Pátek 17. června, Praha-Rožmitál pod Třemšínem
Po týdnu finálních příprav, nákupů, ladění kol, balení techniky a zpracování podkladů pro média jsme konečně stanuli na startu naší cesty.
Dříve než odstartujeme, rád bych se zmínil o našem čtvrtečním svozu doprovodných vozidel, kterými jsou tentokrát karavany. Dohodli jsme se, že chceme být tentokrát více nezávislí na ubytování – nevíme, jaká bude cesta, zda-li plány jednotlivých etap jsou reálné – zkrátka obytné vozy nám zaručují kombinaci jistého komfortu a možnosti přespat prakticky kdekoli.
Měli jsem obavy z plánované stávky odborů, ale nakonec se ukázalo, že tento pracovní den měl známky víkendu. Oba vozy jsme tak bez komplikací dovezli do Kolína na polepení a mohli se věnovat poslednímu balení.
Naopak dnešní příjezd do Prahy byl zkomplikován ranní špičkou, ale dohodnutý čas startu jsme zvládli. Krátce po 8.45 jsme konečně vyrazili. První kilometry vedly přes Karlův most a Kampu, Zborovskou a Nádražní ulici do Hlubočep a dál pak po cyklostezce do Černošic a přes železniční most do Všenor.
Jako každý rok, vyprovázel nás peloton přátel, kamarádů a také sponzorů, od Řevnic už jsme jeli sami. Oběd jsme si naplánovali v Hostomicích, kousek za půlkou dnešní etapy. Vařili tam znamenitě a na další část cesty jsme měli trochu těžké nohy. V cíli etapy – v Rožmitálu pod Třemšínem, kam jsme dorazili už před čtvrtou hodinou - nás čekal příjemný areál koupaliště s možností kempování a slušnou hospodou. Počasí dnes bylo příznivé (až vynikající), což se ovšem má v následujících dnech poněkud změnit.
18. června, Rožmitál pod Třemšínem-Kubova Huť
Karavan je karavan. V noci lilo jako z konve, ale my měli sucho a teploučko. Mělo to jen jeden negativní detail – nechal jsem si venku sušit oblečení na kolo… No comment.
Ráno jsme se probudili do zataženého dne. Bohužel předpověď počasí nevěstila nic dobrého, nicméně plán naší cesty byl jasný – dojet do Horní Vltavice. Cesta ubíhala báječně a my se kochali krajinou okolo klikatících se silniček čtvrté třídy. Náš doprovod mezitím putoval do Blatné pro zajištění chybějící výbavy a přípravy kávy, až dorazíme. Kolem půl druhé odpoledne se zatáhlo ještě víc a začalo mrholit.
Podívejte se na video:
Cesta za snem III. - 18.6.11 / Journey to a dream III. - 18.6.11
Ve Strakonicích jsme rozhodli, že dále budeme pokračovat po silnici č. 4 směrem na Vimperk a Passau. Koneckonců – byl to náš původní plán, ale jízda po silnicích první třídy není pro cyklisty nic moc. Řidiči jezdí jako blázni, bez ohledu na počasí a kolaře. A to mnozí z nich vezli na střeše kola…
Kolem třetí se počasí ještě zhoršilo - podle Meteoservisu padalo 2,5 mm srážek – a to je dost! Prostě lilo a cesta ubíhala čím dál pomaleji. I když máme slušné vybavení, byli jsme promoklí až na kost. Z Volyně to bylo nahoru dolů, z Vimperku už jenom nahoru. Totální krize přišla asi čtyři kilometry před Kubovou Hutí. Už nebylo kde brát.
Byla to fakt soda! Náš původní plán byl dojet až do Horní Vltavice, ale zachránila nás Ála s Bárou a Kubou, kteří přímo v Kubově Huti sehnali místo, kde bychom mohli s karavany zaparkovat, připojit se k elektrice a alespoň částečně usušit naše svršky i spodky.
Naše zázemí jsme našli v Hotelu Kuba, horká sprcha a masáž se staly něčím z kategorie snů. Dnešní etapu hodnotíme jako absolutně nejnáročnější, jakou jsme kdy absolvovali. A to už je co říct. Děkujeme všem, kteří na nás myslí.
20. června, Kubova Huť-Pocking, Pocking-Gars
Tak už je to tady ...
Každá expedice se potýká s nepřeberným množstvím problémů. Výprava Heřmana a jeho týmu musí v současné době řešit technické problémy s připojením. Zní to neuvěřitelně, ale za oba dva dny na trase přes Německo se realizačnímu týmu nepodařilo připojit k internetu. Za vzniklé problémy se omlouváme a pevně věříme, že zítra už bude vše fungovat jak má a místo jedné etapy hold dostanete zprávy hned z etap dvou.
Kromě znemožněné komunikace jsou Heřman a jeho tým v naprostém pořádku. Jejich cestu můžete sledovat na interaktivní mapě na stránce www.cestazasnem.cz, a to díky GPS vyhledávači Sherlog.
