říkáme prodejte je, ale často jsou neprodejné - to je případ zámečků, tvrzí, které jsou natolik zchátralé, že se stanou přítěží. A skoro každý zájemce o ně koupi podmiňuje tím, že dům bude chtít sejmout.

Jak situaci změnit? Hrozba soudy a ukládání pokut asi nejsou nejlepší cestou...

Je důležité snažit se zachránit, co se dá. Když začnou soudy, tak můžete lidi demotivovat. V našem státě bohužel neexistuje systém daňových úlev, který by zajistil lepší pozici lidem, kteří obnovují kulturní památky.

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se