Dnešní dobu by bez nadsázky bylo možné nazvat »časem dluhů«. Utrácení peněz ještě předtím, než se vydělají, se stalo samozřejmostí pro domácnosti i celé státy.

Nic o tom nevypovídá lépe než způsob, jakým se na začátku tohoto týdne »vypořádaly« s hrozbou bankrotu Spojené státy. Blížící se platební neschopnost takřka na poslední chvíli odvrátily navýšením limitu pro zadlužení o více než dva biliony dolarů.

Místo řešení dluhů, které v tomto roce dosáhnou zřejmě hranice sta procent amerického hrubého domácího produktu, tak budou Spojené státy své závazky dále zvyšovat. Omezení výdajů je plánováno na dlouhých deset let a ušetřit by se díky němu měl jen jeden bilion dolarů.

Při pohledu na dluhovou mapu světa je ale jasné, že USA v tom nejsou samy. Kdybychom dluhy všech států světa sečetli, dostali bychom se k astronomické a reálně nesplatitelné sumě 40 bilionů dolarů. Česká republika by z těchto peněz mohla financovat státní rozpočet 700 let.

Dluhová spirála

Situace mnoha zemí nyní připomíná vytloukání klínu klínem: země se zadluží, splátky úroků »požírají« stále větší část výdajové stránky rozpočtu, ve kterém pak nezbývá dostatek peněz na investice nebo bobtnající sociální dávky.

A tak se půjčuje dále. Ratingové agentury rostoucí dluh »ocení« zhoršením hodnocení státu. Ten pak proto musí z každých dalších vydaných dluhopisů platit vyšší úroky.

Kde může taková spirála končit, předvedlo v posledních letech Řecko. Dospělo do stadia, kdy už mu na trhu půjčit nechtěl nikdo. Proto muselo žádat o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond.

Také její podoba je ale doslova bizarní: aby ostatní evropské země mohly nezodpovědně hospodařící Jižany před bankrotem zachránit, samy si na to musely půjčit.

Kromě výše dluhů je alarmující skutečnost, že žebříčkům zadluženosti už nedominují jen »bezvýznamné« země jako například Zimbabwe či Libanon, ale i ekonomiky z hospodářsky silných regionů včetně Evropy.

Kdo to zaplatí?

Všechny hranice bortí Japonsko, které už dluží dvakrát více, než vyprodukuje celá jeho ekonomika za jeden rok. Avšak díky tomu, že většinu dluhů drží a skupují japonští věřitelé, dokáže i tak astronomický závazek ustát. Nemusí si totiž půjčovat v zahraničí.

V »top ten« se objevují i zkrachovalé Řecko, Irsko či Island. To lze brát jako ukazatel směru, kterým se krize eurozóny může ubírat dále. Na pátém a sedmém místě se totiž umístily Itálie a Belgie.

Opačný konec žebříčku dluhových hříšníků nabízí nijak překvapivý pohled. Většinou na něm figurují země disponující velkými zásobami nerostného bohatství.

Vůbec nejnižší dluhy má ale finanční a obchodní centrum Hongkong.

Dají se tak vysoké státní dluhy vůbec splatit? Podle ekonomů je odpověď jasná. Bez pomoci vysoké inflace, a tedy i znehodnocení úspor lidí, je to už skoro nemožné.

Jan Němec

Zadluženost zemí

 



Kompletní přehled zadlužení 182 států, které MMF monitoruje najdete ZDE.

Související